Vojenská technika, zbraně

Dassault Etendard IV M - srdcem suchozemec, duší námořník

V polovině padesátých let vyvíjel francouzský výrobce letadel - Dassault řadu vojenských proudových letounů s různým určením, mimo jiné i Etendard II a Etendard VI, jenž byly zamýšleny jako lehké taktické letouny. Etendard II byl vyvíjen podle francouzských propozic s dvěma motory Gabizo a Etendard VI s jedním motorem Orpheus pro soutěž vypsanou NATO. Vedle této dvojice objednaných letounů se však Dassault rozhodl vyvíjet ještě další letoun na vlastní náklady, a to větší Etendard IV s jedním motorem Atar. I tento letoun přihlásil do soutěže NATO. Dassault nabízel různé varianty Etandard IV, včetně dvoumístné verze, průzkumné verze a verze palubní - pro letadlové lodě.

Ani jediný letoun se však nedostal do sériové výroby. Etendard II byl zrušen, Etendard IV byl ze soutěže NATO vyřazen pro nesplnění podmínky použití motoru Orpheus a Etendard VI v soutěži NATO podlehl italskému stroji Fiat G.91. Domácí francouzské vojenské letectvo se k objednání Etendárdů postavilo zády a dalo přednost víceúčelovosti, kterou očekávalo od letounů Mirage III. Etendard IV nakonec zachránilo námořnictvo - v prosinci 1956 projevilo zájem a následně v květnu 1957 objednalo výrobu pěti předsériových strojů Etendard IV M (M=Marine). Prototyp letounu se dostal poprvé do vzduchu 21. května 1958 následován prvním předsériovým strojem 21. prosince 1958. Oba stroje poháněl motor SNECMA Atar 08B bez přídavného spalování. Druhý předsériový stroj, který se dostal do vzduchu byl pokusně poháněn britským motorem Rolls-Royce Avon 51, a to v rámci vývojového programu, který nesl název Etendard B. Tento vývojový program se však dále již nerozvinul. Po dodání všech předsériových strojů a provedených testech se ukázalo, že Etendard IV, který byl původně zamýšlen pro vojenské letectvo jako letoun pro přímou taktickou podporu nakonec úspěšně vyzrál v palubní bojový letoun.

Etendard IV M nastoupil službu u francouzké Aeronaval v roce 1961. Do roku 1965 bylo dodáno 69 strojů, které sloužily na letadlových lodích Clemenceau a Foch.

Etendard IV M je stroj s celokovovým povrchem a v jeho konstrukci převládají slitiny hliníku a ocel. Jeho křídla mají poměrně malé rozpětí a sklopné konce pro lepší manipulaci s letounem na letadlové lodi. Náběžná hrana křídel je opatřena "psím zubem" pro dosažení lepších vlastností. Pod každým křídlem jsou dva závěsníky, přičemž vnitřní mohou sloužit pro zavěšení přídavných palivových nádrží. Pod centrální částí trupu se nachází poslední pátý závěsník. Kabina pilota je pancéřovaná přetlakovaná a je vybavena katapultážním sedadlem Martin-Baker Mk.4 vyrobeným licenčně ve Francii u firmy Hispano. Etendard IV M má bezprostředně před kabinou zatahovací nástavec pro doplňování paliva za letu. Pod přídí se nachází rozměrná listová anténa patřící k systému rádiového návádění protilodních střel. Do vybavení letounu patří střelecký a navigační radiolokátor Dassault Aida 7 a počítač SAAB BT9F. Sériové stroje jsou poháněny motorem Atar 08C. Vnitřní výzbroj letounu je tvořena dvěma kanóny DEFA ráže 30 mm.

Letouny Etendard IV M pozdější výroby mohou být označovány jako Etendard IV MS. Kromě některých drobností se tyto stroje odlišují schopností plnit úlohu tankovacího letounu. Pro tento účel se na podtrupový závěsník umístňuje kontejner s patřičným tankovacím zařízením. Místo tohoto kontejneru je možno zavěsit i tvarově podobnou přídavnou palivovou nádrž nebo nádrž zvláštního cibulovitého tvaru.

Letouny Etendard IV M začaly být stahovány na konci sedmdesátých let a postupně nahrazovány stroji Super Etendard.