Dassault M.D.452 Mystère IIC - galský pokořitel zvukové bariéry

Dassault M.D.452 byl strojem, který byl vyvinut v padesátých letech a přímo navazoval na první úspěšnou poválečnou konstrukci firmy Dassault, letoun M.D.450 Ouragan. Již při vývoji Ouraganu, který se vyznačoval rovným křídlem s šípovou náběžnou hranou, bylo konstruktérskému týmu jasné, že další cesta vývoje a cesta k vyšším výkonům povede k letounům s křídlem o větším šípu a silnějšími motory. Dassault zvolil vývojový systém postupných kroků. Na pokusných strojích Ouragan se zkoušely různé prvky. Modely M.D.450-8 a M.D.450-12 byly pokusně vyzbrojeny novými kanóny, M.D.450-11 a M.D.450-12 létaly s motorem Atar 101B, M.D.450-30 měl boční vstupy vzduchu k motoru. Tyto pokusy spolu s aerodynamickým výzkumem křídla o vyšším úhlu šípu vedly k prvnímu prototypu letounu M.D.452 Mystère I, který byl zalétán zkušebním pilotem firmy Dassault Constantinem Rozanoffem dne 23.2.1951.

Jednalo se o stroj, který byl tvořen trupem letounu Ouragan s upravenými vodorovnými ocasními plochami a novým křídlem se šípovitostí 30^o. Pohon zajišťoval motor Hispano Suiza Nene 104B o tahu 22,3 kN a výzbroj byla tvořena čtveřicí kanónů ráže 20 mm. Další dvojice prototypů Mystère I byla vybavena silnějšími motory Hispano Suiza Tay 250 s tahem 27,93 kN.

Po trojici prototypů Mystère I následovaly dva prototypové stroje s označením Mystère IIA, opět poháněné motory Tay a vyzbrojené čtyřmi kanóny ráže 20 mm a čtyři prototypové stroje s označením Mystère IIB, které se odlišovaly výzbrojí tvořenou dvěma novými kanóny DEFA ráže 30 mm. 

Po sérii prototypů následova výroba jedenácti předsériových strojů, které dostaly označení Mystère IIC. Tyto stroje již téměř odpovídaly pozdějším sériovým letounům. Jejich pohon zajišťoval motor Snecma Atar 101C s tahem 24,5 kN, u dvou kusů byl pokusně instalován motor Atar 101F s komorou přídavného spalování a maximálním tahem až 37,3 kN.

V dubnu 1953 francouzské vojenské letectvo objednalo sériovou výrobu 150 kusů letounů v provedení Mystère IIC. První sériový stroj se dostal do vzduchu v červnu 1954 a letectvu byl dodán v říjnu téhož roku. Sériové stroje byly poháněny motory SNECMA Atar 101D-2 s tahem 29,43 kN. Jejich výzbroj byla tvořena dvojicí rychlopalných kanónů DEFA ráže 30 mm se zásobou 150 nábojů pro každý kanón. Letouny měly oproti prototypům a předsériovým strojům zvětšené ocasní plochy, upravený vstup vzduchu a odlišné uspořádání vnitřních palivových nádrží. Pilotní kabina byla přetlakovaná, klimatizovaná, vybavená gyroskopicky stabilizovaným zaměřovacím zbrojním systémem Dassault, fotokulometem a katapultážním sedadlem SNCASO. Pod každým křídlem byl umístněn jeden závěsník pro zavěšení přídavné palivové nádrže. 

Dodávky Mystère IIC pro francouzské letectvo byly dokončeny v roce 1957. V této době již létal výkonější nástupce - Mystère IVA, takže Mystère IIC byly ihned po dodání přesouvány k plnění úloh pokročilého výcviku. Vyřazeny byly v roce 1963. 

TECHNICKÁ DATA 

Typ:  přepadový stíhací letoun

Pohon:  proudový motor SNECMA Atar 101D-2 s tahem 29,43 kN

Max. rychlost:  1060 km/h

Dostup:  15250 m

Dolet:  885 km

Výzbroj:  2 x rychlopalný kanón DEFA ráže 30 mm (2 x 150 nábojů)

Hmotnost:  prázdná 5225 kg, max. vzletová 7475 kg

Rozměry:  Rozpětí                          11,3 m

                 Délka                            11,7 m

                 Výška                             4,26 m

                 Plocha křídel                  30,3 m²