Dassault Mirage IV A (R) - nosič francouzské jaderné pumy

Francie se již brzy po druhé světové válce začala snažit vytvořit úderné vzdušné síly na podkladě jaderné výzbroje vlastní koncepce a výroby. Naplno byl tento program odstartován v roce 1954. Francouzským konstruktérům se ale moc nedařilo vyvinout vhodný bombardovací letoun, který by byl nosičem jaderné pumy. Vyvíjená francouská jaderná puma byla dlouhá 5,2 m a měla hmotnost 3 tuny. Nebylo snadné nést takový náklad při dostatečné rychlosti a dostatečném doletu.  V roce 1956 byly vydány specifikace na vývoj strategického bombardovacího letounu s požadovanou nosností tří tun a doletem minimálně 2000 km při nadzvukové rychlosti. Mělo jít o stroj představující "dočasné řešení" do chvíle, kdy bude moci být francouzským leteckým průmyslem dodán "plnohodnotný stroj". Na tyto specifikace zareagoval Dassault předložením návrhu stroje Mirage IV.

Návrh letounu se podobal o 50% zvětšenému stíhacímu stroji Mirage III. Jako pohon byly zvoleny dva motory SNECMA Atar 09. Maximální rychlost měla být na hranici dvojnásobné rychlosti zvuku ve velké výšce a vzletová hmotnost okolo pětadvaceti tun. Dassaultův návrh byl přijat a v dubnu 1957 vláda objednala jeden létající prototyp a jeden drak pro pevnostní zkoušky. V roce 1958 se s projektem nového letounu podrobně seznámil prezident Francie generál Charles de Gaulle, a i když byl letounem nadšen vznesl připomínky především k doletu, které měly za následek horečné práce na zvětšeném letounu s označením Mirage IV B, se vzletovou hmotností až sedmdesát pět tun.  V červenci 1959 byly však práce na tomto letounu zastaveny pro předpokládané příliš vysoké vývojové a pořizovací náklady a padlo rozhodnutí vrátit se na původní, jen trochu zvětšenou velikost. Zvětšení doletu se mělo dosáhnout pouze tankováním za letu. Zatím 17. června 1959 uskutečnil zalétávací pilot Roland Glavany první let již objednaného prototypu Mirage IV-01. V září 1959 byly objednány tři prototypy definitivní verze Mirage IV A. První se dostal do vzduchu 12. října 1961.

Sériová výroba letounů Mirage IV A byla zahájena v prosinci roku 1963 a běžela do listopadu 1966, kdy byla ukončena po vyrobení objednaných šedesáti dvou kusů. Stroje byly přebírány letectvem do roku 1968.

S rozvojem protivzdušné obrany v první polovině šedesátých let začaly bombardovací letouny postupně přecházet k letům v malých výškách. Tomuto trendu se nemohl vyhnout ani stroj Mirage IV A. Již při zahájení sériové výroby navrhla firma Dassault obměnu letounů na verzi Mirage IV-106, která by byla patřičně uzpůsobena a vybavena motory SNECMA TF106, ale letectvo to odmítlo pro nedostatek finančních zdrojů. Bylo rozhodnuto pouze o dodatečném zpevnění draku letounu, a to u dvanácti posledních vyráběných strojů. U ostatních strojů byla tato úprava prováděna až v rámci první generální opravy.

Stroj Dassault Mirage IV A představoval po svém uvedení do služby jednu ze součástí francouzských sil jaderného zastrašování. Je to celokovový letoun při jehož stavbě bylo použito především slitin hliníku. Je to dolnoplošník s strojúheníkovým křídlem a bez vorovných ocasních ploch. Tvarově je podobný menšímu Mirage III, má dva motory SNECMA Atar 9K-50 s přívody vzduchu po stranách trupu s regulovatelnými hrdly a dvoumístný tandemový kokpit pro pilota a navigátora. Oba členové posádky sedí na katapultážních sedadlech Bartin-Baker Mk.4 vyrobených licenčně ve Francii u firmy Hispano. Dlouhá štíhlá příď před pilotní kabinou obsahuje nástavec pro tankování za letu a menší část avioniky. Další část avioniky se nachází za kabinou. Na břiše letounu je umístněn radom ukrývající panoramatický navigační radiolokátor Thomson-CSF DRAA 8A. Další elektronika zahrnuje navigační systém britského původu od firmy Marconi, letový počítač Dassault, varovný systém zachycení radarem Thomson-CSF BF, identifikační zařízení IFF a soustavu radiostanic VHF/UHF. Pod křídly letounu jsou čtyři závěsníky - vnitřní dva pro přídavné nádrže po 2500 litrů paliva, vnější dva využívané pro výmetnici klamných cílů a radarovou rušičku. (ke konci služby to byla výmetnice BOZ-100 a kontejner ECM Barax NG).

Výzbroj letounu je tvořena jednou francouzkou jadernou pumou AN22 o ekvivalentu 60 kt TNT. Puma AN22, od roku 1967 opatřena brzdicím padákem, je nošena na břiše letounu v polozapuštěné pozici. Pozdější možnou alternativní výzbrojí, umístňovanou místo přídavných nádrží je šest klasických pum kalibru 1200 kg.

Letouny mohou používat k operacím z krátkých vzletových drah dvě čtveřice odhazovatelných pomocných raketových motorů RATO. Dojezd při přistání může být zmenšen za pomoci brzdícího padáku.

V sedmdesátých letech bylo rozhodnuto na základě požavku letectva upravit dvanáct bombardérů Mirage IV A do podoby strategického průzkumného letounu. Na letounech byl prostor pro umístnění jaderné bomby AN22 upraven tak, aby zde bylo možno instalovat podvěsnou aparaturu CT52. Aparatura se dá konfigurovat podle potřeby - má čtyři pozice pro kamery OMERA 35, tři pozice pro kamery OMERA 36 a jednu pozici pro mapovací kameru WILD. Místo jedné kamery OMERA 36 může být použit infrasnímkovač Super Cyclone. Další úpravy letounu zahrnovaly pouze instalaci ovládacího zařízení aparatury do kokpitu operátora. Stroje dostaly označení Mirage IV R a jako poslední  "čtyřky" ve stavu francouzského letectva se zůčastnily ještě operací v bývalé Jugoslávii.

TECHNICKÁ DATA  (Mirage IV A)

Typ:  strategický bombardovací letoun

Pohon:  2 x proudový motor SNECMA Atar 9K-50 s tahem po 70,6 kN

Max. rychlost:  2335 km/h

Dolet:  3200 km

Dostup:  20000 m

Výzbroj:  1 x jaderná puma AN22 (AN11)

               alternativně 6 x puma kalibru 1200 kg

Hmotnost:  prázdná 14500 kg, max. vzletová 31600 kg

Rozměry:  Rozpětí                       11,85 m

                 Délka                         23,5 m

                 Výška                          5,65 m

                 Plocha křídel               78 m²