internetový armádní magazín

Antonov An-22 Antej - sovětský létající obr

25.05.2012 10:00

V roce 1958 sovětské ozbrojené síly předložily leteckým konstrukčním kancelářím požadavek na vývoj velkého transportního letounu schopného přepravovat mohutné balistické rakety z výrobních závodů na letiště v oblastech jejich rozmístění. Současně s letounem zadaly i vývoj vrtulníku, který by pak jednotlivé rakety dopravoval z letiště k odpalovacím rampám. Vývojem velkého vrtulníku byla pověřena konstrukční kancelář Mil, ale práce celkově neprobíhal přiliš dobře a výsledný stroj - Mi-12 "Homer" se potýkal se spoustou problémů, takže jeho sériová výroba nebyla nikdy zahájena. Selhání vývoje vrtulníkového "souputníka" však existenci transportního letounu příliš neohrozilo, protože pro něj byla záhy nalezena nová, všeobecnější úloha v oblasti strategické přepravy vojenské techniky a vojsk a civilní přepravy.

Konkurzu na velký transportní letoun se zúčastnily tři projekty konstruktérů - Mjasiščeva, Bartiniho a Antonova. Jako vítězný byl vybrán projekt Olega Antonova - VT-22.

V roce 1960 byla v závodě v Kyjevě postavena dřevěná maketa letounu, která byla následně v srpnu 1961 předvedena sovětským vojenským představitelům. Podoba letounu byla odsouhlasena a ještě před koncem roku 1961 byla zahájena stavba jednoho letového a jednoho neletového prototypu. O necelé tři roky později, v srpnu 1964, byl letový prototyp nesoucí již označení An-22 a nazývaný "Antej", nebo "Anteus" připraven k letu. První zkušební let absolvoval letoun 27.2.1965, a již o čtyři měsíce později byl prezentován na letecké výstavě v Paříži. Po této prezentaci obdržel letoun kódové označení NATO - "Cock".

Příprava sériové výroby letounu začala již v roce 1962, tedy v době, kdy ještě neexistoval. V Taškentu byla pro jeho výrobu postavena zcela nová výrobní hala. První sériový An-22 - ověřovací osmikusové série, opustil tuto halu v průběhu roku 1966. V říjnu 1967 byly zahájeny oficiální státní zkoušky typu, při kterých však byla objevena celá řada nedostatků, které bylo nutné odstranit. Konstrukční úpravy probíhaly v letech 1967 až 1968.

An-22 dokumentuje své přepravní schopnosti

(foto: US GOV / PD)

Vojenské transportní letectvo začalo dostávat letouny An-22 počátkem roku 1969. V následujícím roce však došlo k dvěma tragických nehodám letounů An-22, po kterých muselo následovat druhé kolo, tentokrát rozsáhlejších úprav, které postihly především křídla, na kterých byla objevena výrobní vada, vrtule, palivovou, vzduchovou a elektrickou soustavu, palubní a radiolokační vybavení. Všechny letouny vyrobené po tomto modernizačním zásahu dostaly označení - An-22A.

sovětský An-22A v zelené kamufláži

(foto: AiK / M. Nikolskij / FU)

již ruský An-22A v hnědozelém maskovacím provedení

(foto: AiK / V. Kotelnikov / FU)

Celkem bylo vyrobeno asi 66 letounů An-22, z toho asi 28 v provedení An-22A. Část letounů je stále provozována. V řadách současného ruského letectva jsou An-22 nahrazovány stroji An-124 a Il-76.

Posádku An-22 obvykle tvoří 5 až 6 osob - dva piloti, navigátor, radista a jeden nebo dva palubní technici. Letoun je poháněn čtyřmi motory NK-12MA. Každý motor roztáčí dvě čtyřlisté protiběžné vrtule AV-90. Palivo pro motory je umístěno v nádržích v křídlech a gondolách podvozku.

Trup letounu má poloskořepinovou konstrukci. Má kruhový průřez o průměru 6 metrů. V jeho přední části se nachází kabina posádky a přepravní kabina pro 29 osob. Nakládání a vykládání letounu probíhá zadní sklopnou rampou.

Křídla letounu mají kesonovou konstrukci a jsou vybavena dvojitými štěrbinovými vztlakovými klapkami. Ocasní plochy se vyznačují stavbou ve tvaru písmene "H".

Podvozek je tvořen jednoduchou přední podvozkovou nohou se dvěma koly a dvěma sadami podvozkových vozíků umístěných v mohutných podvozkových gondolách po stranách trupu. Každá sada má tři vozíky s dvěma koly.

Do vybavení letounu patří radiolokační stanice Kupol-22 umístěná v polokapkovitém krytu pod přídí a povětrnostní radar typu Groza v zahrocené špici trupu. U základního provedení letounu byla místo stanice Kupol-22 instalována radiolokační stanice Iniciativa-4-100, a to pod menším krytem pod přídí nebo v pravé podvozkové gondole.

An-22 nenosí žádnou výzbroj.