Jakovlev Jak-30 - cesta k šípovým křídlům

Letoun Jak-30 OKB Jakovleva je prvním strojem této konstrukční kanceláře vybaveným šípovými křídly. Nejedná se však o zcela novou konstrukci, ale pouze o adaptaci již existujícího typu Jak-25.

V březnu roku 1947 vyhlásilo vojenské letectvo SSSR (VVS) zadání na vývoj nového stíhacího letounu, který měl nahradit v jeho řadách proudové letouny "přechodové" generace, které ve své konstrukci využívaly ještě řadu prvků válečných stíhacích vrtulových strojů a jejichž pohon byl zajišťován kopiemi německých proudových motorů BMW 003 a JUMO 004. Nový letoun měl využívat nejnovějších poznatků z oblasti aerodynamiky a studia vysokých rychlostí a být vybaven motorem s podstatně větším tahem, větší provozní spolehlivostí a technickou životností.

Sovětské letecké konstrukční kanceláře předložily k posouzení několik projektů stíhaček. K realizaci byly letectvem nakonec vybrány tři - projekt I-310 OKB Mikojana (budoucí MiG-15), projekt 168 OKB Lavočkina a projekt Jak-25 OKB Jakovleva. Zatímco projekty Mikojana a Lavočkina počítaly s použitím šípových křídel i ocasních ploch, projekt Jakovleva byl konzervativnější a měl přímá křídla a šípové ocasní plochy. Letectvo se schválením Jakovlevova projektu asi chtělo pojistit pro případ, že by se nepodařilo vyřešit tehdejší potíže s přistávacími charakteristikami a stabilitou letounů s šípovými nosnými plochami.

Typ Jak-25 vznikl ve třech prototypových exemplářích, jeho porovnání s konkurenčnímy typy nevyznělo nejlépe (i když se rozhodně nejednalo o nějaký propadák) a prokázalo určitou nadřazenost stíhacích letounů s šípovými křídly. Není se tedy čemu divit, že pro sériovou výrobu byl nakonec vybrán progresivnější typ MiG-15, konstrukční kanceláře Mikojana.

Pod vlivem tohoto úspěchu Mikojanovy stíhačky se tedy i Jakovlev pustil do urychlené přípravy stroje s šípovými křídly, i když pravděpodobnost jeho sériové výroby byla poměrně malá. Byl použit odzkoušený trup a ocasní plochy typu Jak-25 s určitými konstrukčními úpravami, a na něj byly naroubovány zcela nové nosné plochy s úhlem šípu náběžných hran 35^o a celkovou plochou 15.1 m² vybavené štěrbinovými klapkami a aerodynamickými plůtky na horních stranách. Pod křídly byly dva úchyty pro přídavné palivové nádrže. Motor a další systémy nového letounu zůstaly v porovnání s typem Jak-25 téměř beze změn.

                                                             Jakovlev Jak-30

                                                          (foto: OKB Jak / FU)

První postavený prototyp nového letounu zahájil tovární zkoušky 4.9.1948. Zkoušky probíhaly bezproblémově do poloviny prosince a jejich výsledky se odrazily v konstrukčních úpravách na stavěném druhém prototypu. Ten byl dokončen počátkem roku 1949 a dostal označení Jak-30D (D - jako "Dorabotannyj). Tento prototyp se vyznačoval delším trupem, použitím Fowlerových klapek na křídlech, instalací výklopných brzdících štítů na bocích zadní části trupu, přepracovanými dvířky hlavních podvozkových noh, modifikovaným palivovým systémem s větší zásobou paliva, modifikovaným kyslíkovým systémem a novějším radiovybavením. Všechny tyto změny vedly k dalšímu zlepšení vlastností stroje, ale jak se předpokládalo, vojenské letectvo tento typ již nepřijalo.  

                           Jakovlev Jak-30D, patrné je odlišné řešení dvířek hlavního podvozku

                                                          (foto: OKB Jak / FU)

Jakovlev Jak-30 (první tohoto označení) byl letounem s trupem téměř kruhového průřezu, s šípovými křídly ve středoplošném uspořádání a šípovými ocasními plochami. Byl poháněn jedním proudovým motorem Klimov RD-500, což byla sovětská varianta britského Rolls-Royce Derwent V s maximálním tahem 15,6 kN, který byl umístěn v zádi trupu letounu. Nasávací otvor vzduchu pro motor se nacházel v přídi.

Kabina pilota byla vybavena přetlakovým systémem a katapultážním sedadlem. Překryt kabiny byl tvořen pevným trojdílným štítkem a vzad odsouvatelnou částí kapkovitého tvaru.

Podvozek letounu byl zatahovací tříkolový - příďového typu. Přední noha se zatahovala směrem vpřed do trupu, hlavní podvozkové nohy ukotvené v křídlech se zatahovaly do šachet v křídlech a trupu.

Letoun mohl být vybaven dvojicí přídavných palivových nádrží pod křídly.

Výzbroj stroje Jak-30 byla tvořena třemi kanóny NR-23 ráže 23 mm. Ty byly umístěny v trupu, za přední podvozkovou šachtou.

TECHNICKÁ DATA  (Jak-30 - "První", Typ 20)

Typ:  frontový stíhací letoun

Pohon:  proudový motor Klimov RD-500 s tahem 15,6 kN

Max. rychlost:  1060 km/h  (1025 km/h)*

Dostup:  15000 m

Dolet:  s dvojicí přídavných nádrží 1500 km  (1950 km)*

Výzbroj:  3 x kanón NR-23 ráže 23 mm (3 x 75 nábojů)

Hmotnost:  max. vzletová 3630 kg  (4015 kg)*

Rozměry:  délka ............................. 8,58 m  (8,96 m)*

                 výška ............................ 3,6 m

                 rozpětí ........................... 8,65 m

                 plocha křídel ................. 15,1 m²

* údaje pro Jak-30D

                                                                               Autor:  ing Zbyněk Novotný

poslední revize článku:  6.10.2012