internetový armádní magazín

Jakovlev Jak-41M - narozen ve špatné době

11.08.2012 10:00

Jakovlev Jak-41M, všeobecně známý pod označením Jak-141, je víceúčelovým nadzvukovým bojovým letounem se svislým vzletem a přistáním. Vývojové práce zaměřené na vývoji nadzvukového letounu se svislým vzletem a přistáním lze v konstrukční kanceláři Jakovleva vystopovat již koncem roku 1973. V té době se totiž pracovníci kanceláře začali pokoušet o zdokonalení tehdy nového letounu Jak-36M (později označeného jako Jak-38) instalací radiolokátoru a výkonějších motorů. Jejich cílem bylo postavit verzi stroje, která by byla schopna nadzvukového letu, a která by se svojí nosností a doletem přibližovala běžným stíhacím frontovým letounům. Na základě prováděných intenzivních zkoušek však začínalo být stále více jasné, že letoun koncepce Jaku-36M nebude schopen takových výkonů dosáhnout.

V roce 1975 bylo proto vydáno oficiální rozhodnutí o zahájení prací na koncepčně novém stíhacím letounu s označením Jak-41 (výrobek 48). Nějakou dobu byly probírány různé návrhy letounu, které se dost podobaly Jaku-38, ale pouze s jedním motorem a jedním velkým sacím hrdlem vzduchu pod přídí, MiGu-29 se zdvihovými motory umístěnými v podstatně delší přídi, nebo projektu dvoumotorového letounu Jak-45, který byl původně konkurentem MiGu-29 a Su-27.

Proces posuzování podoby letounu byl ukončen až v roce 1980, kdy byla vybrána k realizaci poměrně konvenční varianta vyznačující se instalací dvou zdvihových motorů typu RD-41 v tandemu přímo za pilotní kabinou a jednoho letového motoru typu R-79 ve střední části trupu, který měl být vybaven jednou plochou, o 95o otočnou tryskou.

Podle plánu měl být první prototyp letounu Jak-41 připraven k továrním zkouškám v roce 1982. Vývoj letového motoru s pohyblivou tryskou se však ukázal jako podstatně složitější než se předpokládalo a začal se za plánem výrazně opožďovat. Během dlouhého čekání téměř hotového letounu Jak-41 na letový motor, došlo k určitým změnám v jeho bojovém určení. Letectvo v souladu s novými trendy začalo požadovat, aby stroj, který byl původně vyvíjen jako stíhací byl schopen i útoků proti námořním a pozemním cílům. Konstruktéři tak museli začít pracovat na úpravách vybavení a změnit stíhací letoun Jak-41 na víceúčelový Jak-41M.

První prototyp letounu (prototyp 48-1) s žlutým číslem 48, který byl určen pouze pro zkoušky na speciálním pozemním stanovišti dorazil do zkušebního střediska v Žukovském u Moskvy v květnu 1984. V té době však ještě neměl motory. Zkoušky prototypu byly zahájeny po instalaci motorů až 26. září 1984.

Druhý prototyp letounu (prototyp 48-2) byl dokončen v prosinci roku 1985. Jednalo o stroj s číslem 75 na bocích. Tento stroj byl prvním, který byl určen k letovým zkouškám, ale na svoji letovou premiéru si musel ještě nějakou dobu počkat. V červnu 1986 byla dokončena stavba neletového statického exempláře (prototyp 48-0), jehož zkoušky byly zahájeny 5. září 1986.

Teprve na počátku roku 1987 bylo uznáno, že letoun je hotový a připravený k letu. Datum prvního letu prototypu 48-2 bylo stanoveno na 9. března 1987. Start k tomuto letu proběhl konvenčně - s rozběhem a bez změny vektoru tahu letového motoru. Po realizaci dalších dvou letů, které se odehrály 12. a 16. března, byl letový motor z letounu vyjmut za účelem dotažení jeho vývoje a provedení dalších zkoušek. Lety tohoto prototypu byly obnoveny s novou modifikací motoru až 12. května 1989.

Poslední čtvrtý prototyp letounu (prototyp 48-3) s číslem 77 vyjel z dílny v červnu 1987. Tento druhý letový exeplář se od prvního odlišoval instalací kompletního zbraňového systému, mírně modifikovanou přídí připravenou pro montáž radiolokátoru a jinými plynovými kormidly. Dvě trysky plynových kormidel umístěné u prototypu 48-2 v záďových žihadlech, byly nahrazeny jednou přestavitelnou tryskou pod přídí. Některé konstrukční změny byly pak zpětně aplikovány i na prototyp 48-2.

Prototyp 48-3 vykonal první konvenční vzlet dne 2. dubna 1989, první vzlet s krátkým rozjezdem 10. června 1990 a první let s kolmým vzletem a přitáním 13. června 1990.

Ve dnech 11. až 25. dubna 1991 první letový prototyp (48-2) ustanovil 12 světových rekordů v dostupu a stoupavosti ve své kategorii letadel. Pro tyto rekordní lety nebyl stroj nijak upraven. Při jejich zápisu do tabulek mezinárodní organizace FAI bylo sovětskou stranou nahlášeno označení letounu - Jak-141. Odtud tedy pochází označení, které je pro letoun všeobecně vžité, a pod kterým byl dále veřejně prezentován.

                                První letový prototyp (48-2) při palubních zkouškách

                                             (foto: OKB Jakovleva / FU / yak.ru)

 

Dne 24. září 1991 byly oba letové prototypy Jak-41M přelétnuty do Severomorsku za účelem realizace palubních zkoušek na letadlovém křižníku Admirál Gorškov. Jako první přitál na palubě lodi dne 26. září 1991 letový prototyp 48-2. První vzlet z lodní paluby proběhl o čtyři dny později - 30. září 1991. Dne 5. října při přistávání prototypu 48-3 na palubě lodi došlo k destrukci jedné nohy hlavního podvozku, proražení palivové nádrže a následnému požáru. Pilot letounu se při havárii úspěšně katapultoval. Protože havárie vážně narušila konstrukci draku, byl stroj později přestavěn na statický předváděcí exemplář.

                                  Jak-141 při letecké ukázce na výstavě Farnborough 1992

                                          (foto: (c) W. Nelowkin / se svolením autora)

 

Letoun Jak-41M se poprvé představil široké veřejnosti na výstavě v anglickém Farnborough v roce 1992. Prezentován byl prototyp 48-2, který byl při této příležitosti opatřen číslem 141. Předvedení bylo realizováno čistě na náklady konstrukční kanceláře Jakovleva, protože v dané době byl již celý program Jak-41M oficiálně zastaven pro nedostatek financí. Konstrukční kancelář hledala zdroje financování k dokončení vývoje letounu v zahraničí, ale neúspěšně.

V roce 1995 byla veškerá technická dokumentace pohonného systému letounu Jak-41M prodána americké společnosti Lockheed-Martin, která ji využila při vývoji pohonného systému letounu F-35B Lightning II.

Jak-41M je jednomístný víceúčelový letoun. Pilot sedí na katapultážní sedačce Zvezda K-36LV s automatickou katapultáží v havarijních situacích v době startu a přistání a v době speciálních režimů letu.

O pohon stroje se stará první motor na světě s měnitelným vektorem tahu s přídavným spalováním - AMNTK Sojuz R-79V-300 konstruktéra V. A. Kopčjenka. Maximální tah motoru s přídavným spalováním je 153,8 kN, bez přídavného spalování 107,9 kN. Kruhová tryska motoru (původně byla zamýšlena plochá tryska) se dá otočit směrem dolů až o 95o. Motor je uložen hluboko v trupu letounu a přívod vzduchu k němu je zajišťován dvojicí obdelníkových sacich hrdel na bocích letounu. Stroj je dále vybaven dvěma zdvihovými motory RKBM Ribinsk RD-41 s maximálním tahem po 41,8 kN a maximální dobou nepřetržité činnosti 2,5 minuty. Zdvihové motory jsou uloženy tandemově za pilotní kabinou a jejich osy jsou skloněné o 15o vpřed od svislé polohy. Trysky zdvihových motorů jsou vektorovatelné.

Jak-41M měl ve své sériové podobě disponovat podobnými systémy, jaké byly připraveny pro letoun MiG-29M. V jeho přídi bylo místo pro mírně modifikovaný radiolokátor N002 Žuk (S-41M).

Výzbroj měla být tvořena jedním kanónem GŠ-301 instalovaným pod levým sacím kanálem a podvěsnou výzbrojí do celkové maximální hmotnosti 2600 kg, pro kterou byly určeny čtyři závěsné pylony pod křídly.

                                                  Jak-141 v leteckém muzeu Monino

                                                  (foto: P. Adzhigildaev / CC BY-SA)

 

 

 

TECHNICKÁ DATA

 

Typ:  palubní víceúčelový bojový letoun s kolmým vzletem a přistáním (VTOL)

Pohon:  1 x letový proudový motor Sojuz R-79V-300 s max. tahem 153,8 kN +

             2 x zdvihový proudový motor Ribinsk RD-41 s max. tahem 41,8 kN

Max. rychlost:  1800 km/h

Dostup:  15000 m

Dolet:  2100 km

Výzbroj:  1 x kanón GŠ-301 ráže 30 mm (120 nábojů)

                podvěsná výzbroj do celkové max. hmotnosti 2600 kg (při kolmém startu do 1000 kg)

                - maximálně 4 x PLŘS R-60M, R-73 nebo R-77

                - maximálně 2 x PLŘS R-27R, R-27T

                - maximálně 2 x protilodní střela Ch-35U, Ch-31A

                - maximálně 2 x protiradiolokační střela Ch-25MP, Ch-31P

                - pumy kalibru do 500 kg, bloky neřízených raket, kanónové kontejnery UPK-23-250

Hmotnost:  prázdná 11650 kg

Rozměry:  délka ................................ 18,3 m

                 výška ................................. 5 m

                 rozpětí .............................. 10,1 m

                 plocha křídel ...................... 31,7 m2


 

 

 

                                                                                                    Autor:  ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

Poslední revize článku: 12.12.2013

 

Vyhledávání

 

 

 

 

B O N U S