Objekt 775 - projekt sovětského raketového tanku

Objekt 775 - raketový tank 

Již od dvacátých let dvacátého století existovaly v SSSR pokusy vyzbrojit tanky raketami. Vrchol těchto snah nastal v šedesátých letech, kdy se zrodilo nemálo návrhů a prototypů obrněnců s řízenými raketovými střelami. Naprostá většina z nich však v těchto stádiích vývoje i zůstala, mezi nimi také progresivní vozidlo Objekt 775. 

Jedinou výjimku představoval typ Objekt 150, který vstoupil do služby jako IT‑1. V jeho případě ale šlo o specializovaný stíhač tanků, zatímco Objekt 775 měl být skutečně víceúčelovým raketovým tankem v pravém slova smyslu. Patrně však přinesl až příliš mnoho pokrokových prvků a projevily se u něj i závažné nedostatky. Sovětská armáda pak ztratila o taková vozidla zájem a upřednostnila protitankové střely vypouštěné z běžných tankových kanonů.

Vzdálený příbuzný T-64

Do vývoje raketových tanků se na konci 50. let pustilo několik konstrukčních kanceláří, které zvolily značně odlišné technické koncepce. Zatímco zmíněný Objekt 150 (IT-1), který vzešel z podniku Uralvagonzavod, měl na věži startovací kolejnici pro mohutné rakety, konstruktéři Čeljabinského traktorového závodu (ČTZ) pod vedením Pavla Pavloviče Isakova se rozhodli, že vytvoří tank s „raketovým dělem“, tj. trubkovým vypouštěcím zařízením v klasické otočné věži. Prvním takovým návrhem byl Objekt 772, jenž využíval komponenty z tanku T-64 a měl být vybaven raketovým systémem Tajfun nebo Lotos. Testy těchto zbraní ovšem nebyly příliš úspěšné a Objekt 772 neopustil fázi návrhu. Inženýři ČTZ však dále pracovali na vývoji svého vozidla, o jehož kvalitách nepochybovali.

Zájem o raketové tanky ze strany sovětské armády trval. Je nutno poznamenat, že protěžování těchto vozidel bylo hlavně důsledkem působení Nikity Chruščova, který byl nekompromisním zastáncem raket na úkor jiných zbraní, což se promítlo i do úrovně podpory různých projektů. 30. března 1963 nařídila Rada ministrů SSSR vývoj dalších dvou raketových systémů jménem Astra a Rubin. Ve zkouškách vyhrál typ Rubin z Konstrukční kanceláře strojírenství (KBM) a konstruktéři ČTZ pro něj začali uzpůsobovat své návrhy vozidel. Zvažovalo se několik variant tanku vyzbrojeného raketami Rubin, např. usazení nové věže na původní podvozek T-64 nebo těžkého T-10, ale nakonec bylo rozhodnuto vyvinout nový zcela nový tank, ačkoli využívající prvky již existujících typů. Nejprve to byl Objekt 757, jehož podvozek se podobal spíše T-10, avšak přednost dostal progresivní návrh vozidla s mimořádně nízkou siluetou, které využívalo komponenty z T-64 a dostalo označení Objekt 775.

Střely Rubin a Bur

Vozidlo, jež vyjelo z bran ČTZ v roce 1964, měřilo v normálním stavu na výšku pouhých 175 cm. Hydropneumatické zavěšení pojezdových kol (tehdy futuristický prvek) však umožňovalo nastavovat světlou výšku, čímž mohla celková výška klesnout až na 145 cm. Pohon zajišťoval dieselový motor 5DTF s výkonem 518 kW (700 koní), což při bojové hmotnosti 36 tun dávalo poměr výkonu k váze 14,4 kW/t. Dalším pokrokovým řešením byla pouze dvoučlenná osádka (řidič a velitel-střelec) na sedačkách ve věži. Čelní pancíř svařované korby měl sílu mezi 80 a 120 mm, zatímco čelo lité věže mělo tloušťku 30-90 mm. Hlavní výzbroj Objektu 775 tvořila 125mm zbraň D-126, kterou zhotovila kancelář OKB-9. Šlo o drážkované vypouštěcí zařízení se stabilizaci ve dvou osách a mechanizovaným nabíjením.

Raketový komplet Rubin zhotovený v KBM pod vedením B. I. Šavyrina měl poloautomatické navádění s rádiovým přenosem povelů. Cca 1,5 m dlouhá střela o váze 28,5 kg s rozkládacími kormidly dosahovala rychlosti až 550 m/s a její 5,5 kg vážící kumulativní hlavice probíjela při kolmém dopadu ocelový pancíř o tloušťce 500 mm. Účinný dostřel sahal od 30 do 4000 m ve dne a od 150 do 1000 m v noci. Pro noční střelbu byl k dispozici infračervený přístroj. Objekt 775 se ale od většiny dalších raketových tanků lišil tím, že mohl nejen napadat tanky, ale také mohl vést palbu proti nepancéřovaným cílům. K tomu sloužily neřízené střely Bur, jež patřily mezi aktivně-reaktivní, tj. z hlavně je vymetla prachová nálož a pak se spustil raketový motor. Projektil z výzkumného ústavu NII-147 (dnešní zbrojovka Splav) o délce 750 mm dopravoval tříštivo-trhavou hlavici na vzdálenost až 2000 m. Objekt 775 mohl mít zásobu 15-24 řízených raket Rubin nebo 22-48 neřízených střel Bur.

Přednosti a nedostatky

Objekt 775 byl na první pohled velice působivou zbraní. Mohl ničit tanky i „měkké“ cíle, měl pozoruhodně nízkou siluetu, díky měnitelné světlé výšce měl dobrou průchodnost a dosahoval vysoké rychlosti. Zkoušky zahájené v roce 1964 však ukázaly, že vozidlo je zřejmě pokročilé až příliš. Nízká silueta totiž zapříčinila, že osádka měla z věže poměrně špatný rozhled. Sama koncepce jen dvou členů osádky nebyla nejšťastnější, jelikož tehdejší přístrojové vybavení se zkrátka ještě nevyznačovalo požadovanou úrovní samočinnosti a spolehlivosti, takže zejména na velitele a střelce v jediné osobě byla kladena neúměrná zátěž. Soustava poloautomatického navádění střel Rubin zabírala ve věži objem 200 dm³, byla velmi složitá a náročná na obsluhu a nedosahovala ani potřebné přesnosti zásahu.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto o ukončení projektu a Objekt 775 zůstal pouze v prototypu, i když konstrukční tým ČTZ se pokoušel o jeho další vývoj. Navrhl ještě typ Objekt 780, jenž měl řešit extrémní pracovní zatížení dvoučlenné osádky jejím rozšířením o třetího muže; tento projekt už ale nevzbudil příliš zájmu a stavba vozidla patrně nebyla dokončena. Poslední verzí Objektu 775 měl být Objekt 775T, u kterého byl dieselový motor nahrazen dvěma plynovými turbínami GTD-350 o celkovém výkonu 700 koní. Pád Nikity Chruščova ale znamenal rychlý konec nekritického nadšení pro rakety všeho druhu. Sovětská armáda se rozhodla, že speciální raketové tanky jsou zbytečným luxusem a že pro vypouštění protitankových řízených střel lze dobře uzpůsobit kanony klasických tanků. Tuto koncepci využívají ruské tanky dodnes, ačkoli mnozí západní odborníci vyjadřují o tomto systému pochybnosti a poukazují i na to, že nejsou k dispozici spolehlivé údaje o reálném bojovém nasazení.

Co se skrývalo v bažině

Jediný prototyp Objektu 775 je k vidění ve známém muzeu obrněné techniky Kubinka. V roce 2006 však přišlo obrovské překvapení, když tým historiků a restaurátorů z technického muzea Vadima Zadorožného hledal poblíž armádního zkušebního polygonu poblíž Moskvy případné pozůstatky vojenských vozidel. Nepočítali s nějakým mimořádným výsledkem, a tak lze těžko vyjádřit jejich údiv, když v jednom z močálů nalezli neobvykle zachovaný exemplář obrněnce Objekt 757, onoho předchůdce Objektu 775 na upraveném podvozku tanku T-10. Vozidlo má hmotnost 44 tun a proti T-10 nemá šest, nýbrž jen pět párů pojezdových kol. Osádku tvořili tři muži, velitel a střelec ve věži a řidič v korbě. Výzbroj zahrnuje kromě 125mm zbraně D-126 i 7,62mm kulomet a dva dýmové přístroje BDŠ-5.

Nečekaně nalezený Objekt 757 prošel renovací a dnes určitě patří mezi nejvzácnější exponáty ve zmíněném muzeu. Do značné míry se ale stále jedná o historickou záhadu, protože jakákoli dokumentace k tanku chybí. Vozidlo se v močálu nejspíše skrývalo více než čtyřicet let a bylo objeveno čistě náhodou. Veškerá odborná literatura uváděla, že zůstalo pouze ve fázi návrhu a nikdo neměl důvod si myslet, že tomu mohlo být jinak. Vozidla Objekt 775 a Objekt 757 jsou v každém případě neobyčejně zajímavými střípky do mozaiky historie tanků a jejich výzbroje. A způsob objevení druhého z nich navíc vzbuzuje jistou naději, že by se v budoucnosti mohlo podařit nalézt další „zapomenuté“ unikátní obrněnce.

                                                                                        Autor článku:  Lukáš Visingr

Zdroje informací:  - Aleksandr Karpenko: Raketnyje tanki

                           - Broně-Sajt, Otvaga, Muzej těchniki Vadima Zadorožnogo, RIA Novosti