Osobnosti Luftwaffe (1.)

Osobnosti Luftwaffe (1.) - Göring, Bär, Galland

Hermann Göring

Říšský polní maršál Hermann Wilhelm Göring se narodil 12. ledna 1893 v Rosenheimu východně od Mnichova. Jeho otec byl Dr. Henrich Ernst Göring, císařský diplomat, který se podruhé oženil s mladou Franciskou Tiefenburkovou. Jeho kmotrem byl Dr. Hermann rytíř von Epenstein. Ten k sobě vzal celou rodinu Göringových, protože mladá paní Franciska byla jeho milenka. Hermann Göring strávil strávil tedy své mládí na hradě Veldestein a zámku Mauternhof. Zde získal značnou zálibu v barokním a renesančním umění, ale školu zanedbával takže vykazoval pouze průměrné znalosti. Ve dvanácti letech poslal otec mladého Hermanna do vojenské akademie. Když mu bylo 16 let, nastoupil Hermann Göring na kadetku v Lichtenfelde. Teprve zde, se projevil jeho nesmírný temperament. Tuto prestižní císařskou kadetku ukončil v roce 1911 s výborným prospěchem a vstoupil do 112. pěšího pluku prince Viléma. Císařská uniforma mu otevřela dveře do berlínské společnosti.

Göring však toužil stát se letcem, a tak po vypuknutí první světové války se přihlásil k císařskému letectvu. Díky intervenci vlivných přátel byl přijat. Složil pilotní zkoušky a od roku 1916 se účastnil vzdušných soubojů. Brzy získal statut esa a 2. června 1918 obdržel za 18 uznaných vítězství nejvyšší německé vyznamenání  "Pour le Meriéte". Velel Jagdstaffel 27 a později, v roce 1918, převzal po smrti slavného "Rudého barona" Manfreda von Richthofena, jeho stíhací eskadru. Po vyhlášení příměří nemohl unést tíhu porážky a přísahal, že jeho čas ještě příjde. Po válce nemohl působit jako armádní pilot, protože smlouva z Versailles zakazovala německému státu vlastnit vojenské letectvo. Proto tedy Göring odlétl do Švédska, kde si našel první manželku, Carin von Kantzow. V roce 1922 se s ní Hermann Göring oženil.

Jednoho dne v roce 1922 se Göring v Mnichově setkal s Adolfem Hitlerem, který právě pronášel jeden ze svých prvních projevů. Göringovi se tento muž, který sliboval zrušení versailské smlouvy zalíbil a uzavřel s ním přátelství, jež mělo trvat téměř po celý jeho život. Vstoupil též do nacistické strany. Dne 9. listopadu se zůčastnil v Mnichově pochodu, kde kráčel v přední řadě společně s Hitlerem a generálem Ludendorffem. Před Feldherrnhalle však stála připravená zemská policie, která začala brzy na pochodující nacisty střílet. Göring byl zasažen do kyčle, ale podařilo se mu uniknout. Göring se svou manželkou následně utíká do Rakouska, kde se mu dostalo lékařského ošetření a kde také nebyl trestně stíhán za pokus o puč. Při léčení začal Göring dostávat na utišení bolestí morfium.

Do Německa se mohl vrátit až v roce 1927 a zde musel začínat opět téměř z nuly. Díky svým kontaktům ve společnosti se mu podařilo získat na stranu nacistů mnoho bankéřů a průmyslníků, kteří přispívali straně NSDAP. Stal se členem německého parlamentu a podplacením Hindenburgova syna Oskara získal post prezidenta Německa pro Hitlera. Po převzetí moci nacisty 30. ledna 1933 dostal Göring funkci ministra bez portfeje,  pruského ministra vnitra a komisaře letectví. Jako tajný úkol od Hitlera dostal rozkaz vybudovat nejsilnější letectvo na světě. Od 1. března 1935 byl vrchním velitelem Luftwaffe, od února 1938 měl hodnost polního maršála.

V první fázi druhé světové války Luftwaffe, pod velením Göringa, snadno smetla protivníky a ovládla nebe nad kontinentální Evropou.

Po porážce Francie povýšil Hitler 19. července 1940 Göringa do nově zřízené hodnosti říšského maršála. I když byl zprvu Göring zastáncem řady strategicky správných představ, jak pokračovat ve válce ve vzduchu, nakonec ztratil pod vlivem neustálého vměšování jiných, zejména Hitlera , o válku zájem. Začal se věnovat shromažďování uměleckých pokladů z okupovaných zemí a vytváření své soukromé sbírky.

Po prohraných bitvách a selhání Luftwaffe v letech 1943 až 1944 postupně upadal v Hitlerovu nemilost. Postupně se stal úplně závislý na morfiu. Každý den musel dostat svoji dávku. Dne 20. dubna 1945 přijel do Berlína na Hitlerovy poslední narozeniny a snažil se ho přesvědčit, aby z Berlína pomocí letadla unikl dokud je čas. Hitler odmítl a s Göringem se ne zrovna přátelsky rozloučil. V květnu 1945 byl Göring zajat Američany. Během procesu s hlavními německými válečnými zločinci v Norimberku Göring ovládl soudní přelíčení. Bývalý velitel Luftwaffe byl jediným obžalovaným, který se bránil a odporoval.

Bylo předem jasné , a patrně to pro Göringa ani nebylo žádné překvapení, že bude uznán vinným ve všech bodech obžaloby. Byl odsouzen k smrti oběšením. Jeho žádost, aby byl jako důstojník zastřelen, byla zamítnuta. V posledním gestu vzdoru Göring požit jed, který dostal od amerického důstojníka Jacka Wheelise, a který se mu podařilo ukrýt. Zemřel ve své cele 15. října 1946, jen několik hodin předtím, než měl být rozsudek vykonán.

Heinrich Bär

Heinrich Bär se narodil v Sommerfeldu u Lipska 25. března 1911 jako syn sedláka. I když byl křtěný jménem Heinrich, používal jméno Heinz. Byl jedním z těch, kteří se začali o létání zajímat již v útlém věku. Ve svých dvaceli letech již byl ostříleným pilotem kluzáku. Svůj základní pilotní výcvik na motorových letadlech získal v roce 1935 v rámci tajného výcvikového programu zahájeného nacisty. Stal se pilotem vícemotorových letadel, snil však o stíhačkách. V roce 1937 se přihlásil do Luftwaffe a svoji kariéru zde zahájil jako pilot transportního Ju-52. Počátkem roku 1939 ukončil stíhací výcvik a jako poddůstojník nastoupil k jednotce JG 51 se stroji Messerschmitt Bf-109. 

Svůj první sestřel zaznamenal Bär nad Weissenbergem 25. září 1939. Jeho obětí se stal francouzký Curtiss H-75A2 z jednotky GC I/4. Během francouzského tažení zaznamenal sestřel sedmi letounů - tří francouzkých a čtyřech britských. Další sestřely zaznamenal během bitvy o Británii, kdy i sám byl sestřelen a měl možnost si vyzkoušet plavání v kanálu La Manche.

V roce 1941 byla jednotka JG 51 převelena na východ. I zde Bärovo skóre rychle narůstalo. Dne 2. července 1941 byl povýšený na poručíka a vyznamenaný Rytířským křížem za 27 potvrzených sestřelů. Po dosažení šedesátého vítězství 14. srpna 1941 dostal Bär dubové ratolesti k Rytířskému kříži. Jeho dovednost byla tak velká, že dokázal sestřelit šest sovětských letadel během jediného dne, a to 30. srpna 1941. Již jako slavné eso dostal 16. února 1942 meče k rytířskému kříži s dubovými ratolestmi  a po zaznamenání devadesátého vítězství byl povýšen na kapitána.

Začátkem června 1942 se Bär jako velitel I/JG 77 přesunul do Středomoří. I zde pokračoval v rozšiřování počtu sestřelů, ale délka a intenzita bojového nasazení vedla k psychickému vyčerpání. Bär byl odvelen do Německa na rehabilitaci. Po ukončení léčby je povýšen do hodnosti majora a přejímá velení u II/JG 1. Dne 22. dubna 1944 dosahuje svého dvoustého vítězství. V červnu téhož roku je povýšen na podplukovníka a stává se velitelem jednotky JG 3 "Udet". Další změna následuje v lednu roku 1945 - přebírá velení letecké školy zaměřené na výcvik na nových tryskových stíhačkách Messerschmitt Me 262 v Lechfeldu. Škola se následně přeformovává v operační jednotku a Bär zde získává svůj první sestřel na tryskové stíhačce. V posledních  dnech války se Bär stal spolu s generálmajorem Adolfem Gallandem jedním z posledních přeživších německých es létajících na tryskových Me 262 u jednotky JV 44.  Na Me 262 dosáhl celkem 17 vítězství a stal se tak nejúspěšnějším německým tryskovým esem.

Bär ukončil válku v hodnosti podplukovníka s kontem 221 sestřelů. Během své služby provedl více jak tisíc bojových letů a létal na všech hlavních typech stíhaček a na všech frontách. Byl celkem osmnáctkrát sestřelen.

Po válce Heinrich Bär provozoval soukromou leteckou linku a v roce 1950 přijal místo u Německého aeroklubu. Zahynul při letecké havárii 28. dubna 1957 v Brunšviku.         
   

Adolf Galland

Adolf Galland je asi nejznámější stíhač Luftwaffe. Byl to vynikající pilot, taktik, stratég, technický inovátor, rebel a člověk schopný létat ve stíhačce v plavkách a s doutníkem v puse. Narodil se ve Westerholtu ve Vestfálsku 19. března 1912. Jako mladému chlapci mu nebyl nijak cizí tehdy v Německu nesmírně populární plachtařský sport. Tato vášeň pro létání  měla později vést k jedné z nejslavnějších kariér v Luftwaffe. Ke svým devatenáctým narozeninám dostal jako dárek kluzák, na němž 27. února 1932 překonal německý rekord v plachtění. Jako mladík absolvoval Galland civilní pilotní výcvik v Německu, Itálii a Sovětském svazu. Od února 1934 pak procházel základním vojenským výcvikem u 10. pěšího pluku v Drážďanech. Nezměrná vášeň pro létání ho však 12. března 1935 přivedla k JG 1 umístěné v Döberitz. O měsíc později pak byl přeložen k JG 2 "Richthofen".

Adolf Galland se přihlásil dobrovolně ke službě u Legie Condor ve španělské občanské válce. Do Španělska přijel 8. května 1938, aby v červenci převzal velení nad 3(S)/J 88 v El Ferrolu. Tato letka jako poslední létala se zastaralými stíhačkami Heinkel He 51 a specializovala se na útoky proti pozemním cílům a podporu pěchoty. Pod jeho velením se jednotka velmi proslavila. Galland zde odlétal 300 bojových letů a byl vyznamenán Španělským křížem ve zlatě s brilianty. Po návratu do Německa ovlivnila i tato Gallandova zkušenost rozvoj taktiky, která měla zajistit Luftwaffe nadvládu na nebi nad Evropou v prvních letech druhé světové války.

Během tažení proti Polsku v září 1939 si Galland vysloužil Železný kříž II. třídy a 1. října byl povýšen na kapitána. Při tomto tažení velel jednotce létající na bitevnících Henschel Hs-123. Toužil se však stát stíhačem, a to se mu podařilo. Nastoupil k JG 27. S touto jednotkou na západní frontě dosáhl Galland svého prvního vzdušného vítězství 12. května 1940, kdy sestřelil dvě britské stíhačky Hurricane. V červnu 1940 byl převelen k JG 26, kde se 22. srpna stává jejím velitelem. U této obávané jednotky sloužil po celou dobu bitvy o Británii. Dne 1. srpna 1940 byl povýšen na majora a o týden později dostal Rytířský kříž.

Adolfu Gallandovi předal 25. září 1940 v budově říšského kancléřství v Berlíně dubové ratolesti k Rytířskému kříži osobně sám Adolf Hitler. V té době mělo německé stíhací eso na svém kontě zničení 40 nepřátelských letadel. Po připsání padesátého vítězství byl Galland 1. listopadu 1940 povýšen na podplukovníka. Charismatický a uznávaný Galland dostal 21. června 1941 po svém devětašedesátém vítězství meče k Rytířskému kříži s dubovými ratolestmi, a to bez ohledu na to (nebo právě proto), že byl v ten den sám dvakrát sestřelen a lehce raněn.

Po smrti svého dobrého přítele Wernera Mölderse byl 22. listopadu 1941 Galland jmenován generálním inspektorem stíhacího letectva. Tato funkce představovala především kancelářskou práci, která se Gallandovi vůbec nezamlouvala, a proto (i přes různé zákazy) létal dál. Dne 4. prosince 1941 byl povýšen na plukovníka a 28. ledna 1942 vyznamenán brilianty k Rytířskému kříži s dubovými ratolestmi a meči.

Ve věku pouhých 29 let byl 1. listopadu 1942 povýšen do hodnosti generálmajora a stal se tak nejmladším německým generálem. I když se často přel s nacistickými pohlaváry (včetně Göringa) o vedení války a vzrůstající možnosti porážky, zůstával Galland naprosto loajální vůči svým kolegům pilotům na všech frontách.

Dne 22. května 1943 dostal Galland možnost pilotovat nový letoun Messerschmit Me 262, od něhož se hodně očekávalo. Galland získal přesvědčení, že kdyby se tento letoun vyráběl v dostatečných počtech, mohl by navrátit Luftwaffe nadvládu ve vzduchu. Neustálé spory s nadřízenými o vedení války a naléhání na okamžité zavedení  Me 262 vedly nakonec ke Gallandovu odvolání z funkce generálního inspektora stíhacího letectva na začátku roku 1945. Ironií osudu dostal Galland okamžitě rozkaz zformovat jednotku tvořenou Me 262. I v této pozdní fázi války Galland znovu prokázal svou nesmírnou cenu. Spolu s muži, jako byli Gerhard Barnhorn, Heinz Bär, Walter Krupinski, nebo Johannes Steinhoff, zformoval jednotku JV 44. Tento svaz stíhacích es bojoval v posledních dnech druhé světové války a Galland zde dosáhl dalších sedm vítězství. Svůj poslední bojový let absolvoval 26. dubna 1945, kdy sestřelil dva bombardéry B-26 a rozšířil tak počet svých vzdušných vítězství na 104. Dne 14. května 1945 se stal Galland válečným zajatcem Spojenců. Propuštěn byl v květnu 1947.

Po svém propuštění odjel v roce 1948 do Argentiny, kde pracoval jako poradce argentinského letectva. V roce 1955 se vrátil do Německa a stal se úspěšným podnikatelem. Kromě svého podnikání se jako technický poradce zůčastnil natáčení filmu "Bitva o Británii".

Adolf Galland zemřel ve svém domě v Oberwinteru 9. února 1996.

                                                                                                          Militarybox

Zdroje informací a fotografií:

- Aces of the Reich (Gordon Williamson)

- Propaganda Postcard Of the Luftwaffe (James Wilson)

- www.vojna.net

- www.luftwaffe.webzdarma.cz

- www.luftwaffe.cz

- www.wikipedia.org