internetový armádní magazín

Suchoj P-1 - přepadový stíhač strategických bombardérů

13.12.2016 09:25

Konstrukční kancelář Suchoj zahájila v roce 1954 práce na projektech dvou dvoumístných přepadových stíhačů určených jako součást pro připravovaný sovětský komplex protivzdušné obrany státu s názvem Uragan-1. Tyto letouny Suchoj označil jako P-1 a P-2, což mělo vyjadřovat jejich úlohu a počet motorů, tedy - Perechvatčik-1 a Perechvatčik-2. Vývoj letounů byl sovětskými orgány oficiálně schválen v lednu roku 1955.

Lehčí jednomotorový letoun P-1 měl  být podle projektu poháněn motorem Ljulka AL-9 s maximálním tahem přibližně 98 kN a jeho dvoumotorový příbuzný pak dvojicí motorů Klimov VK-11 s tahem po 110 kN, i když uvažováno bylo i o jiných motorech. Oba stroje byly klasickými středoplošníky s křídly tvaru delty, šípovými ocasními plochami a trupem tvaru "roury" s kruhovým, kuželem regulovaným sacím otvorem v přídi. Ten se však především pro dvoumotorový stroj ukázal jako absolutně nedostatečný, takže nakonec bylo zvoleno řešení s dvojicí postranních sacích hrdel regulovaných polokužely. Druhým důvodem k této změně byly také značné rozměry v úvahu přicházející trojice připravovaných radiolokátorů s názvy Uragan, Pantera a Almaz-7 (ten měl dvě oddělené antény), které již nebylo možno umístit do poměrně malého regulačního kuželu.

Výzbroj letounu P-1 měla být tvořena dvojicí PLŘS krátkého dosahu typu K-7 s naváděním po radarovém paprsku a sadou dvaatřiceti 70mm neřízených raket typu ARS-70 Lastočka nebo třiceti 85mm neřízených raket typu TRS-85 umístěných v kořenech obou polovin křídla. Letoun P-2 počítal s výzbrojí dvou 30mm kanónů NR-30 a dvou PLŘS K-7, které mohly být nahrazeny raketnicemi s dvaceti 85mm neřízenými raketami typu TRS-85 nebo šestnácti 70mm neřízenými raketami typu ARS-70 Lastočka.

Technologické makety letounů P-1 a P-2 spolu s projektovou dokumentací byly předloženy hodnotící komisi na konci roku 1955. Ta po zvážení návrhů dne 5. ledna 1956 doporučila k další realizaci pouze lehčí jednomotorový typ P-1.

Vývojové práce na letounu P-1 probíhaly asi do konce srpna 1956. Během nich došlo k několika drobnějším změnám původně zamýšlených řešení. Podstatnější změnou prošla sestava neřízené raketové výzbroje. Ta byla nově tvořena celkem padesáti 57mm neřízenými raketami ARS-57 umístěnými s šesti výsuvných raketnicích v trupu za krytem antény radiolokátoru.

                                                     prototyp letounu Suchoj P-1

                                                     (foto: OKB Suchoj / ? / FU)

 

Prototyp letounu P-1 byl dokončen v květnu roku 1957, a jak je v podobných případech zcela běžné postrádal některé systémy, včetně zbraní a radiolokátoru a byl dočasně vybaven i poněkud slabším produkčním motorem Ljulka AL-7F. O měsíc později, tedy v červnu 1957 pak byly oficiálně zahájeny jeho letové zkoušky v LII v Žukovském. Nainstalovaný slabší motor ale letounu při prováděných zkouškách neumožnil dosáhnout předpokládaných parametrů. To však pro další osud letounu nebylo ještě to nejhorší. Vývoj komplexu protivzdušné obrany státu Uragan-1 se příliš nedařil, a tak sovětské kompetentní orgány rozhodly o jeho ukončení. To mělo za následek zrušení i dalších navazujících programů, jako byl i protahující se vývoj motoru AL-9 a protiletadlové řízené střely K-7. 

Konstrukční kancelář Suchoj byla před rozhodnutím, zda po zrušení vývoje rozhodujících prvků letounu ukončit veškeré další práce na něm, nebo se pokusit již vykonané zúročit někde jinde. Byla zvolena druhá možnost a letoun P-1 byl s patřičnými úpravami nabídnut protivdušné obraně státu jako stíhač nízkoletících cílů. V této úloze počítal s použitím motoru VK-13, protiletadlovými řízenými střelami K-9 a ve velké výšce letícím spolupracujícím letounem - retranslátorem, který by pomáhal s naváděním na zjištěné nízkoletící cíle. Řešení s retranslátorem se však velení PVO nezamlouvalo, neprojevilo o něj žádný zájem a zaměřilo se na jiné vývojové programy. Jediný postavený prototyp stroje P-1 po splnění své úlohy tak skončil na šrotišti.

Letoun P-1 nebyl pro konstrukční kancelář Suchoj žádným úspěchem, ale s jeho pomocí se podařilo ověřit funčnost některých do té doby nepoužitých řešení, především v oblasti aerodynamiky a regulace přívodu vzduchu k motoru, nebo také automatizace některých procesů v systému navádění.     

P-1 byl jednomotorový dvoumístný přepadový stíhací letoun celokovové konstrukce. Jednalo se o středoplošník s křídlem tvaru delty a klasickými šípovými ocasními plochami. Trup letounu byl poloskořepinový. V jeho přední části bylo místo pro velký radiolokátor a raketnice s padesáti 57mm raketami ARS-57 a nacházela se v ní šachta příďového podvozku a tandemově uspořádaná kabina pilota a operátora s oddělenými přetlakovanými a klimatizovanými prostory.

Na bocích přední části trupu letounu byla umístěna dvojice regulovaných nasávacích hrdel vzduchu pro motor. Jejich regulace byla řešena pomocí na vnitřní straně umístěných pohyblivých půlkuželů. Na sací hrdla navazovaly vzduchové kanály, které procházely střední částí trupu k motoru. Pod kanály byly uloženy úchyty křídla.

                                                     prototyp letounu Suchoj P-1

                                                     (foto: OKB Suchoj / ? / FU)

 

V zadní části trupu byl uložen proudový motor Ljulka Al-7F s maximálním tahem s přídavným spalováním kolem 87 kN.
Na letounu bylo použito křídlo s úhlem šípu náběžné hrany 60o opatřené tzv. "psím zubem", křidélky a vztlakovými Fowlerovými klapkami. Pod každou polovinou křídla byl umístěn jeden závěsný bod pro zbraňové závěsníky raket.
Ocasní plochy letounu byly tvořeny svislou šípovou plochou se směrovým kormidlem na jejímž vrcholu se nacházel dielektrický kryt antény radiostanice a dvojicí šípových vodorovných plovoucích ploch.

                                                      prototyp letounu Suchoj P-1
                                                      (foto: OKB Suchoj / ? / FU)


Letoun P-1 byl vybaven klasickým tříbodovým podvozkem příďového typu. Přední podvozková noha umístěná pod přídí se zatahovala směrem vzad do šachty pod kabinou pilota, nohy hlavního podvozku ukotvené v křídle se zahahovala do šachet v křídle směrem k trupu. Všechny tři podvozkové nohy byly opatřeny jedním bržděným kolem.
Zbraňový systém letounu P-1 měl být tvořen střeleckým impulsním dopplerovským radiolokátorem typu Almaz-7, Uragan nebo Pantera, přijímačem dat systému PVO typu Gorizont-1, dvojicí protiletadlových řízených střel krátkého dosahu K-7 a padesáti neřízenými 57mm raketami typu ARS-57.
Letoun byl vybaven identifikačním systémem SRZO-2M Kremnyj-2M a varovným radilokačním systémem SPO-2 Sirena-2.
 

TECHNICKÁ DATA

 

Typ:  přepadový stíhací letoun

Pohon:  1 x proudový motor Ljulka AL-9 s maximálním tahem 98 kN *

Max. rychlost:  2050 km/h **

Dolet:  1400 km **

Dostup:  19500 m **

Hmotnost:  max. vzletová 11550 kg

Výzbroj:  - 2 x PLŘS K-7

                - 50 neřízených raket ARS-57            

Rozměry:  délka ...................... 21,27 m

                  výška ....................... 5,59 m

                  rozpětí ..................... 9,81 m

                  plocha křídel .......... 44 m2

 

 * plánovaný motor

** předpokládané parametry

 

 

 

                                                                                      Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

Poslední revize článku: 13.12.2016

 

Vyhledávání

Array