Vietnamské stíhací eso - Nguyen Van Coc

Nguyen Van Coc - budoucí skvělý pilot, stíhací eso vietnamské války se narodil v roce 1942 v provicii Viet Yen severně od Hanoje. Byl synem jednoho z vůdců Viet Minhu, který byl zabit francouzskými okupačními jednotkami. Jeho matka se s ním musela skrývat v Thai Nguyen nedaleko letecké základny Chu, kde se jako chlapec poprvé setkal s letadly a byl jimi fascinován. V posledním ročníku školy Ngo Si Lien v Bac Giang prošel Van Coc základními náborovými testy a v roce 1961 byl přijat do letectva. Společně s dalšími 120 kadety byl následně odeslán na čtyři roky do SSSR. Letecký výcvik v SSSR prodělal v Batajsku a Krasnodovu. Byl mezi sedmnácti kadety, kteří byli vybráni pro výcvik stíhačů na letounech MiG-17 a mezi sedmi, kterým se podařilo úspěšně tento kurs dokončit. 

                                                                  Nguyen Van Coc

                                                        (foto: MO Vietnamu / ? / FU)

Po návratu do Vietnamu byl Nguyen Van Coc přidělen na základnu Noi Bai k 921.slp vyzbrojenému MiGy-17, ale brzy byl znovu společně s dalšími 13 piloty poslán do SSSR, aby zde prodělali přeškolení na MiGy-21. K jednotce v Noi Bai, již vyzbrojené moderními MiGy-21 se vrátil v červnu 1966. Van Coc předával své zkušenosti další skupině pilotů, kteří již byli cvičeni v Severním Vietnamu. Používali MiGy-15UTI, protože ještě nebyly k dispozici dvoumístné MiGy-21U.

Van Coc začal operačně létat na MiG-21PF v prosinci 1966. Během americké operace "Bolo" byl sestřelen, ale vrátil se k jednotce. První úspěch zaznamenal 30.dubna 1967, když letěl jako číslo dalšího budoucího leteckého esa Nguyena Ngoc Doa. První do boje zasáhl jeho spolubojovník od pluku Le Trong Huyen, který sestřelil F-105F z 355. TFW. O několik minut později Ngoc Do a Van Coc odpálili své rakety na dvě F-105D ze stejného křídla a obě sestřelili. Třetí Thunderchief pilotovaný mjr. Alem Lenskim byl také zasažen raketou, ale pilotovi se podařilo těžce poškozený stroj dotáhnout zpět na základnu Udorn.

Létání jako číslo se stalo Van Cocovou specialitou a většinu sestřelů dosáhl právě z této pozice. Těžil z překvapení, protože nepřítel předpokládal, že střelcem bude vedoucí formace. Tato technika byla začleněna do výcviku u vietnamského letectva a poskytovala pružnost a individuální přístup.

Nguyen Van Coc zdokonalil svoji techniku přiblížení se opatrně k nepříteli a odpálení rakety na maximální vzdálenost, kterou - pokud bylo potřeba - následovalo odpálení druhé rakety, potom se střemhlavým letem odpoutal. Raketami R-3S Atoll dosáhl všech svých devět sestřelů.

Jeho druhou obětí se stal 23.srpna 1967 letoun F-4D z 555.TSF. Následovaly dva potvrzené sestřely strojů F-105F a jeden nepotvrzený a pak opět potvrzený sestřel F-105D. Neobvyklý sestřel, který sám považoval za speciální osobní trofej, dosáhl 3.února 1968, kdy sestřelil Convair F-102A Delta Dagger z 509.TSF pilotovaný por. Wallacem Wiginsem. Byl to jediný Delta Dagger, který U.S. Air Force ztratilo v boji. Posledním pilotovaným úlovkem Van Coca byl F-4B U.S. Navy.

Z devíti nárokovaných sestřelů americké záznamy potvrzují sedm sestřelených letounů a zničení bezpilotního AQM-34 Firebee, který vietnamské letectvo počítá jako sestřel. V záznamech je pak ještě jeden nepotvrzený sestřel bezpilotního stroje.

Van Coc se stal nejúspěšnějším esem války ve Vietnamu na obou stranách.

V roce 1969 byla 27 letému Nguyen Van Cocovi udělena vietnamským prezidentem Ho Či Minem zvláštní pochvala a byl vyznamenán medailí Huy Hieu. Po ukončení americké operace "Rolling Thunder" byl stažen z bojových letů a pověřen výcvikem nových pilotů MiGů-21. Van Coc se později stal velitelem vietnamského letectva, do penze odešel po delší nemoci v roce 2002 z pozice hlavního inspektora ministerstva obrany. 

Potvrzené sestřely podle amerických záznamů

- 30. duben 1967 ----------  USAF -  F-105D (pilot J. Abbott);

- 23. srpen 1967 -----------  USAF – F-4D (pilot Tyler, WSO Sittner)

- 7. říjen 1967 --------------- USAF - F-105F (pilot Howard, WSO Shamblee)

- 18. listopad 1967 --------- USAF - F-105F (pilot Dardeau, WSO Lenhoff)

- 20. listopad 1967 --------- USAF - F-105D (pilot Butler)

- 3. únor 1968 --------------- USAF – F-102A (pilot Wiggins)

- 7. květen 1968 ------------ USN - F-4B (pilot Christensen, RIO Kramer)

- prosinec 1968 ------------- USAF - AQM-34

                                                                                           Autor článku: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 5.2.2016