internetový armádní magazín

Wilhelm Stieber – zakladatel německých tajných služeb

12.02.2013 11:45

Pokud se chceme zabývat historií německých tajných služeb, musíme prvně nalézt přibližný okamžik jejich vzniku, probrat se určitými historickými souvislostmi a hlavně poznat některé osoby, které sehrály důležité role. Musíme se přenést do královského Pruska, do období první poloviny devatenáctého století, do období před prusko-rakouskou (1866) a prusko-francouzskou válkou (1870-1871), do období rozmachu liberálního a proletářského hnutí a souvisejícího rozmachu tajné politické policie.

Tajná policie byla v tomto období významnou institucí ve většině významných evropských států a Prusko rozhodně nebylo žádnou výjimkou. Spíše naopak, pruská tajná policie chtěla být orgánem té největší důležitosti, před kterým se budou všichni třást strachy.

V řadách každé tajné policie byly osoby, které svými schopnostmi a aktivitou poněkud převyšovaly „šedý“ průměr, a které se vymanily ze skupiny obyčejných špiclů, donašečů nebo malých úředníčků sedících někde v ukrytých úřadovnách. Do skupiny takových osob patřil v řadách pruské tajné policie i Wilhelm Stieber.

články Militaryboxu, Wilhelm Stieber

                                                                   Wilhelm Stieber

                                                                          (PD)

 

Stieber začínal jako obyčejný agent pruské politické policie. Ta od třicátých let devatenáctého století začala posílat své lidi do Francie, kde měli sledovat německé emigranty – neposlušné poddané pruského krále. Tyto metody práce se Prusové naučily od Rakušanů, kteří byli v daném období v politické policejní práci o malý kousek dál a již od roku 1833 měli pro tuto činnost zřízeno speciální oddělení nazývané MID (Meinzer Informationsburo).

Prusové byli v tomto směru velmi dobrými žáky a  kromě vzorné spolupráce s rakouským MID ve sledování „protistátních živlů“ stíhali i budování vlastní sítě informátorů v „řadách svého učitele“ a připravovali se tak na válečné střetnutí o rozhodující moc v Německu.

Vraťme se však zpátky k Wilhelmu Stieberovi. Kdo byl tento pilný človíček, který se později zapsal do dějin tajných služeb? Narodil se 3. května 1818 v Merseburgu. Vystudoval církevní školu a následně práva v Berlíně a roku 1844 se zde stal úředníkem trestního soudu. U soudu pracoval jako vyšetřovatel a informátor. V roce 1845 se mu podařilo získat zásadní informace o chystaném komunistickém spiknutí ve Slezsku a začal rychle stoupat na žebříčku oblíbenosti u nadřízených. Dařilo se mu soustavně rozšiřoval síť svých donašečů, získávat spoustu informací a tak následovalo několik dalších úspěchů v potírání skupin „nepřátel státu“. Od roku 1847 ke své činnosti informátora soudu přidal práci právníka a redaktora novin policejního ředitelství.

Stieber o své informátorské činnosti intenzivně přemýšlel a začal do ní zařazovat nové postupy a metody práce. K získávání informací a sledování mužů významného postavení začal například využívat i služeb prostitutek v oblíbených veřejných domech.

Soustavné snažení a píle se Stieberovi vyplatila a v roce 1853 mohl usednout do křesla náčelníka pruské politické policie v Berlíně. Odtud byl jen kousek do míst, odkud se dělala vysoká evropská politika. 

V roce 1858 byl po politickém „zemětřesení“ ze své funkce odvolán, ale dobře využil svých kontaktů a již o rok později uplatňuje své bohaté zkušenosti v Rusku, ve službách ruského cara. Do roku 1863 reorganizuje ruskou tajnou policii a podílí se na sledování exulantů. Získává řadu uznání a poct. V Rusku též navazuje spolupráci s tehdejším pruským vyslancem u carského dvora a pozdějším pruským ministerským předsedou Otto von Bismarckem. Tato spolupráce významně  poznamená celý zbytek jeho života.

Prusko mělo v tehdejším uskupení německých států, i v celé Evropě své jasné cíle, kterých hodlalo dosáhnout, a to za využití všech metod. Po nástupu Bismarcka se toto úsilí hrát v Evropě významnější roli ještě vystupňovalo.

Bismarcka je možno považovat za génia, ale ani génius nezmůže mnoho, pokud se neobklopí lidmi, kteří mu pomohou realizovat jeho myšlenky a záměry. Zde bylo místo i pro Wilhelma Stiebera.

Bismarck povolává Stiebera zpět do pruských služeb a jednoho krásného dne se ho přímo zeptá, zda by se dalo využít jeho sítě policejních informátorů i k získávání vojenských tajemství.

Stieber nezaváhal a ujistil Bismarcka, že je to možné. Od té chvíle začal postupný přerod části sítě politických špiclů a donašečů na síť špiónů. Bismarck Stieberovi jasně nastínil kdo budou budoucí hlavní protivníci, a jakým směrem se má ubírat jeho snažení. Protivníkem číslo jedna se mělo stát Rakousko, které stálo Prusku v cestě k dosažení vedoucího postavení mezi Německými státy, a pak měla následovat Francie.

Stieber byl pověřen vedením nové zpravodajské a kontrašpionážní služby a později i vedením polní policie. Do nových úkolů se pustil s vervou a osobně se podílel na zakládání a rozvoji zpravodajské sítě v oblastech, o kterých se předpokládalo, že zde dojde ke střetnutí pruských a rakouských vojsk. V české kotlině bylo na jeho pokyn prozkoumáno téměř vše, co mohlo mít nějaký vliv na postup pruských vojsk. Byly připraveny i seznamy agentů, které byly předány velitelům vojenských jednotek. Na tyto místní agenty se pak měli pruští velitelé obracet při potřebě informací. Celou situaci zjednodušovala poměrně velká příbuznost pruského a rakouského prostředí.

Zpravodajské informace Stieberových špiónů a jejich správné vyhodnocení rozhodně pomohlo k poměrně hladké vojenské porážce Rakouska.

Tažení proti Francii na špionážní frontě mělo poněkud jiný charakter a bylo založeno především na „koupených“ agentech, a to i z řad vysokých vládních úředníků a důstojníků francouzského generálního štábu, a agentech již speciálně vycvičených z řad bývalých pruských vojáků, kteří již velmi dobře věděli co pozorovat, co si nakreslit a na co se nenápadně zeptat. Tito agenti do Francie často přijížděli jako turisté.

Stieber se snažil o větší provázanost vojenských a špionážních struktur a zasadil o vznik tzv. sekce B ve třetím (francouzském) oddělení generálního štábu pruské armády, která se stala základem pozdějších německých zpravodajských služeb.

I v případě francouzského tažení lze konstatovat, že zpravodajské informace získané sítí Stieberových agentů měly na výsledky bitev nemalý vliv. Některé prameny dokonce uvádí, že pruské vítězství v bitvě u Sedanu, ve které byl zajat francouzský císař Napoleon III., bylo z velké části dílem špiónů. 

V Německém císařství, které bylo vyhlášeno 18. ledna 1871 se Stieber stal velmi významnou a váženou osobou. Někteří vysocí vojenští důstojníci sice ohrnovali nos nad jeho agenty, kteří často patřily mezi lidi prodejné s určitými sklony ke zradě, ale množství informací, které se jim dařilo získávat bylo na tehdejší dobu pozoruhodné.

Wilhelma Stiebera můžeme bez nadsázky označit za zakladete německých tajných služeb. Na jeho práci stavěli pozdější šéfové ústřední německé tajné služby a Abweru – podplukovník Nicolai a admirál Canaris.

Wilhelm Stieber zemřel v Berlíně 29. ledna 1882.

 

 

                                                                                          Autor: ing. Zbyněk Novotný - Militarybox

 

 

Uvedené dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Kopírování díla nebo jeho částí a následné užití je bez písemného souhlasu autora zakázáno.

Vyhledávání