Makarov PM - ruský stařešina

V roce 1945 vyhlásila tehdejší sovětská armáda konkurz na novou armádní pistoli. Měla mít ráži 7,62 mm nebo 9 mm a měla svými parametry překonávat užívanou pistoli Tokareva. Konkurzu se zůčastnila celá řada konstruktérů - Tokarev, Korovin, Makarov a další. Ve srovnávacích zkouškách předložených zbraní uspěla konstrukce Makarova. V roce 1951 byla tedy zavedena do výzbroje jako 9 mm pistole Makarova - PM. Pro pistoli PM byl zaveden nový pistolový náboj Borise Semina 9x18, který je však známý podle zbraně jako - náboj 9 mm Makarov. Podle měřítek platných v době vzniku má náboj dostatečný porážecí účinek, přitom však zpětný ráz výstřelu nedosahuje takových hodnot, aby bylo nutné pevné uzamčení hlavně při výstřelu. To dovoluje jednodušší konstrukci zbraně. Automatika zbraně výužívá ke své činnosti zpětného rázu. Celá konstrukce zbraně je velmi jednoduchá, což byl jeden z požadavků armády. Má vnější kohout a dvojčinný spoušťový mechanismus. Na levé straně zbraně je páčková pojistka. Pokud je pojistka v horní poloze, tak je zbraň zajištěna. Pojistka blokuje kohout a současně pohyb závěru. Po vystřelení posledního náboje je závěr blokován v zadní poloze. K jeho vypuštění slouží páčka na levé straně zbraně za lučíkem.

Z dnešního pohledu je pistole Makarov PM zastaralou zbraní. Je to však zbraň velmi oblíbená pro svoji jednoduchost, spolehlivost a malé rozměry. Byla zavedena, nebo ještě je zavedena ve výzbroji několika armád. V někteých dalších státech (včetně ČSSR) byly zkonstruovány pistole pro náboj 9 mm Makarov.

TECHNICKÁ DATA

Ráže:  9 mm

Délka zbraně:  161 mm

Délka hlavně:  93 mm

Hmotnost:  prázdná zbraň 730 g, nabitá zbraň 810 g

Obsah zásobníku:  8 nábojů

Úsťová rychlost střely:  cca 315 m/s

Dostřel :  efektivní 50 m