Merkava Mk.1 - když nevíme coby, udělejme to naruby

Izraelské tanky nosící jméno - "Merkava", jsou ve světě vojenské techniky velký pojem, ale i nafouknutý mýtus. Skrývají spoustu specialit, zvláštností, originálních konstrukčních řešení a utajovaných prvků, čímž i mnohým odborníkům dávájí podnět k určitému nadhodnocování. Informace kolem Merkav jsou částečně zpravodajskou hrou, kterou Izrael musí hrát, protože je obklopen těmi, co mu moc nepřejí.

Merkavy určitě nejsou výrazně lepší než konkurenční tanky, jsou jen trošku jiné, jsou "šité na míru" místních podmínek a jejich konstruktéři nikdy nemuseli řešit technické problémy, před které jsou běžně stavěni tvůrci tanků jinde ve světě. Jejich vznik není spojen s čistým konstruktérským stolem, geniální myšlenkou a velkým rozpočtem, ale spíše s potřebou udělat něco rychle, účelně a dobře za pomoci hromady starého britského šrotu.

K izraelskému rozhodnutí pustit se do konstrukce vlastního tanku vedlo několik podstatných příčin. Izrael za dobu své existence vedl několik válek se svými arabskými sousedy, a vedl je více než dobře, ale až do 5. června 1967 přenechával vždy počáteční aktivitu Arabům. Toho dne - 5. června 1967 udeřil plánovaně sám, čímž nejen překvapil své protivníky, ale rozhněval i většinu těch zemí, které ho do té doby technicky podporovaly. Od té chvíle nemohl spoléhat na dodávky francouzských letadel, francouzkých ani britských tanků. Bylo to o to horší, že rozmanitost izraelské výzbroje v oblasti tanků byla značná a rozhodně se v mnoha případech nejednalo o výkřiky nejmodernější techniky. Ve výzbroji byly francouzské AMX-13, americké M48, hodně obstarožní, i když modernizované M4 Sherman a hlavně britské Centurion. Izraelská armáda projevovala před uvedeným konfliktem značný zájem o přezbrojení na moderní britské tanky Chieftain, na jejichž závěrečné fázi vývoje i spolupracovala, ale britská vláda se po izraelské bojové akci připojila k embargu a tomuto obchodu "uzavřela kohout". Potíže s dodávkami zbraní od Evropanů, a tím určité ohrožení samotné existence státu Izrael, způsobilo následnou větší vazbu na "velkou zemi" za "velkou louží" a ještě více pootevřelo dvířka k židovským americkým penězům. Izraelské vedení pod dojmem nespolehlivosti některých zahraničních dodavatelů zbraní a s příslibem dostatečných finančních zdrojů se rozhodlo, že zvětší svoji výzbrojní nezávislost. Padlo i zásadní rozhodnutí o postavení vlastního tanku.

Pro stavbu nového tanku byl sestaven malý speciální tým odborníků vedený bývalým velitelem izraelského obrněného sboru - generálem Israelem Talem. Práce byly zahájeny v květnu roku 1970. Pro urychlení vývoje měl nový tank co nejvíce využívat osvědčených součástek zavedeného britského tanku Centurion. Izraelská filozofie stavby tanku byla velmi podobná britské filozofii - tedy, prvotní je ochrana, vše ostatní je druhotné. Izraelský konstrukční tým se rozhodl použít kompletní podvozek tanku Centurion, ale svoji filozofii maximální ochrany osádky dohnal do krajnosti a zvolil koncepci - "vše vpředu".

Prvkem, který významně zasáhl do dalšího vývoje izraelského tanku Merkava se stala další válka s arabskými sousedy - válka Jom Kippur v roce 1973. Ukázalo se, že všechny typy tanků, které Izrael nasadil, včetně novějších amerických M60 jsou málo odolné proti řízeným protitankovým střelám.

Izraelci důkladně prostudovali velkou část zničených tanků a snažili se najít vhodné metody ochrany, které by zapracovali do svého tanku Merkava. V roce 1974 byl hotov první prototyp a v roce 1977 byla zahájena výroba čtyřiceti předsériových tanků modifikace s označením Mk.1. K armádě se dostaly v roce 1979. Následná sériová výroba dala asi 250 tanků, celkově tedy bylo vyrobeno kolem tří set tanků Merkava první modifikace.

Již v roce 1982 dostaly Merkavy možnost bojového křestu, a to při izraelské invazi do jižního Libanonu. Podle všech informací potvrdily svoji hlavní plánovanou přednost - vysokou bojovou odolnost a vysoký stupeň ochrany osádky. To, že při "soubojích" deklasovaly syrské T-72 však patří pouze mezi báchorky, a ty je nutno brát s nadhledem. Akce, při které jeden "blb" přivede svoji kolonu T-72 před hlavně kanónů připravených Merkav a nechá se rozstřílet ještě není známkou technické převahy a nějakého deklasování. Boje ukázaly, že i u Merkav existuje ještě mnoho prostoru ke zlepšování.

Tank Merkava Mk.1, stejně jako všechny následné verze, se vyznačuje unikátní koncepcí. Motor s převodovkou a směrovým ústrojím je umístěn vpředu pod čelním šikmým pancířem. Jedná se o typ Teledyde-Continental AVDS-1790-6A, dvanáctiválec o výkonu 671 kW. Při uváděné bojové hmotnosti tanku 63 tun je měrný výkon necelých 11 kW na tunu - takže Merkava Mk.1 rozhodně nepatří mezi mrštné lasičky, ale spíše mezi hbitější šneky. Převodovka je poloautomatická - Allison CD-850-6A. Pojezdové ústrojí tanku je tvořeno na každé straně šesti pojezdovými koly, čtyřmi nosnými kladkami, napínacím kolem vzadu a hnací rozetou vpředu. Vždy dvě pojezdová kola mají jedno společné závěsné rameno a každé pojezdové kolo je vybaveno vlastní vinutou pružinou. Systém zavěšení nenarušuje korbu tanku, takže není snižována její odolnost a tuhost.

Stanoviště řidiče tanku se nachází na levé straně korby, za motorovo-převodovým prostorem. Střední část korby je vyhrazena pro umístění třímístné, poměrně úzké bojové věže. Velitel sedí ve věži vpravo a střelec níže před ním. Místo nabíječe je situováno v levé části věže. Konstrunční řešení zádě korby je stejně jako příď unikátní. Přemístěním motoru vpřed vznikl v zádi poměrně velký prostor, který je standardně využíván pro uložení větší části munice ve speciálních schránkách a uložení minometu, kterým jsou tanky vybaveny. Další využití tohoto prostoru je dosti variabilní. Může být využit pro uložení další munice, přepravu výsadku nebo tří až čtyř raněných vojáků na nosítkách. Prostor zádě je přístupný dveřmi v zadní stěně korby. Dveře jsou dvoudílné, dělené horizontálně - jedna část se otvírá nahoru, jedna dolů. 

Výzbroj tanku je tvořena plně stabilizovaným kanónem M68 L71A ráže 105 mm s drážkovaným vývrtem hlavně, který je upraven a vyráběn izraelskou společností IMI. Kanón je vybaven ejektorem a termickou ochranou hlavně. Pro kanón je normálně vezeno 62 kusů munice, přičemž 52 kusů je uloženo v korbě a 10 kusů v zadní části bojové věže. S kanónem je spřažem kulomet FN-MAG ráže 7,62 mm. Ten je uložen vlevo od kanónu v prostoru před nabíječem. Doplňkovou výzbroj tvoří další dva kulomety FN-MAG umístěné na kruhových drahách nad příklopy velitele a nabíječe a minomet Soltam Commando ráže 60 mm. Ten je převážen v zadní části korby a pro použití je připevňován na pravou stranu věže vedle příklopu velitele.

Tank je vybaven elektronickým, ale poměrně jednoduchým systémem řízení palby Elbit Matador Mk.1. Ten v sobě integruje balistický počítač Elbit, různé snímače a meteo senzor. Střelec má k dispozici plně stabilizovaný zaměřovač s denní a noční pasivní IR větví a laserovým dálkoměrem. Velitel má jednoduchý periskopický zaměřovač s denní větví. Systém řízení palby zajišťuje efektivní střelbu kanónem za jízdy na vzdálenost větší jak 2000 m.

Ochrana tanku Merkava Mk.1 je tvořena odlévanými ocelovými pancíři, které jsou spojovány svařováním. Jako u všech tanků je nejvíce pozornosti soustředěno na čelní pancéřování korby a především věže. Toto čelní pancéřování disponuje u Merkavy velkou sílou a velkým sklonem. Boky věže jsou chráněny dvěma oddělenými vrstvami ocelových pancířů - a vzniklý prostor mezi mimi je využíván jako uložiště různých schránek. Zadní část věže využívá jako přídavnou ochranu koš na výstroj a výbavu. Boky korby vozidla jsou chráněny přídavnými ocelovými kryty.

Tanky Merkava vytváří pro své osádky velmi dobré pracovní prostředí - jsou vybaveny výkonným filtroventilačním systémem, klimatizací, automatickým protipožárním systémem, systémem kolektivní ochrany proti ZHN a třeba i šedesátilitrovou chlazenou nádrží na pitnou vodu.

Merkava Mk.1, stejně jako mnoho jiných tanků, prošla během vývoje a své služby několika úpravami a modernizacemi. Opticky zřetelné úpravy se na tancích objevily při invazi do Libanonu v roce 1982. Zadní část věže tanků, která svým převisem působila téměř jako lapač střel byla vybavena závěsem tvořeným silnými řetězy s ocelovými koulemi na koncích. Takto upravené stroje dostaly označení Mk.1A. Následnou další opticky rozpoznatelnou úpravou byla dodatečná montáž dvojice šestinásobným dýmových vrhačů na čelní stranu věže. Tyto stroje nosí označení Mk.1B. Na některých Mk.1B již byly uplatněny prvky připravené pro tank Merkava Mk.2, jako jsou jiné kryty pásů, některé změny na zadní části korby, nový systém řízení palby a možnost montáže kulometu M2HB ráže 12,7 mm nad masku kanónu.

TECHNICKÁ DATA  

Typ:  hlavní bojový tank

Osádka:  4 osoby

Hmotnost:  63 t

Délka korby:  7,45 m

Délka s kanónem dopředu:  8,63 m

Šířka:  3,7 m

Výška:  2,75

Pohon:  vznětový motor Teledyne-Continental AVDS-1790-6A a výkonu 671 kW

Max. rychlost:  46 km/h

Výzbroj:  kanón IMI M68 L71A ráže 105 mm (62 ks munice)

               spřažený kulomet FN-MAG ráže 7,62 mm (3000 ks munice)

               2 x externě lafetovaný kulomet FN-MAG ráže 7,62 mm  (celkem 7000 ks munice)

               1 x externě lafetovaný kulomet Browning M2HB ráže 12,7 mm (200 ks munice) -

               - pouze některé tanky    

               minomet Soltam Commando ráže 60 mm (30 min)