Berjev Be-10 "Mallow" - málo známý létající člun, rekordman

V roce 1953 byla konstrukční kancelář Berjev vyzvána k vývoji dvoumotorového proudového létajícího člunu určeného k průzkumu a torpédovému i výškovému bombardování. Požadavky na nový stroj, který dostal označení Be-10 (výrobek "M"), byly následující: maximální rychlost 950 - 1000 km/h, dolet 3000 km, dostup 14000 - 15000 m, schopnost startu a přistání na mořské hladině s vlnami o výšce 1,5 m a rychlosti větru 20 m/s.

Za účelem splnění zadání musela být provedena řada pokusů a testů. Byly prováděny rozsáhlé testy s modely v laboratořích institutu CAGI, i v reálném prostředí v ústí řeky Don. V květnu roku 1954 byl schválen koncepční návrh stroje Be-10 s pohonem dvěma proudovými motory AL-7 bez přídavného spalování. V následujících měsících byly provedeny pevnostní zkoušky a byla zahájena stavba prototypu.

Prototyp s velkým červeným číslem 10 na přídi byl hotov v říjnu 1955 a v listopadu téhož roku byl přemístněn do testovacího plovoucího doku v přístavu Gelendžik na pobřeží Černého moře. Zde byla v prosinci zahájena další etapa testů a následných úprav, protože došlo k problémům s vibracemi a následně pevností některých částí konstrukce i potahu letounu.

První let prototypu se uskutečnil 20.6.1956. Od října 1958 se prototyp, společně již s prvním sériovým strojem, začal podrobovat státním zkouškám. Ty trvaly do července roku 1959, a jejich výsledkem bylo doporučení k přijetí letounu do výzbroje, ale s určitými připomínkami a úkoly k dopracování. Největším nedostatkem byl průnik vody do kanálů přívodů vzduchu k motorům. Celkové letové výkony letounu byly o něco málo horší než bylo požadováno, což bylo podle konstrukční kanceláře zapříčiněno rozdílem mezi skutečnými a plánovanými vlastnostni motoru AL-7PB. Odstraňování nedostatků na Be-10 trvalo do dubna 1960. Poslední testy revidovaných strojů prokázaly, že je možné bezpečně startovat a přístávat do rychlosti větru maximálně 16 m/s a výšce vln maximálně 0,8 m. Prokázalo se též, že stroje jsou ve fázi startu a přitání dosti náročné na pilotáž, že jejich plavební vlastnosti na větších vlnách nejsou ideální. Ve dnech 7.8. až 12.9.1961 bylo s jedním upraveným Be-10 provedeno několik rekordních letů. Stroj byl zapsán v oficiálních protokolech pod označením M-10.

Hydroplán Be-10 byl celokovový stroj s šípovými křídly a šípovými ocasními plochami. Osádka byla tvořena třemi osobami: pilotem, navigátorem a radistou-střelcem . Trup byl rozdělen vodotěsnými přepážkami na devět úseků. V přední části trupu byla kabina pilota a navigátora. Třetí člen osádky měl svoji kabinu v zádi letounu.  Křídla byla kesonová, s úhlem šípu 35^o a byla na koncích opatřena plováky. O pohon se staraly dva proudové motory Ljulka AL-7PB s tahem 63,75 kN, umístněné v gondolách. Spouštění motorů zajišťoval samostatný turbínový startér TC-19.

Avionické vybavení letounu bylo tvořeno radiolokátorem Kurs-M, radiovýškoměrem velkých výšek Litij-17M, radiovýškoměrem malých výšek RV-2, systémem přistání bez vidu Materik, radiokompasem ARK-5, systémy navedení RSIU-SM a RSB-70M, nouzovou radiostanicí AVRA-45, hovorovým zařízením SPU-5, identifikačním systémem Kremnij-2 a výstražným zařízením radarového ozáření Sirena-2. 

Prostory osádky byly přetlakované, klimatizované a vybavené katapultážnímí sedadly K-22. Do záchranného vybavení letounu patřil i pětimístný nafukovací člun LAS-5M. 

Fotoprůzkumné vybavení mohlo být tvořeno fotokamerami AFA-ZZM/100, AFA-ZZM/75, AFA-ZZM/50, AFA-ZZM/20 a AFA-HT-1. Pro noční snímkování pak aparátem NAFA-ZS/50.

Kanónová výzbroj byla tvořena dvěma pevnými kanóny v přídi a dvěma kanóny v záďové střelecké věži DK-7B. Byly použity jednohlavňové rychlopalné kanóny Afasanev-Makarov AM-23 ráže 23 mm. K vedení palby předními kanóny byl v kabině pilota umístněn kolimátorový zaměřovač PKI. Palba zbraní zadní střelecké věže byla vedena pomocí zaměřovacího systému PKS-53 a střeleckého radiolokátoru Argon. Do bombardovací výzbroje patřila torpéda RAT-52, miny Lira, AMD-500M, AMD-2M, IGDM, APM, nebo různé bomby kalibrů 100 až 3000 kg.

Kariéra Be-10, kterých bylo vyrobeno kolem šedesáti kusů, byla poměrně krátká. Již v roce 1964 byly jejich operace sporadické a většinou jen stály na břehu Černého moře a chátraly. Definivně byl jejich provoz ukončen v roce 1968. Konec Be-10 znamenal i konec éry klasických létajících člunů ve vojenském letectví. 

TECHNICKÁ DATA 

Typ:  průzkumný a bombardovací létající člun

Pohon:  2 x proudový motor Ljulka AL-7PB s tahem 63,75 kN

Maximální rychlost:  912 km/h

Dostup:  14960 m

Dolet:  operační 2960 km

Výzbroj:  2 x rychlopalný kanón AM-23 ráže 23 mm v zadní střelecké věži

               (2 x rychlopalný kanón AM-23 ráže 23 mm na bocích přídě - asi ne všechny stroje)

               miny, bomby, nebo hlubinné nálože do celkové hmotnosti 3360 kg nebo

               4 x torpédo RAT-52

Hmotnost:  prázdná 26500 kg

Rozměry:  délka .......................... 30,72 m

                 výška .........................  11,03 m

                 rozpětí ........................ 28,65 m

                 plocha křídel .............. 130 m²