Suchoj Su-27SM, SMK "Flanker B Mod." - cesta k víceúčelovosti

Letoun nosící označení Su-27SM nebo Su-27SMK (nebo též SKM) představuje modernizovanou verzi vynikajícího sovětského, dnes ruského stroje Su-27. Nad modernizací původního provedení Su-27 se začalo přemýšlet již v době zavádění prvních sériových kusů do výzbroje. Bylo velmi nutné "neusnout na vavřínech", protože vždy existují věci, které se dají zlepšovat. V modernizaci se měl též odrazit nový trend, který dorazil i do sovětského letectva - a tím byla - víceúčelovost. Schopnosti stíhače Su-27 napadat pozemní cíle byla dosti omezená. Cíle mohly být ničeny pouze neřízenými raketami odpalovanými z raketnic nebo obyčejnými neřízenými bombami. To se mělo změnit. 

Dne 28. června 1988 odstartoval ke svému prvnímu letu stroj T-10M-1 s trupovým číslem 706, který představoval první prototyp nového letounu označeného Su-27M, který později vešel ve známost jako Su-35.    

Su-35 měl být schopen, hlavně díky novému radaru a některým dalším novým technologiím, ničit pozemní a námořní cíle pomocí široké škály inteligentní munice. Testy Su-35 probíhaly velmi intenzivně a slibně, ale v roce 1991 došlo k rozpadu Sovětského svazu a celý vývojový program začal skomírat na totální nedostatek financí. Krize byla těžká, v halách kde dříve pracovaly dlouhé řady techniků seděla jedna "děžurná" v bílém plášti a četla si dívčí román. Přesto během několika let vzniklo celkem patnáct prototypových nebo předsériových strojů Su-35 (jeden jako Su-37), které sloužily především k testování nových systémů. Na sériovou výrobu letounů pro ruské letectvo nebylo možno pomýšlet a žádný zahraniční zákazník se pro tuto verzi letounu nenašel. 

Koncem devadesátých let začalo být všem jasné, že je potřeba najít nějakou jinou, dočasnou, rychlou a finančně nenáročnou cestu jak zajistit pro druhé nejsilnější letectvo světa letouny, které budou schopny zapezpečit požadované úkoly i na začátku 21. století. V roce 1999 byl všemi zainteresovanými stranami vytvořen improvizovaný program modernizace letectva Ruska a počátkem roku 2002 byl schválen dokument s názvem "Státní program výzbroje a vojenské techniky", který kromě jiného hovořil i o modernizaci letounů Su-27. Pro provedení modernizačních prací byl vybrán hlavní výrobce původních Su-27, závod KnAAPO v Komsomolsku na Amuru, který zajišťoval též výrobu některých variant letounů řady Su-30 pro zahraniční zákazníky. Právě systémy exportních Su-30 se staly základem pro "modernizační balíček" Su-27. 

Ještě v roce 2002 byl do závodu KnAAPO přistaven jeden běžný Su-27 a pomocí navržených prvků byla na něm provedena vzorová modernizace. Letoun po modernizaci dostal označení Su-27SM (Sériový - Modernizovaný). První jeho let se uskutečnil 27. prosince 2002. Počátkem roku následujícího se do vzduchu dostal druhý modernizovaný letoun, vybavený však jiným navigačním systémem a výsuvným ráhnem pro tankování za letu. Tento letoun představuje exportní provedení, které je označováno Su-27SMK. Pro účely předvádějí byl stroj opatřen zvláštní kamufláží a číslem 305. Idea Su-27SMK pocházela z roku 1995, kdy byl jeden sériový Su-27 opatřen nátěrem s nápisem "27CMK" a byly testovány případné modernizační prvky.   

Modernizace ruských Su-27 byla zahájena v polovině roku 2003 a prvních pět strojů bylo v prosinci téhož roku  předáno do centra bojové a letecké přípravy v Lipecku.

Vnějškem se stroje Su-27SM od těch původních příliš neodlišují. Patrný je pouze přesun oka elektrooptického lokátoru mírně vpravo, tedy do pozice, která je běžná pro všechny mutace "sedmadvacítky" vybavené systémem tankování za letu. Systém tankování za letu na ruských Su-27SM však není instalován. Další drobnou odlišností jsou dva malé kryty prvků systému radioelektronického boje umístněné asi v polovině náběžných hran křídel. 

Podstatnější změny se nacházejí uvnitř letounu. Radikálně byla upravena kabina pilota. Došlo k instalaci tří barevných LCD displejů na palubní desku - dvou větších multifunkčních MFI-10-6M o ploše 211x160 mm a jednoho menšího MFPI-6M o ploše 130x100 mm, modifikován byl průhledový displej (HUD), přeorganizováno bylo umístnění ponechaných eletromechanických přístrojů a došlo k celkovému zlepšení ergonomie. Letoun dostal nový palubní počítač a nový navigační systém s integrovanou satelitní navigací GLONASS i GPS NAVSTAR. Nová je aparatura kódového spojení, zabezpečující plné spojení a přenos informací mezi letounem a velitelskými stanovišti nebo mezi jednotlivými letadly ve vzduchu. Modernizací prošel též systém ochrany letounu a radioelektronického boje. V přídi letounu se ukrývá radiolokátor typu NIIP N-001VEP a elektrooptický lokátor OLS (52Š). 

Modernizace systémů letounu umožnila výrazně rozšířit spektrum použitelné výzbroje. Letoun teď může používat protiletadlové řízené střely s aktivní samonaváděcí radiolokační hlavicí R-77 a R-27EA, protizemní řízené střely Ch-29T(TE) s televizní a Ch-29L(ML) s laserovou naváděcí soustavou, protilodní Ch-31A s aktivním radiolokačním naváděním a protiradiolokační Ch-31P s pasivní samonaváděcí hlavicí. Pumová výzbroj byla rozšířena o pumy KAB-500KR a KAB-1500KR s televizní naváděcí soustavou. Maximální hmotnost výzbroje je 8000 kg.

O pohon modernizovaných strojů se stará dvojice motorů AL-31F-M1. Tyto motory představují první etapu modernizace původních AL-31F, po které budou podle plánu následovat ještě další dvě etapy. Letouny se tak postupně dočkají motorů AL-31F-M2 a AL-31F-M3.       

TECHNICKÁ DATA 

Typ:  přepadový stíhací a víceúčelový letoun

Pohon:  2 x proudový motor Saturn AL-31F-M1 s tahem 133 kN

Max. rychlost:  2300 km/h  (u země 1400 km/h)

Dolet: 3600 km

Dostup:  17750 m

Hmotnost:  max. vzletová 33000 kg

Výzbroj:  rychlopalný kanón GŠ-301 ráže 30 mm (150 ks nábojů)

                maximálně 10 PLŘS

               - 6 x R-73

               - 8 x R-77

               - 6 x R-27R, R-27ER, R-27EA

               - 2 x R-27T, R-27ET

               neřízené bomby nebo pumové kontejnery kalibrů 100 kg, 250 kg, 500kg

               bloky neřízených raket B-8, B-13, O-25

               protizemní řízené rakety Ch-29T, Ch29L, protilodní Ch-31A, protiradiolokační Ch-31P

               řízené pumy KAB-500KR, KAB-1500KR

Rozměry: délka ................................... 21,935 m

                výška .................................... 5,932 m

                rozpětí ................................. 17,75 m

                plocha křídel ........................ 62,037 m²