Vojenská technika, zbraně

Suchoj Su-33 "Flanker D" - těžký palubní stíhač

Suchoj Su-33, nebo jinak - Su-27K "Flanker D", je palubní letoun patřící do dnes již značně rozvětvené rodiny "sedmadvacítek". V této rodině je řazen do II. generace. Jeho vývoj je pochopitelně nerozlučně spjat s vývojem sovětských námořních letadlových nosičů.

V polovině sedmdesátých let dvacátého století byly v Sovětském svazu zahájeny práce na projektu letadlové lodi s kryptonymem 1143.5. Současně s tím několik leteckých konstrukčních kanceláří zahájilo vývojové práce na různých palubních letounech vhodných pro tuto loď . Konstrukční kancelář Suchoj zahájil vývoj svého nového speciálního letounu pro letadlovou loď pod kódovým názvem "Buran" (Bouře). Projekt vycházel z původního provedení projektu T-10. Mělo se jednat o stroj mnoha verzí - stíhací, průzkumné, protilodní, radioektronického boje a dalších, ale tento koncept nebyl nakonec přijat. Sovětské vedení vybralo pro realizaci pouze stíhací letoun a dalo přednost vývoji palubního letounu založenému přímo na stíhačce Su-27 (T-10S).

Pro účely vývoje palubních letounů v Sovětském svazu byl na krymské letecké základně Saki vytvořen zkušebně výcvikový komplex NITKA. Zde se začaly ověřovat možnosti přistání letounů za pomoci záchytného systému s brzdícími lany a technika vzletu za pomoci speciálního můstku - "tramplíny". Prvním "sůčkem", které si vyzkoušelo start pomocí můstku byl prototyp Su-27 - stroj T-10-3. Bylo to 28. srpna 1982. První zkušební přistání za pomoci brzdících lan pak provedl jiný Su-27 - stroj T-10-25, který byl upraven instalací brzdícího háku. Zkušební testy letounů T-10-3 a T-10-25 imitující provoz na letadlové lodi přinesly výsledky v podobě modifikace draku Su-27. Vzlet i přistání si vyžádalo především instalaci předkřídla. Vývojové práce na modifikaci Su-27 pomocí předkřídla začaly již v roce 1977 a zřejmě neměly souvislost pouze s přípravou palubního letounu, ale rozhodně se značně protáhly a byly ukončeny až v roce 1982. Strojem, na kterém bylo předkřídlo od května 1985 ověřováno se stal demostrátor T-10-24. Mezitím v roce 1984 sovětská vláda rozhodla o budoucí výrobě palubních letounů Su-27K.

Prvním opravdovým prototypem letounu Su-27K / Su-33 s označením T-10K-1 se stal stroj s trupovým číslem 37. Jednalo se o přestavěný běžný letoun Su-27 - T-10-37, který ještě nebyl vybaven sklopným křídlem, jak tomu mělo být u řadových Su-27K / Su-33. Stroj se dostal poprvé do vzduchu 17. srpna 1987. Následně zahájil intenzivní zkušební testy, ale již v následujícím roce byl zničen při havárii. Ve zkouškách pak pokračoval druhý prototyp T-10K-2 s trupovým číslem 39. Tento letoun 1. listopadu 1989, za pilotáže V.Pugačova, provedl první přistání na první sovětské klasické letadlové lodi - Tbilisy (ex Leonid Brežněv), dnes známé pod jménem Admirál Kuzněcov.

V roce 1989 bylo definitivně rozhodnuto, že novým jediným palubním letounem námořnictva se stane Su-27K / Su-33. "Sůčkám" byla dána přednost před konkurencí v podobě MiGu-29K. Nejednalo se o rozhodnutí dané jednoznačnou převahou jednoho typu nad druhým, ale ekomickou situací. Původní plány počítaly s provozem obou typů souběžně, přičemž Su-27K měl být těžkým stíhačem určeným k vybojování vzdušné převahy a záchytnému stíhání (obdoba amerického F-14 Tomcat) a MiG-29K lehčím víceúčelovějším bojovým letounem (obdoba F/A-18 Hornet). Okolnosti, které vedly k vítězství typu Su-27K nad typem MiG-29K byly pochopitelně daleko složitější, než zde byly velmi zjednodušeně popsány ve třech větách, ale jejich podrobnější popis patří do jiného článku.

Přerod Su-27 v Su-33 nespočíval pouze v instalacích brzdího háku a předkřídla, o kterých již byla řeč, ale byl daleko složitější. Nový palubní letoun byl vybaven sklopným křídlem, ale i sklopnou vodorovnou ocasní plochou. Křídlo dostalo nové náběhy a tím i nový centroplán, v jehož přední části je zavěšeno plouvoucí předkřídlo. Vnitřní konstrukce křídla byla zesílena a zvýšil se počet podvěsných míst pro výzbroj. Křídlo má místo flaperonů na odtokové hraně velké dvojdílné štěrbinové vztlakové klapky doplněné křidélky. Tato změna zajišťuje zvýšení vztlaku při startu a přistání a značně snižuje hodnotu přstávací rychlosti. Překonstruována byla záď letounu - typické žihadlo Su-27 bylo výrazně zkráceno a byl zcela vypuštěn nepotřebný systém brzdících padáků. Byl zesílen podvozek a přední noha dostala dvě kola. Do standardního vybavení Su-33 byl zařazen systém doplňování paliva za letu. Tankovací nástavec je vysunovatelný, umístěný na levé straně trupu před pilotní kabinou. Čidlo opto-elektronického lokátoru OLS se posunulo vpravo od své původní pozice v ose letounu.

Pilotní kabina je vybavena katapultážní sedačkou Zvezda K-36DM II. série, která je umístěna s mírně zvětšeným sklonem. Spojovací a radionavigační aparatura byla upravena a zdokonalena. Pilotážně-navigační komplet letounu umožňuje plně automatické přiblížení až k palubě lodi.

Su-33 získaly, oproti Su-27, možnost nosit tankovací zařízení UPAZ-A Sachalin pro předávání paliva jiným letounům, nebo přídavnou palivovou nádrž o objemu 1500 litrů, a to na předním podtrupovém závěsníku. Na tento závěsník se může též zavěšovat kontejner s průzkumnou aparaturou.

Pevnou výzbroj letounu tvoří kanón GŠ-301 ráže 30 mm se zásobou 150 nábojů. Podvěsná výzbroj se zavěšuje na celkem 12 závěsníků a je tvořena kombinací protiletadlových řízených střel řady R-73 a R-27. Může být nošena i protizemní výzbroj zastoupená pumovými kontejnery nebo neřízenými pumami kalibru do 500 kg, neřízenými raketami řady S-8 ráže 80 mm v raketnicích B-8M (M1), řady S-13 ráže 122 mm v raketnicích B-13L nebo neřízenými raketami S-25 (raketnice O-25). Celková hmotnost výzbroje může dosáhnout 6500 kg. Hypotetickou výzbrojí Su-33 by mohlo být až 6 protilotilodních řízených střel Ch-31A, nebo jedna Ch-41 Moskit, ale pro jejich použití by musely být letouny patřičně dovybaveny.

O pohon Su-33 se stará dvojice motorů Saturn Al-31F.

Celkem byly postavené 4 prototypy, 5 předsériových letounů (bortová čísla - modrá 69, 79, 89, 99, 109) a asi 24 sériových strojů.

Letouny Su-33 působí na jediné ruské letadlové lodi - Admirál Kuzněcov. Několikrát bylo uvažováno o jejich rozsáhlé modernizaci na verzi Su-33M, ale pro nedostatek prostředků se tato modernizace neuskutečnila. Su-33 budou v blízké budoucnosti u ruského námořnictva nahrazeny novým typem - novým MiG-29K. O nákup letounů Su-33 (Su-33MK) projevila zájem Čína, ale k dohodě o obchodu nedošlo (zatím). Číňané získali na Ukrajině prototyp letounu (T-10K-3) a snaží se vyvinout vlastní stroj, nebo lépe řečeno - postavit vylepšenou kopii pod označením J-15.