Vojenská technika, zbraně

SpPz 2 Luchs - inspirace v minulosti a nové přístupy

Luchs je čtyřnápravové obrněné průzkumné vozidlo pocházející od firmy Thyssen-Henschel. Ve zpravodajských materiálech bývalé Varšavské smlouvy se tomuto vozidlu vždy dostávalo vysokého hodnocení a bylo o něm hovořeno s respektem. Němci při hledání vhodné konfigurace pro tento stroj zavzpomínali na svá kolová obrněná vozidla druhé světové války, na filozofii schopnosti rychlého ústupu bez zbytečného manévrování a obohatili to o několik technických fines, kterým je možno jen zatleskat, a kterých jsou v oblasti obrněné techniky schopni jen oni a pak "někdo na východě".

Luchs byl vyvinut na základě požadavků německé armády v polovině šedesátých let. První prototyp byl předveden představitelům armády v roce 1968 a v roce 1973 byl pak podepsán kontrakt na dodávku 408 vozidel. První sériová vozidla byla zařazena do výzbroje v květnu 1975.

Luchs je průzkumné vozidlo s čtyřčlennou osádkou. Osádku tvoří: velitel a střelec - sedící v bojové plně otočné věži, řidič - sedící v přední části korby mírně vlevo od podélné osy vozidla a radista - zadní řidič - který sedí v zádi vozidla zády ke směru jízdy. Jedná se o poměrně velké vozidlo. Specialitou je, že všechna kola tohoto průzkumného stroje jsou řiditelná. Tento systém řízení je využíván do rychlosti asi 50 km/h a umožňuje vozidlu zatáčení na velmi malém poloměru a dělá vozidlo nadstandardně obratným. Další specialitou, která má souvislost s řízením, celkovým pohybem a obratností je fakt, že vozidlo je opatřeno kompletním systémem řízení i směrem vzad. Toto řízení je ovládáno radistou - zadním řidičem. Luchs má samozřejmě pohon všech kol. Motor je desetiválcový vznětový vícepalivový. Jedná se o motor Daimler-Benz OM 403A s výkonem 286 kW, který umožňuje vozidlu dosáhnout rychlost 90 až 100 km/h a vyznačuje se velmi tichým chodem. Luchs byl konstruován jako plně plovoucí vozidlo. Pohon vozidla ve vodě je zajišťován pomocí dvojice šroubů instalovaných na zádi. Rychlost plavby je maximálně 11 km/h. Při pozdějších modernizacích vozidla však došlo k některým úpravám, které měly za následek částečnou ztrátu plavebních schopností. Vozidla jsou tak schopna překonávat jen mělké toky a jejich plavání bylo zakázáno. Korba i věž je tvořena ocelovým pancířem, který odolává přímým zásahům střel z lehkých pěchotních zbraní a střepinám granátů. Hlavní výzbroj je lafetována ve věži a je tvořena rychlopalným kanónem Rheinmetall Rh202 ráže 20 mm. Náměr kanónu je od -15^o do +69^o. Doplňkovou výzbrojí je kulomet MG3 táže 7,62 mm, který je lafetován nad příklopem velitele.

Během osmdesátých let došlo k dvěma vlnám modernizací. Stroje po modernizaci mají doplňové označení A1, respektive A2. Obě vlny modernizací se dotkly přístrojového vybavení. Verze A1 = integrace ochranného systému ABC, výměna systémů nočního vidění, verze A2 = integrace nových systémů spojení (radiostanice SEM 80/90).