Vojenská technika, zbraně

Grumman F11F Tiger - krátká kariéra na letadlových lodích

Počátek vývoje tohoto typu se datuje do roku 1952. Společnost Grumman tehdy začala na své náklady pracovat na náhradě svého palubního stroje jménem Cougar. Ale již v dubnu 1953 dostala společnost oficiální pověření od námořnictva na vývoj nového rychlého jednomístného letounu, který později dostal označení F11F Tiger. Typ měl podle původního plánu navazovat na svého předchůdce - F9F Cougar, ale při jeho konstrukci byla uplatněna řada nových prvků. Bylo aplikováno aerodynamické pravidlo ploch a plánováno použití nového motoru s přídavným spalováním - Wright J65-W-6, který byl licencí britského motoru Armstrong Siddeley Sapphire.

US Navy objednalo stavbu dvou prototypů stroje pod označením YF9F-8, což právě mělo vyjadřovat úzkou návaznost na typ F9F-6/7 Cougar.

První prototyp nového stroje vzlétl poprvé 30.7.1954, a to pod změněným označením YF9F-9. Stroj byl vybaven ještě motorem bez přídavného spalování, přesto při letu dosáhl téměř rychlosti zvuku. Zvukovou bariétu později překonal druhý prototyp, u kterého byl již motor s přídavným spalováním nainstalován. V dubnu roku 1955 bylo rozhodnuto o změně označení typu na F11F-1, protože letoun byl skutečně novým typem a se svým předchůdcem měl již málo společného. O rok později, tedy v dubnu 1956 byly zahájeny palubní zkoušky letounu na letadlové lodi USS Forrestal. To však již byla závazně objednána sériová výroba prvních dvaačtyřiceti letounů s motory J65-W-7.

Stroj F11F-1 nebyl ve svém základu vybaven palubním radiolokátorem. Jeho krátká příď neumožňovala jeho instalaci, což značně omezovalo perspektivu jeho služby. Námořnictvo přijalo oficiálně F11F-1 do svých řad v březnu 1957, ale stále upozorňovalo na jeho nedostatky ve vybavení. Proto po vyrobení 42 kusů letounů došlo ve výrobě ke změně tvarování přídě a některým dalším změnám. Příď byla prodloužena a upravena pro instalaci radaru, ale k realizaci zástavby nikdy nedošlo. Stroje byly vybaveny novější verzí motoru, typem J65-W-18.

Tigery představovaly pro námořnictvo pouze krátkodobou záležitost, i když se jednalo o vysoce obratné letouny. V prvoliniové službě začaly být nahrazovány již koncem padesátých let, pár měsíců po skončení jejich sériové výroby. Na jejich místo začaly přicházet stroje Vought F-8U Crusader. Od roku 1961 byly Tigery již definitivně využívány jen k výcviku. V roce 1962 došlo během globálních změn v systému označování k jejich přeznačení na - F-11A.

F11F-1 (F-11A) si získal publicitu jako stroj akrobatické skupiny US NAVY - "Blue Angels". U této skupiny vydržel až do roku 1969, kdy byl nahrazen strojem F-4 Phantom II.