internetový armádní magazín

Antonov An-22 Antej - sovětský létající obr

25.05.2012 10:00

V roce 1958 sovětské ozbrojené síly předložily leteckým konstrukčním kancelářím požadavek na vývoj velkého transportního letounu schopného přepravovat mohutné balistické rakety z výrobních závodů na letiště v oblastech jejich rozmístění. Současně s letounem zadaly i vývoj vrtulníku, který by pak jednotlivé rakety dopravoval z letiště k odpalovacím rampám. Vývojem velkého vrtulníku byla pověřena konstrukční kancelář Mil, ale práce celkově neprobíhal přiliš dobře a výsledný stroj - Mi-12 "Homer" se potýkal se spoustou problémů, takže jeho sériová výroba nebyla nikdy zahájena. Selhání vývoje vrtulníkového "souputníka" však existenci transportního letounu příliš neohrozilo, protože pro něj byla záhy nalezena nová, všeobecnější úloha v oblasti strategické přepravy vojenské techniky a vojsk a civilní přepravy.

Konkurzu na velký transportní letoun se zúčastnily tři projekty konstruktérů - Mjasiščeva, Bartiniho a Antonova. Jako vítězný byl vybrán projekt Olega Antonova - VT-22.

V roce 1960 byla v závodě v Kyjevě postavena dřevěná maketa letounu, která byla následně v srpnu 1961 předvedena sovětským vojenským představitelům. Podoba letounu byla odsouhlasena a ještě před koncem roku 1961 byla zahájena stavba jednoho letového a jednoho neletového prototypu. O necelé tři roky později, v srpnu 1964, byl letový prototyp nesoucí již označení An-22 a nazývaný "Antej", nebo "Anteus" připraven k letu. První zkušební let absolvoval letoun 27.2.1965, a již o čtyři měsíce později byl prezentován na letecké výstavě v Paříži. Po této prezentaci obdržel letoun kódové označení NATO - "Cock".

Příprava sériové výroby letounu začala již v roce 1962, tedy v době, kdy ještě neexistoval. V Taškentu byla pro jeho výrobu postavena zcela nová výrobní hala. První sériový An-22 - ověřovací osmikusové série, opustil tuto halu v průběhu roku 1966. V říjnu 1967 byly zahájeny oficiální státní zkoušky typu, při kterých však byla objevena celá řada nedostatků, které bylo nutné odstranit. Konstrukční úpravy probíhaly v letech 1967 až 1968.

                                        An-22 dokumentuje své přepravní schopnosti

                                                           (foto: US GOV / PD)

      

Vojenské transportní letectvo začalo dostávat letouny An-22 počátkem roku 1969. V následujícím roce však došlo k dvěma tragických nehodám letounů An-22, po kterých muselo následovat druhé kolo, tentokrát rozsáhlejších úprav, které postihly především křídla, na kterých byla objevena výrobní vada, vrtule, palivovou, vzduchovou a elektrickou soustavu, palubní a radiolokační vybavení. Všechny letouny vyrobené po tomto modernizačním zásahu dostaly označení - An-22A.

                                              sovětský  An-22A v zelené kamufláži

                                                   (foto: AiK / M. Nikolskij / FU)

                                    již ruský An-22A v hnědozelém maskovacím provedení

                                                 (foto: AiK / V. Kotelnikov / FU)

 

Celkem bylo vyrobeno asi 66 letounů An-22, z toho asi 28 v provedení An-22A. Část letounů je stále provozována. V řadách současného ruského letectva jsou An-22 nahrazovány stroji An-124 a Il-76.    

Posádku An-22 obvykle tvoří 5 až 6 osob - dva piloti, navigátor, radista a jeden nebo dva palubní technici. Letoun je poháněn čtyřmi motory NK-12MA. Každý motor roztáčí dvě čtyřlisté protiběžné vrtule AV-90. Palivo pro motory je umístěno v nádržích v křídlech a gondolách podvozku.

Trup letounu má poloskořepinovou konstrukci. Má kruhový průřez o průměru 6 metrů. V jeho přední části se nachází kabina posádky a přepravní kabina pro 29 osob. Nakládání a vykládání letounu probíhá zadní sklopnou rampou.

Křídla letounu mají kesonovou konstrukci a jsou vybavena dvojitými štěrbinovými vztlakovými klapkami. Ocasní plochy se vyznačují stavbou ve tvaru písmene "H".

Podvozek je tvořen jednoduchou přední podvozkovou nohou se dvěma koly a dvěma sadami podvozkových vozíků umístěných v mohutných podvozkových gondolách po stranách trupu. Každá sada má tři vozíky s dvěma koly.

Do vybavení letounu patří radiolokační stanice Kupol-22 umístěná v polokapkovitém krytu pod přídí a povětrnostní radar typu Groza v zahrocené špici trupu. U základního provedení letounu byla místo stanice Kupol-22 instalována radiolokační stanice Iniciativa-4-100, a to pod menším krytem pod přídí nebo v pravé podvozkové gondole.

An-22 nenosí žádnou výzbroj.

                                            kokpit                                                         nákladový prostor

                                   (foto: galak / PD)                                          (foto: Kassander / CC BY-SA

                                      An-22 v civilních ukrajinských službách (2008)

                                               (foto: O. Belyakov / CC BY-SA)

                                       An-22A v ruských vojenských službách (2007)

                                              (foto: Navigator-avia / CC BY-SA)          

 

 

TECHNICKÁ DATA

 

Typ:  dálkový dopravní letoun

Pohon:  4 x turbovrtulová jednotka Kuzněcov NK-12MA o výkonu 11040 kW

Max. rychlost:  740 km/h

Dolet:  11000 km

Dostup:  10000 m

Výzbroj: bez výzbroje

Hmotnost:  vlastní 114000 kg, max. vzletová 250000 kg

Rozměry:  Rozpětí ............................. 64,4 m

                 Délka ............................... 57,9 m

                 Výška .............................. 12,53 m

                 Plocha křídel ................... 345 m2

 

 

 

 

                                                                                           Autor článku:  ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

Poslední revize článku: 25.5.2012

 

Vyhledávání

200001631-57b9758b31/50000000.jpg

 

 

 

 

B O N U S