internetový armádní magazín

Dassault Étendard IVP - letecký průzkumník francouzského námořnictva

13.03.2014 06:45

Étendard IVP je průzkumným palubním letounem, který vznikl u firmy Dassault souběžně se strojem Étendard IVM na objednávku francouzského námořnictva.

Dassault původně zamýšlel typ Étendard IV jako lehký letoun pro přímou taktickou podporu, určený pro vojenská letectva států NATO nebo pro francouzské vojenské letectvo. V soutěži NATO však letoun neuspěl pro nesplnění podmínky instalace předepsaného typu motoru a domácí francouzské vojenské letectvo dalo při výběru přednost typu Mirage III. Typ Étendard IV nakonec zachránilo až francouzské námořnictvo. Po seznámení se strojem a jeho parametry, projevilo zájem o vývoj speciálních verzí Étendard IVM (útočné) a Étenderd IVP (průzkumné) pro použití na letadlových lodích Foch a Clemenceau.

Dassault Étendard IVP - zřetelná jsou okna fotoprůzkumných zařízení v přídi

a pevná tankovací sonda

(foto: U.S. Navy / PD)

Na jaře roku 1957 objednalo francouzské námořnictvo výrobu pěti předsériových útočných strojů Étendard IVM a v roce 1959 pak výrobu jednoho předsériového stroje průzkumné verze Étendard IVP. Tento stroj (IVM-07R) se dostal poprvé do vzduchu 10. listopadu 1960 za pilotáže Jeana-Marie Sageta. Předepsaným zkušebním programem letoun prošel zcela bez problémů, a to především pro svoji značnou příbuznost s dostatečně odzkoušenou útočnou verzí. Prakticky tedy nic nebránilo zahájení sériové výroby.

Výroba průzkumných strojů probíhala souběžně s letouny útočné verze Étendard IVM a během let 1962 až 1965 dala 21 kusů. (první sériový Étendard IVP byl dokončen 20.11. 1962)

Étendard IVP se připravuje na let

(foto: Mike Freer / GNU-FDL)

Průzkumné letouny Étendard IVP jsou celkově velmi podobné letounům Étendard IVM, mají však odlišnou příď, která za speciálními malými okny ukrývá tři francouzské filmové fotografické přístroje OMERA-31 s výměnnými objektivy s různou ohniskovou vzdáleností (100, 200 a 600 mm). Jeden pevný aparát směřuje vpřed se sklonem 20^o a další dva částečně pohyblivé pak do stran. Příď letounu kromě fotopřístrojů obsahuje ještě ráhno systému pro tankování za letu, které je pevné, a liší se tak od ráhna "emkových" strojů, které ho mají sklápěcí.

Étendard IVP s fotoprůzkumným kontejnerem pod trupem (PD)

Étendard IVP s tankovacím kontejnerem pod trupem (PD)

Kamery v přídi však nejsou jediným fotoprůzkumným zařízením, které může stroj nést. Pod centrální částí trupu letounu se běžně nachází blok se skupinou dalších kamer OMERA s větším ohniskem. Tento blok je možno odmontovat a na jeho místo umístit kontejner se zařízením umožňujícím předávat palivo jiným letounům. S Étendárdy verze IVP se totiž od samého počátku počítalo i s jako tankovacími letadly. Kontejner se zařízením pro předávání paliva je amerického původu, pochází od firmy Douglas a slengově je označován jako "Buddy By". Zařízení je vybaveno 13 m dlouhou palivovou hadicí zakončenou kornoutem, elektromotorem pro její odvíjení a zpětné navíjení a zdrojem energie - alternátorem poháněným za letu vrtulkou umístěnou v přední části kontejneru.

Étendard IVP je stroj s celokovovým povrchem a v jeho konstrukci převládají slitiny hliníku a ocel. Jeho křídla ve středoplošném uspořádání a s úhlem náběžné hrany 45^o mají poměrně malé rozpětí a sklopné konce pro lepší manipulaci s letounem na palubě letadlové lodi a v omezených prostorách podpalubních hangárů. Náběžná hrana křídel je opatřena tzv. "psím zubem" pro dosažení jejich lepších vlastností. Pod každým křídlem jsou dva závěsné body, přičemž ty vnitřní mohou sloužit i pro zavěšení přídavných palivových nádrží. Pod centrální částí trupu se nachází pátý závěsník, který je obsazován již zmiňovanými kontejnery s průzkumným nebo tankovacím zařízením, nebo přídavnou palivovou nádrží.

Kabina pilota je pancéřovaná přetlakovaná a je vybavena katapultážním sedadlem Martin-Baker Mk.4 vyrobeným licenčně ve Francii u firmy Hispano.

Sériové stroje Étendard IVP jsou poháněny francouzským proudovým motorem bez přídavného spalování - SNECMA Atar 08C s maximálním tahem 43,2 kN.

Letouny Étendard IVP pozdější výroby mohou být označovány i jako Étendard IVPS.

V roce 1977 bylo, vzhledekm k velkým ztrátám průzkumných strojů (bylo ztraceno celkem 11 letadel - tedy celá polovina vyrobených) rozhodnuto do podoby letounů Étendard IVPS přeměnit čtyři stroje útočné verze M (MS). Tato zajímavá konverze proběhla v letech 1978 až 1979.

V letech 1989 až 1994 proběhl na průzkumných Étendardech větší modernizační program. Tento program měl udržet letouny ve službě souběžně i s modernějšími útočnými letouny Super Étendard a zahrnoval především instalaci nových navigačních systémů UNI40 a varovných radarových přijímačů DRAX-16, celkovou modernizaci pilotní kabiny a několik dalších drobnějších zdokonalení. Letouny získaly možnost vyzbrojení novějšími protiletadlovými řízenými střelami Magic 2 a vybavení kontejnery ECM - Phimat a Barracuda. Letouny po modernizaci dostaly označení Étendard IVPM.

Služba průzkumných Étendardů skončila s vyřazením letadlového nosiče Foch v roce 2000.