Jakovlev Jak-23 - rychle uvadlá květina

Letoun Jak-23 konstrukční kanceláře A.S. Jakovleva byl vyvinut jako pokračovatel jednoduchých a lehkých konstrukcí Jak-15 a Jak-17. Vývoj probíhal z vlastní iniciativy konstrukční kanceláře a byl reakcí na všeobecný tlak na rychlé a masivní zavádění proudových strojů do výzbroje a reakcí na sílící konkurenční boj mezi jednotlivými leteckými konstrukčními kancelářemi v SSSR. Jak-23 měl být též typem, který měl pro Jakovleva zajistit nějakou produkci, pro případ neúspěchu typu Jak-25 vyvíjeného podle propozic vyhlášených v březnu 1947.

                                                 první prototyp letounu Jak-23

                                             (foto: OKB Jakovleva / yak.ru / FU)

Zkoušky letounu Jak-23 byly zahájeny v červnu roku 1947. To, že nový letoun úzce navazuje na Jak-15 a Jak-17 bylo zřejmé již na první pohled. Zachovával si totiž koncepci trupu s jedním proudovým motorem umístěným v jeho přední části, se vstupním otvorem v přídi a výstupním asi v polovině délky trupu, za odtokovou hranou rovných lichoběžníkových křídel. Konstrukčně se však od svých předchůdců dosti odlišoval. Konstruktéři se totiž rozhodli instalovat do přídě stroje nový proudový motor Klimova s dvoustupňovým radiálním kompresorem s označením RD-500, což byl vlastně britský motor Rolls-Royce Derwent 5.

Konstrukce letounu Jak-23 byla celokovová. Kabina pilota byla nepřetlakovaná, vybavená základními letovými přístroji a jednoduchou vystřelovací sedačkou. Podvozek byl tříkolový, zcela zatahovatelný. Výzbroj letounu, tvořená dvojicí kanónů se nacházela ve spodní části přídě. Letoun vynikal velmi dobrými letovými vlastnostmi, byl snadno ovladatelný, velmi obratný a měl vysokou počáteční stoupavost.

Po provedených zkouškách bylo koncem roku 1947 rozhodnuto o jeho sériové výrobě. První sériové stroje byly vyrobeny na jaře 1948 a postupně začaly nahrazovat starší, u sovětských leteckých jednotek zavedené Jaky-17. Od roku 1949 se letouny Jak-23 začaly vyvážet do některých socialistických zemí (včetně Československa). Celkově se však Jaky-23 v SSSR, ani v zahraničí příliš nerozšířily, protože velmi brzy začaly být vytlačovány podstatně pokročilejším typem - MiG-15. Letoun Jak-23 dostal v NATO kódové označení "Flora".

Jakovlev Jak-23 byl jednomotorový proudový stíhací letoun. Měl křídla lichoběžníkového tvaru s laminárním profilem a kladným vzepětím 3,5^o. Potah křídel byl tvořen duralovým plechem. Na konce křídel bylo možno zavěsit přídavné palivové nádrže po 190 litrech paliva.

Trup letounu byl skořepinové konstrukce s duralovým potahem. Spodní část trupu za výtokovou tryskou motoru byla potažena ocelovým plechem. Kabina letounu byla kryta čelním pevným nepůstřelným štítkem a odsunovatelným překrytem kapkovitého tvaru. Vybavení kabiny odpovídalo své době: skládalo se ze sady základních letových přístrojů, optického zaměřovače, ovládacích prvků řízení a vystřelovacího sedadla.

Ocasní plochy letounu byly tvořeny poměrně mohutnou kýlovkou a vodorovnými ocasními plochami s kladným vzepětím 5^o.

Podvozek byl klasického příďového typu. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly směrem k trupu do kořenů křídel a boků trupu. Příďová noha se zatahovala směrem dopředu do spodní části přepážky nasávacího otvoru.

Pohon letounu byl zajišťován jedním proudovým motorem Klimov RD-500.

Výzbroj byla tvořena dvěma kánóny ráže 23 mm, typu Nudelman-Suranov NS-23 nebo Nudelman-Richtěr NR-23.

                                                  Jak-23 v expozici leteckého muzea

                                     (foto: (c) Max Bryansky / A.net / se svolením autora)

TECHNICKÁ DATA

Typ:  stíhací letoun

Pohon:  proudový motor Klimov RD-500 s tahem 15,6 kN

Max. rychlost:  975 km/h

Dostup:  14800 m

Dolet:  920 km

Výzbroj:  2 x kánón ráže 23 mm (2 x 90 nábojů)

Hmotnost:  prázdná 2000 kg

Rozměry:  délka ................................ 8,16 m

                 výška ............................... 3,31 m

                 rozpětí .............................. 8,73 m

                 plocha křídel .................... 13,65 m²

                                                                                                  Autor:  ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 2.10.2012