internetový armádní magazín

Nerealizované německé tankové projekty

10.04.2012 20:00

Německé tanky Leopard 1 a Leopard 2 se řadí k nejznámější obrněné technice druhé poloviny 20. století. Poněkud méně se ví o projektech německých tanků, jež byly v 60., 70. a 80. letech navrhovány jako perspektivní nástupci Leopardů. Jednalo se o velmi originální, neobvyklé až bizarní konstrukce, které se sice nedočkaly zařazení do normální služby, ale v každém případě nepostrádají technickou zajímavost. Kromě toho můžeme říci, že Německo má jakousi smůlu na mezinárodní projekty tanků, protože postupně selhaly hned tři ambiciózní programy, první s USA, druhý s Velkou Británií a třetí s Francií.

 

MBT-70 / KpfPz 70

Americko-německý program MBT-70 (Main Battle Tank 70) neboli KpfPz 70 (Kampfpanzer 70) byl snad nejambicióznějším projektem pozemní zbraně v období studené války. Vznikl na přelomu 50. a 60. let se záměrem vyvinout nový tank, který by překonal sovětské typy a představoval kvalitní zbraň až do konce 20. století. Američané jím chtěli nahradit tanky řady M60 Patton, zatímco pro Německo šlo o nástupce tehdy zaváděného tanku Leopard. Smlouva o vývoji byla podepsána roku 1962 a tank měl být připraven k sériové výrobě v roce 1970.

Záhy se ovšem ukázalo, že americko-německá spolupráce nebude bez problémů. Každý detail se zdlouhavě projednával a schvaloval, neboť obě strany měly často velmi odlišné požadavky, chránily si svá průmyslová tajemství a někdy se přely i o vyslovené malichernosti (např. o to, zda budou údaje na výkresech uváděny v americké nebo metrické soustavě). Na řadě součástí se nepodařilo dohodnout vůbec, což vyústilo v jejich paralelní vývoj v obou zemích. Program se tedy stával zřetelně složitějším, zdlouhavějším a dražším.

                     Model MBT-70                                                 vnitřní dispozice MBT-70

               (foto: U.S. ARMY / PD)                                            (foto: U.S. ARMY / PD)

 

Po technické stránce byl MBT-70 opravdu působivou konstrukcí. Jeho hlavní výzbroj netvořil klasický kanon, nýbrž 152mm kombinovaná zbraň schopná střílet klasickou municí i řízenými protitankovými raketami MGM-51A Shillelagh. Kanon měl automatické nabíjecí zařízení, jež umožňovalo střelbu rychlostí až 10 ran za minutu. Doplňkovou výzbroj představoval dálkově ovládaný 20mm kanon na věži a 7,62mm kulomet vedle kanonu. Díky samočinnému nabíjení klesl počet členů osádky na tři a všichni měli svoje stanoviště ve věži - velitel a střelec-operátor vpravo, řidič vlevo. MBT-70 měl hydropneumatické zavěšení kol, díky čemuž mohl měnit světlou výšku v rozsahu od 15,2 do 63,5 cm a podélný i příčný náklon celé korby.

                                                            Schéma MBT-70

                                                        (foto: U.S. ARMY / PD) 

 

Tato kolekce originalit a novinek měla ovšem za následek i množství technických problémů a z nich vyplývajících zpoždění. Zkoušky prototypů začaly až roku 1968. Už prototypy výrazně překročily stanovený hmotnostní limit a enormně narostla také cena vozidla, která dosáhla až 1,2 milionu dolarů, což byla tehdy za jeden tank fantastická částka. MBT-70 byl velice složitý a poruchový a k sériové výrobě by byl způsobilý zřejmě až roku 1980, takže v lednu 1970 byl celý projekt zrušen. Německo upřednostnilo vývoj typu Leopard 2; Američané se ještě určitou dobu zaobírali zjednodušenou verzi MBT-70 nazvanou XM803, ale potom dali přednost zcela novému tanku, který je dnes znám pod názvem M1 Abrams.

                     testy podvozku                                              první americký prototyp

                (foto: U.S. ARMY / PD)                                         (foto: U.S. ARMY / PD)

 

                                                       Německý prototyp KpfPz 70

                                                              (foto: Huhu / PD)

 

MBT-80 / KPz 3

V roce 1973 byl hotov první prototyp tanku Leopard 2. Ale již o rok dříve byly zformulovány požadavky na typ, který by na přelomu 80. a 90. let měl nastoupit na jeho místo. A vzhledem k tomu, že podobné požadavky měla Velká Británie, kde se chystal nástupce tanku Chieftain, byla ještě v roce 1972 uzavřena dohoda o společném vývoji nového tanku, který se označoval MBT-80 nebo KPz 3 (Kampfpanzer 3); neoficiálně se užívalo i jméno Leopard 3. V Německu se vývojem zabývaly firmy Krupp-MaK, GST, Rheinstahl-Transporttechnik a Krauss-Maffei a skupina konstruktérů pod vedením Dr. Hoppa.

Objevilo se pět koncepcí: klasicky řešený tank s motorem vzadu, tank s motorem umístěným vpředu, tank s kanonem instalovaným v korbě, tank s dvojicí kanonů v korbě a tank s externě umístěným kanonem. V následné fázi definice projektu padlo rozhodnutí pokračovat ve třech vybraných studiích. Zbrojovka Krauss-Maffei měla vyvíjet klasicky řešený tank, Krupp-MaK připravoval tank bez věže s dvojící kanonů v korbě a skupina Dr. Hoppa pracovala na vozidle s vnější montáží zbraně (tzv. polověžový tank). Výsledkem těchto prací byla série zajímavých obrněnců označených VT, Versuchsträger. Základním požadavkem německé armády na nové vozidlo byla výrazně vyšší odolnost oproti stávajícím typům. Výpočty a testy však ukázaly, že požadované úrovně klasický věžový tank prostě nemůže dosáhnout, což znamenalo zamítnout první koncepci a pokračovat v rozvoji druhé a třetí.

Proti tomu se však postavila Velká Británie. Požadavky obou zemí totiž byly podobné, nikoli shodné. Hlavní rozdíl tkvěl v tom, že Německo již mělo k dispozici tank 3. generace Leopard 2, a tudíž mělo podstatně avantgardnější představy o jeho nástupci, zatímco Britové v tankové technice značně zaostávali za Německem i USA, protože používali modernizované tanky typu Chieftain pocházející z počátku 60. let. Trvali proto na konvenčnějším pojetí nového vozidla, což by ale pro Němce nebylo zajímavé, protože takový tank by nepřinesl požadované výhody proti typu Leopard 2. Společný projekt tak v roce 1977 skončil. Britové už v té době zkoušeli tank Challenger, zatímco Německo vyvíjelo nové verze Leopardu 2.

 

Série Versuchsträger

Obrněná vozidla série VT představovala realizaci druhé a třetí koncepce, tedy tanku se dvěma kanony v korbě a tanku s externí lafetou. Zbrojovka Krupp-MaK postavila několik tanků, jež sloužily pro ověřování konstrukce s dvojicí děl. Montáž hlavní výzbroje tanku nikoli do věže, nýbrž do čela korby stále představuje jedno z nejdiskutovanějších témat mezi experty i fandy obrněné techniky. Toto tzv. kasematové uspořádání totiž přináší velmi dlouhou řadu předností i nevýhod. Faktem zůstává, že jediným sériově vyráběným tankem této kategorie byl švédský Strv 103 neboli „S“ tank. V jeho případě byl kanon namontován zcela pevně, odměr se měnil otáčením celého stroje a náměr byl nastavován náklonem korby.

Němečtí konstruktéři šli poněkud jinou cestou. Vyrobili vozidla, která měla hned dva kanony, ovšem nikoli zcela pevné, nýbrž uložené pohyblivě ve svislé rovině, takže náměr bylo možné měnit normálně pomocí náklonu lafety. V letech 1972 a 1973 vznikly dva takové tanky, které nesly název VT 1-1 a VT 1-2. Využívaly zkrácený podvozek MBT-70 s pouze pěti páry kol a na každé straně čela korby měly jeden kanon. V případě VT 1-1 to byly zbraně ráže 105 mm, zatímco VT 1-2 byl vybaven děly ráže 120 mm, z nichž jedno mělo automatické nabíjení. Pro pohon byly vybrány motory s výkonem 1472, resp. 1620 kW, což při hmotnosti 38, resp. 43,5 tun dávalo oběma typům výbornou pohyblivost.

                                                                       VT 1-2

                                                              (foto: Powidl / PD)

 

Dalším zkušebním vozidlem tohoto druhu byl VT 2. Podvozek a korba vycházely z některých prvků tanků Leopard 1 a Leopard 2, ale hlavní důraz se kladl na malou výšku. Takto vzniklo extrémně ploché a nízké vozidlo, které mělo v čele korby instalované dva 120mm kanony se samočinným nabíjením. Na silnici mělo dosahovat rychlosti až 100 km/h. A konečně je znám též robustní zkušební tank Gefechsfeld-Versuchsträger GVT 04. Byl zhotoven v roce 1975 a měl dvě 105mm děla opět v přídi korby.

                                                                      GVT 04

                                                   (foto: Banznerfahrer / CC BY-SA)

 

Na třetí koncepci, tedy stroji s externí lafetou pro kanon, pracovala skupina Dr. Hoppa. V roce 1978 pod jejím vedením vyrobila značka Thyssen-Henschel pokusné vozidlo VT S-1. Jednalo se v podstatě o modifikaci německého obrněného transportéru Marder. Na vrchní straně korby neslo lafetu se 105mm kanonem a 7,62mm kulometem a při hmotnosti 28,4 tun dosahovalo na silnici rychlostí až 75 km/h. Výsledky testů všech vozidel série Versuchsträger byly dobré, ale kvůli neshodám s britskou stranou nakonec všechna skončila v muzeích.

 

Napoleon / Leopard 3

Třetí německý pokus o mezinárodní projekt tanku začal krátce po neúspěšném konci druhého. V roce 1977 podepsali zástupci Německa a Francie smlouvu o vývoji obrněnce pro 90. léta a začátek 21. století, který měl nést jméno Leopard 3, resp. Napoleon. Němci zpočátku trvali na kasematové koncepci tanku bez věže, ale nakonec se s Francouzi přece jen dokázali shodnout na tanku s dvoumístnou plochou věží a automatickým nabíjením kanonu. Na konci roku 1981 předložila německá strana svoje představy o tanku Leopard 3 neboli KPz 90. Korba měla být založena na Leopardu 2 a v ploché věži měl být instalován 120mm kanon. Vstup do výzbroje se předběžně plánoval po roce 1996.

Ale stejně jako v případě britsko-německého projektu MBT-80 se projevily odlišné představy obou partnerů. Francouzi totiž měli ve výzbroji jednoznačně zastaralé tanky AMX-30 a chtěli nový tank už na přelomu 80. a 90. let. Navíc nebyli příliš nadšeni představou toho, že by byli závislí na komponentech německé výroby. V listopadu 1982 tedy od společného vývoje tanku odstoupili a zahájili vlastní projekt EPC, jehož produkt AMX Leclerc byl zařazen do výzbroje v roce 1990. Německo pokračovalo v rozvoji obrněnce Leopard 2.

Ve druhé polovině 80. let a v 90. letech se objevilo mnoho projektů jeho nástupce. Některé se dostaly i na úroveň prototypu. Byl to např. vzorek tanku Leopard 2 s dělem ráže 140 mm, jež údajně dokáže probít pancíř kteréhokoli tanku na světě. Vzniklo také pokusné bojové vozidlo EGS (Experimentalwanne Gesamtschutz) pro testy nového uspořádání pancíře. Pochopitelně se představily i různé nerealizované návrhy, např. úprava Leopardu 2 s malou věží bez osádky nebo zcela nový tank NGP (Neue Gepanzerte Plattform). Zbrojovka Krauss-Maffei-Wegmann se primárně věnuje modernizaci stávajících Leopardů 2. Bezesporu jde o kvalitní vozidlo, jež se může směle rovnat i americkému tanku Abrams, ovšem při pohledu na nové požadavky 21. století je otázkou, jak dlouho lze tuto konstrukci rozvíjet.

 

 

 

 

                                                                               Autor článku:  Lukáš Visingr

                                                                 Pro Militarybox upravil:  ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

 

Poslední revize článku: 21.11.2012

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text: L.Visingr

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití !!!

Vyhledávání

200001631-57b9758b31/50000000.jpg

 

 

 

 

B O N U S