internetový armádní magazín

Nový „východní“ obrněný transportér pro 21. století

30.04.2016 17:30

Obrněné transportéry představují jeden z nejrozšířenějších druhů obrněné techniky. Jsou nedílnou součástí prakticky všech relevantních armád. Některé zkušenosti z válečných konfliktů poslední doby dokonce naznačují, že potřeba obrněných transportérů bude spíše narůstat.

Obrněné transportéry prošly poměrně složitým vývojem. Od prvních typů, jako byl např. britský Bren – Carrier, americký M3 či německé typy řady SdKfz, byly postupně vyvíjeny a zdokonalovány. Vznikla tak (především za éry studené války) celá řada různých typů. Z široké plejády konstrukcí lze vyzdvihnout legendární americký typ M113, který dosáhl neobyčejného rozšíření jak v západních státech, tak i mnoha zemí rozvojového světa. Určitým analogem stroje M113 se pak stal sovětský obrněný transportér MT-LB, sloužící jak v Sovětském svazu, tak i v zemích bývalé Varšavské smlouvy a opět v mnoha rozvojových státech.

 

Problematika OT

Poměrně dlouho historický vývoj naznačoval, že obrněné transportéry jsou již evolučně překonané, a že budou nahrazeny technicky pokročilejšími, lépe vyzbrojenými bojovými vozidly pěchoty (BVP). Opak je pravdou – a poněkud paradoxně za to mohou právě vysoké výkony moderních BVP. Ta jsou sice mohutně vyzbrojená a silněji pancéřovaná, v důsledku toho ale také velice těžká. Některé moderní typy tak dosahují hmotnosti přes 40 tun, srovnatelné s hmotností starších tanků. Velkou nevýhodou je také jejich vysoká cena. Armády si tak mohou dovolit jen menší počet BVP a musejí je doplňovat nějakým lehčím, levnějším bojovým vozidlem.

Na první pohled tento problém řeší zavádění kolových obrněných transportérů. Problémem ale je, že také kolové obrněné transportéry, resp. vyzbrojenější kolová bojová vozidla pěchoty zaznamenaly značný nárůst hmotnosti a ceny. Některé typy kolových transportérů se v tomto směru plně vyrovnají svým pásovým protějškům. Z podobných důvodů problém nemohou řešit ani vozidla MRAP, která kromě některých dalších neduhů (vysoká silueta, nižší stabilita) se také potýkají s problémem své příliš vysoké hmotnosti.

Právě faktor hmotnosti je mnohem zásadnější, než se může na první pohled zdát. Moderní armády potřebují mít ve své výzbroji takovou obrněnou techniku, která by byla vhodná např. do různých zahraničních misí. Stejně tak ale mnohé armády rozvojových zemí s velkou rozlohou potřebují lehčí techniku, aby dokázaly rychle přesunovat síly z jedné části země do druhé. Většina armád se přitom potýká s nedostatečnou kapacitou schopnosti vzdušné přepravy. Jen některé země disponují těžkými nákladními letouny, schopnými transportovat těžší techniku včetně tanků, BVP atd. Naopak, většina zemí se i nadále spoléhá na střední letouny s nosností do 20 tun, což dokládá nejen pokračující výroba legendárního letounu C-130, ale také vznik zcela nových letounů této kategorie, např. brazilského KC-390 či nových ruských a čínských typů.

Problémem kolových typů je také v jejich výrazně nižší průchodnosti těžkým terénem. Oproti pásovým typům se mnohem hůře potýkají s různým džunglovitým, bažinatým terénem, který je přitom charakteristický pro celou řadu zemí jihovýchodní Asie, Afriky či Jižní Ameriky. Kolový podvozek je také méně vhodný pro boje ve městech, kde se kolová vozidla těžko potýkají se sutinami, zátarasy atd. Některé současné konflikty (Lybie, Sýrie) přitom naznačují, že bojů v městském terénu bude spíše přibývat.

                                                                           MT-LB

                                                            (foto: KGG / CC BY-SA)

 

Právě z těchto důvodů i moderní armády stále široce používají pásové obrněné transportéry. K dispozici jsou přitom převážně starší typy, především již zmíněné M113 a MT-LB, případně čínské typy. Tato vozidla jsou ale technicky zastaralá, mají nižší odolnost a nedostatečnou úroveň protiminové ochrany. Problémem je i to, že převážně jde o starší jednotky, které jsou opotřebované dlouhým provozem. Otevírá se tak prostor pro vývoj zcela nového typu obrněného transportéru.

                                                                           M113

                                                             (foto: U.S. Army / PD)

 

 

Obrněné transportéry dnes

Určitým problémem je, že je poněkud obtížné obrněný transportér definovat. Snad jediným spolehlivým ukazatelem je kritérium, podle nějž hlavní výzbroj obrněného transportéru nesmí být tvořena kanony, tj. zbraněmi ráže 20 mm a výše. Mezi jednotlivými typy tak existují zásadní rozdíly, které odrážejí i úlohu obrněných transportérů v jednotlivých armádách.

Poněkud specifickou kategorií jsou např. těžké obrněné transportéry, odvozené z tankových podvozků. Jedná se především o různé izraelské typy, od poněkud provizorního typu Achzarit až po moderní Namer. Těžké obrněné transportéry vyvinuly také některé další státy, především Jordánsko, Ukrajina či Rusko. Tyto obrněné transportéry jsou ale velice těžké, hmotností se prakticky vyrovnají moderním tankům. Z toho důvodu nemohou plně nahradit starší typy obrněných transportérů. Je možná příznačné, že zatím si je pořídilo jen několik států, ve větším měřítku pouze zmíněný Izrael.

Obdobně specifickou kategorií jsou také obrněné transportéry, které vznikly odvozením od běžných BVP, od kterých se liší jen lehčí výzbrojí. Problémem těchto vozidel je ale jejich vyšší cena, často také stále příliš vysoká hmotnost. Nedostatkem mnohých obrněných transportérů je také jejich nedostatečná výzbroj, většinou tvořená jen jedním kulometem.

Jak již bylo zmíněno, faktor nízké hmotnosti má stále svou důležitost. I proto se v poslední době objevily pokusy zkonstruovat lehké pásové vozidlo, které by bylo doplňkem těžkých výkonných BVP. Objevilo se tak např. gruzínské vozidlo Lazica, které má hmotnost pouze 14 tun. Ještě významnější je turecký typ Kaplan-20, odvozený od původního lehčího typu Kaplan, a který příznačně má hmotnost 20 tun. Tato vozidla ale vzhledem ke své výzbroji tvořené malorážovými kanony již překračují definici obrněného transportéru a řadí se do kategorie bojových vozidel pěchoty.

Před nedávnem se také objevil pokus o zkonstruování zcela nového moderního pásového obrněného transportéru. Německá firma FFG představila svůj typ G-5, který představuje jakousi hlubokou modernizaci M113. Tento německý typ lze technicky považovat za velice zdařilý, má však několik zásadních ale. Vozidlo G-5 je i nadále se svou hmotností 25 tun až příliš těžké. Určitou nevýhodou je i vyšší cena, charakteristická pro německou techniku. Je proto možná příznačné, že i přes účast v různých výběrových řízeních toto vozidlo nedosáhlo žádného obchodního úspěchu.

Jaké vlastnosti by tedy měl mít moderní obrněný pásový transportér. Mělo by jít o vozidlo o hmotnosti do 20 tun, aby bylo snadno přepravitelné vzduchem. Mělo by mít jen lehčí výzbroj, aby tak vozidlo splňovalo kritéria definice obrněného transportéru. Zároveň by ale tato výzbroj měla být dostatečně účinná, aby obrněný transportér dokázal obstát i na moderním bojišti. Mělo by jít také o vozidlo relativně levné a tedy dostupné i pro armády potýkající se s omezeným rozpočtem. K těmto požadavkům pak lze připojit i požadavek na celkovou jednoduchost, robustnost a odolnost konstrukce.

 

Podoba moderního pásového OT

Poněkud absurdně by vzorem pro takový moderní pásový obrněný transportér mohl být již starší ruský, resp. sovětský typ MT-LB.

Obrněný transportér MT-LB představuje klasickou, ale technicky velice vydařenou konstrukci. Ač byl zkonstruován před více než padesáti lety, dodnes patří k nejrozšířenějším typům. Osvědčil se nejen v roli obrněného transportéru, ale také coby nosič celé řady protitankových, protiletadlových a jiných systémů. Podobně jako mnohé další ruské konstrukce vyniká svou odolností, spolehlivostí a značnou průchodností. Díky těmto vlastnostem si získal uznání od celé řady států; především pak těch, které se vyznačují složitějšími přírodními podmínkami. Např. švédská armáda, která převzala stroje bývalé armády NDR, tyto obrněné transportéry hodnotila výše než obdobně získaná bojová vozidla pěchoty BMP-1. Obrněné transportéry MT-LB se přitom osvědčily i v horkých, pouštních podmínkách a díky tomu jsou hojně používány v dnešních konfliktech v Sýrii, Iráku, Libyi atd.

Obrněný transportér MT-LB je dnes již však hodně zastaralý. Mezi jeho hlavní nevýhody patří především nedostatečný, resp. nízký prostor pro výsadek. Nevýhodou je také poměrně slabé pancéřování, chránící jen proti palbě z běžných ručních zbraní. Jako slabá se jeví i jeho výzbroj, v původní podobě představovaná pouze jedním kulometem PKT 7,62 mm. Zde je ale nutno podotknout, že tyto nedostatky vyplývají z poněkud specifické role MT-LB, který vzhledem k sovětské taktice neměl primárně sloužit v roli obrněného transportéru (APC). Je proto možná poněkud paradoxní, že právě v této roli se tolik osvědčil. Nevýhodou obrněných transportérů MT-LB je i to, že jde převážně o jednotky velice staré a opotřebované.

Určité pokusy o náhradu letitých MT-LB se přitom již objevily. Běloruská společnost Minotor-Service nedávno představila svůj typ Moskit, který má být náhradou MT-LB. Jak z dosud uveřejněných materiálů, tak i z celkové nízké hmotnosti vozidla (8,9 t v případě varianty s otevřenou korbou; 9,8 t u uzavřené verze) ale vyplývá, že toto vozidlo bude primárně sloužit jako průzkumné, případně jako nosič různých systémů. V důsledku nízké hmotnosti bude Moskit patrně jen velmi slabě pancéřován. Funkce obrněného transportéru je tak v tomto případě spíše sekundární.

Je diskutabilní, zda tento běloruský koncept bude skutečně životaschopný. Nabízí se ale jiná idea. Vyjít z letité, ale ověřené konstrukce transportéru MT-LB -  a přizpůsobit ji podmínkám moderního bojiště. Využít onoho limitu 20 tun a odstranit některé neduhy, příznačné nejen pro MT-LB, ale i pro většinu starších typů obrněných transportérů.

Nový pásový obrněný transportér by mohl převzít architekturu MT-LB a některé jeho dílčí konstrukční prvky, včetně filosofie robustnosti, jednoduchosti a schopnosti provozu i v náročných terénních a klimatických podmínkách.

Využití limitu 20 tun by samozřejmě umožňovalo aplikovat celou řadu vylepšení. Především by mohl být rozšířen, resp. zvýšen prostor pro výsadek, jehož celkové rozměry a hlavně výška pouhých 1150 mm jsou pro moderního vojáka prostě nedostatečné. Daní za toto zvýšení prostoru pro výsadek by pochopitelně bylo celkové zvýšení siluety vozidla; nutno ale podotknout, že tento faktor na moderním bojišti hraje spíše menší roli.

Dalším, významným krokem by bylo celkové zesílení pancéřování, které také je v případě MT-LB poměrně slabé (7-14 mm). Tento krok by byl přitom umožněn dostatečnou rezervou, zbývající do limitu 20 tun. Je zřejmé, že toto vozidlo by nemohlo mít tak silné pancéřování, jaké mají moderní těžká BVP. Přesto by mohlo dojít k alespoň částečnému zesílení, které by výrazně zvyšovalo posádce šance na přežití.

Při konstruování nového transportéru by mohl být odstraněn i další nedostatek - velice nízká odolnost vůči minám. Muselo by tak být vytvořeno zcela nové dno, což by ale patrně nebyl výrazný problém. Např. americká armáda dokázala přestavět své obrněné transportéry Stryker z původní verze Stryker FBH s plochým dnem na verzi Stryker DVH, tedy s korbou ve tvaru písmene W, která mnohem lépe odolává výbuchu min. Obdobný krok by mohl být učiněn i v případě nového pásového obrněného transportéru. I v případě aplikace obdobné konstrukce dna by se daný obrněný transportér nemohl rovnat vozidlům MRAP, přesto by představoval oproti starším obrněným transportérům značný pokrok.

Zvýšení celkové hmotnosti by si pochopitelně vyžádalo i instalaci zcela nového motoru. To je ovšem krok, který je běžný i u různých modernizací stávajících MT-LB. Na světovém trhu je přitom dostatek motorů, vhodných pro pohon vozidla o hmotnosti 20 tun. Obdobným nezbytným krokem by bylo i použití moderního přístrojového vybavení, pozorovacích systémů atd.

Do značné míry klíčovým prvkem by bylo posílení výzbroje. Ta je v případě MT-LB (pouze jeden kulomet 7,62 mm) naprosto nedostatečná. Výzbroj MT-LB tak často bývá při různých modernizacích zesilována, jsou tak osazovány různé lehké kanony atd. Nevýhodou tohoto kroku – např. v případě ukrajinské modernizace MT-LBM - je fakt, že tato věž zasahuje do prostoru pro výsadek a dál jej výrazně omezuje. Použití kanonu navíc MT-LB přesouvá do kategorie BVP.

Mnohem vhodnějším krokem by bylo použití nové věže, osazené větším počtem lehčích zbraní. Vzorem pro takovou věž by mohla být americká věž, použitá na vozidlech M1117 Guardian či LVTP-7.

                                                bojová věž na vozidle M1117 Guardian

                                                            (foto: U.S. Army / PD)

 

Jak ukázaly zkušenosti z celé řady konfliktů, jde o mimořádně vydařenou konstrukci. Vhodně kombinuje především dva osvědčené zbraňové systémy, tj. velkorážní kulomet M2 s automatickým granátometem Mk19. Současné zkušenosti ukazují, že pro moderní bojiště je právě kombinace těchto dvou zbraní optimální, protože dovoluje ničit poměrně široké spektrum cílů. Jako doplňkovou zbraň pak tato věž využívá také kulomet M240  ráže 7, 62 mm.

Uvedená americká věž je nenáročná a konstrukčně jednoduchá. Bylo by patrně snadné zkonstruovat novou moderní bojovou věž, která by byla jakýmsi jejím analogem, a která by se stala základem výzbroje pro nový obrněný transportér.

Je otázkou, jakými konkrétními zbraněmi by tato zbraňová věž měla být vybavena. Bylo by  zbytečné snažit se zkonstruovat věž, která by byla pouze kopií americké věže, a která by používala západní zbraně. Naopak vzhledem k charakteru hypotetických uživatelů, široce používajících východní techniku, by bylo mnohem logičtějším krokem použití východních zbraní. Pokud bychom tedy postupovali jednoduchou cestou použití analogické výzbroje, pak coby obdoba kulometu M2 se nabízí použití kulometu DŠK 38/46, novětšího NSV, nebo moderního Kord. Nutno říci, že všechny tyto zbraně jsou velice spolehlivé. Kulomet DŠK je sice již dnes zastaralý, přesto je velice rozšířený – a v některých zemích se dosud vyrábí jeho kopie.

Stejně tak rozšířenou a spolehlivou zbraní je i analog amerického automatického granátometu Mk19, tedy ruský granátomet AGS-17, příp. AGS-30. Tento granátomet je sice poněkud méně výkonný než americký typ a především používá méně výkonnou munici, přesto je tato ruská konstrukce velice rozšířená prakticky po celém světě a je vysoce hodnocena.

Podobně jako v případě americké věže by bylo vhodné tyto dvě zbraně doplnit také dalším kulometem ráže 7,62 mm; např. ruským kulometem PKM či nějakou jeho modernizovanou variantou. Je ale otázkou, zda má být použito jen kombinace velkorážního a běžného kulometu. Vzhledem k dostatečné hmotnostní rezervě by bylo možné místo této kombinace také použití dvou velkorážních kulometů ráže 12,7 mm. Takový krok by znamenal další posílení palebné síly. Osazení takovouto zbraňovou věží (která by mohla být řešena jako bezosádková a neomezovala by tak prostor pro výsadek) by činilo nový obrněný transportér velice univerzálním a zvyšovalo by jeho bojovou hodnotu.

I nadále ovšem zůstává několik otázek. Je např. diskutabilní, zda by z MT-LB mělo být převzato jeho konstrukční scéma, kdy řidič je umístěn zcela vepředu, střed vozidla vyplňuje motor a následuje prostor pro výsadek. Nabízí se možnost spíše využití modernějšího schématu, kdy motor je umístěn v přední části vozidla, následuje prostor osádky a na něj navazuje prostor pro výsadek. Nový obrněný transportér by pak byl v mnohém podoben novému polskému pásovému vozidlu LPG, určenému coby podvozek pro nové samohybné minomety RAK, resp. SMG-120. Ostatně, vozidlo LPG do značné míry vychází právě z obrněného transportéru MT-LB, který byl v minulosti v Polsku licenčně vyráběn. Nutno ale podotknout, že i původní uspořádání MT-LB bývá mnohými uživateli vysoce hodnoceno.

 

Šance na úspěch nového pásového OT

Jak již bylo nastíněno, zkonstruování takového obrněného transportéru (včetně jeho výzbroje) by patrně nebylo příliš náročné. De facto využívá již osvědčené prvky a kombinuje je s používnými a spolehlivými zbraněmi.

Takovéto vozidlo by samozřejmě nebylo tak výkonné jako moderní BVP, ale možná právě v tom by byla jeho. Tato vozidla by mohla být nasazována především tam, kde by použití moderních BVP bylo technicky nemožné (moderní BVP vzhledem k jejich vysoké hmotnosti v některém terénu nelze využívat) nebo by bylo neekonomické. Hodilo by se především pro různé méně náročné úkoly, jako např. hlídkování, doprovod konvojů atd. Vzhledem ke svému modernímu vybavení, optronickým systémům atd. by mohlo působit i v součinnosti s moderními BVP. Takovýto moderní obrněný transportér by tak mohl být zajímavý nejen pro armády rozvojových zemí, ale i pro mnohé vyspělé státy.

Snad největším argumentem pro úspěšnost nového obrněného transportéru je pohled na stav ozbrojených sil po celém světě. V nich dosud slouží velké množství staré a zastaralé výzbroje. Nejde jen o samotné MT-LB, ale také starší obrněné transportéry BTR-50, americký typ M113 nebo čínské obrněné transportéry YW-531/534. Nový obrněný transportér by ale mohl nahradit i velice rozšířená vozidla BMP-1, která jsou běžně používána v různých protipovstaleckých operacích, přestože mají pro tento účel naprosto nevhodnou výzbroj.

Nový pásový obrněný transportér by pro mnohé armády byl jednoduchým, levným řešením, které by jim napomohlo v jejich modernizačních programech. I na dnešním, moderní technikou přesyceném zbrojním trhu, by se tento obrněný transportér mohl prosadit.

 

 

 

                                                                                                    Autor článku: David Khol

 

 

Diskusní téma: Nový „východní“ obrněný transportér pro 21. století

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Vyhledávání

200001631-57b9758b31/50000000.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B O N U S