internetový armádní magazín

Ozbrojené síly Jordánska

31.01.2018 07:30

Ozbrojené síly arabských států jsou často cílem nelichotivých hodnocení, avšak existují i respektované výjimky. K těm nepochybně náleží Jordánsko, jemuž přináší prospěch mj. dlouhodobá orientace na USA a Velkou Británii. Navzdory tomu však i pouštní království musí vzdorovat vážným vnitřním i vnějším hrozbám.

Ani Jordánskému hášimovskému království, jak zní celý název státu, se však nevyhnul proces, jenž vstoupil do historie jako „arabské jaro“. V této zemi měl však diametrálně odlišný průběh (odpověď proč tomu tak bylo se nachází v předchozím odstavci), než jaký postihl další země v regionu. Nepropukla občanská válka, nedošlo k masovým represím a jenom zcela okrajově se volalo po svržení režimu. Monarchie, v jejímž čele stojí respektovaný Abdalláh II. bin Husajn, se těší mezi obyvateli opravdu vysoké podpoře, takže se demonstrace zaměřovaly zejména na otázky vysokých cen a nezaměstnanosti. Z politického hlediska dosud platí, že Jordánsko patří mezi stabilní státy a spolehlivé spojence, jak prokazuje i jeho důležitá účast v konfliktu, jehož cílem je zlikvidovat Islámský stát.

 

Kořeny až k proroku Mohamedovi

Mnohé země Blízkého a Středního Východu profitují z nerostného bohatství, avšak Jordánsko se něčím podobným chlubit nemůže. Jeho nejcennější devizu tradičně tvoří poloha, a ačkoli se těší jen malému přístupu k moři, již od starověku bylo křižovatkou obchodních cest. Hlavními zdroji zisků tudíž byly obchody, kterými se zabývaly i zdejší beduínské kmeny, jejichž tradice se táhnou až proroku Mohamedovi. Mezi jeho přímé potomky (údajně) patří rovněž královský rod Hášimovců, jenž v zemi oficiálně panuje od roku 1921.

             

            současný jordánský král Abdalláh II.                         znak jordánských ozbrojených sil (FU)

                 (foto: WEF / CC BY-SA.2.0)

 

Základy současného Jordánska ale vznikly už za první světové války, kdy tam operoval i legendární T. E. Lawrence, známý spíše jako „Lawrence z Arábie“. Vůdcem beduínů byl tehdy Fajsal z rodu Hášimovců, ale na vrchol se pak dostal jeho bratr Abdalláh, který od roku 1921 vládl jako emír v tzv. Zajordánsku a stál také o získání Předjordánska, dnešní Sýrie. Ta však připadla Francii, kdežto Zajordánsko bylo de facto součástí britské koloniální říše, po jejímž boku bojovali Jordánci též za druhé světové války. Emír Abdalláh měl k dispozici tzv. Arabskou legii, kvalitně vycvičenou jednotku, která zahrnovala beduínské mužstvo a britské důstojníky, a jako odměnu za své služby získal v roce 1946 královský titul. Jordánské království se zapojilo i do izraelské války o nezávislost, kde si Arabská legie vedla skutečně dobře a udržela kontrolu nad Západním břehem Jordánu, což ale mělo i negativní důsledky. V populaci Jordánska totiž takto získali převahu Palestinci, kteří se stali zdrojem palčivých a pořád trvajících problémů. Král Abdalláh byl každopádně pragmatik a snažil se najít porozumění i s Izraelem, v roce 1951 však za to zaplatil životem při atentátu a na trůn nastoupil král Talál, kterého však už následujícího roku vystřídal jeho syn Husajn. Lze říci, že právě on vtiskl Jordánsku jeho moderní podobu.

 

Jordánské angažmá v konfliktech

To se týkalo i ozbrojených sil, protože král Husajn byl původně vojenským pilotem, a proto se soustředil na podporu armády, jež tudíž na oplátku pevně stála na jeho straně. Bylo to opravdu nutné, neboť Sýrie a Egypt se dlouho pokoušely destabilizovat jeho pragmatický a prozápadní režim. Jordánsko se v červnu 1967 zapojilo do šestidenní války proti Izraeli, ale v podstatě šlo o důsledek lží egyptského prezidenta Násira, který i navzdory katastrofálním ztrátám tvrdil, že arabské státy vítězí. Husajn tudíž poslal svá vojska proti Izraeli, ovšem na rozdíl od roku 1948 byli Jordánci poraženi. Ztratili Západní břeh Jordánu a s ním také zisky z tamního zemědělství a turistického ruchu. Aby toho nebylo málo, do Jordánska směřovala další vlna Palestinců, jež výrazně zvýšila nestabilitu země. Palestinci prakticky ovládli oblast sousedící s novou hranicí, z níž si udělali základnu pro teroristické a guerillové výpady proti židovskému státu, jenž si to samozřejmě nenechal líbit. V roce 1970 králi Husajnovi došla trpělivost a zahájil proti Palestincům masivní vojenskou kampaň, a přestože do země dokonce vstoupila syrská vojska, jordánská armáda v roce 1971 slavila vítězství. V 80. letech Jordánsko spolu s Egyptem velmi podporovalo Irák ve válce s Iránem, jenže potom se král Husajn dopustil chyby, jelikož v roce 1990 po irácké okupaci Kuvajtu odmítl vojenský zásah proti Saddámu Husajnovi, což výrazně pošramotilo vztahy se Západem. Trvalo pak několik let, než se znovu normalizovaly, k čemuž hodně přispěl fakt, že roku 1993 uzavřelo Jordánsko mírovou smlouvu s Izraelem. Prozápadní kurs dále upevnil král Abdalláh II., jenž panuje od roku 1999. Původem je poloviční Brit a své vzdělání získal na slavné důstojnické škole v Sandhurstu.

 

Nejlepší armáda v arabském světě

Navzdory snahám udržovat korektní styky i s východním blokem vždy platilo, že právě Velká Británie byla klíčovým spojencem Jordánska, k čemuž se poté přidaly též úzké vztahy s USA. Amerika nyní považuje Jordánsko za zřejmě nejbližšího arabského spojence, což není zdaleka jen politická proklamace, protože kooperace se projevuje i ve vojenské a zpravodajské oblasti. Tajné služby království údajně spolupracují s těmi americkými skoro tak úzce jako izraelské a USA jsou také spolehlivým dodavatelem vojenské techniky. Kromě USA a Velké Británie ale Jordánsko příležitostně kupuje techniku mj. z Německa, Nizozemí, Francie či Ruska. Navíc se systematicky věnuje také domácímu vývoji a výrobě vojenské techniky, což zajišťuje zejména zbrojovka KADDB (King Abdullah Design and Development Bureau), jež vznikla roku 1999. Právě od ní pochází modernizační projekt Falcon pro tanky Challenger, dodává také mj. lehké útočné vozidlo Desert Iris či bezpilotní letouny Falcon, Silent Eye či I-Wing. Spolupracuje jak se západními firmami, tak s Jihoafrickou republikou a Spojenými arabskými emiráty. Kvalitní technika by ale pochopitelně nestačila, pokud by Jordánsko nedisponovalo dobře vycvičeným, spolehlivým a disciplinovaným kádrem ozbrojených sil. Právě kvalita mužstva a důstojníků se však u Jordánska pohybuje na špičkové úrovni a často se uvádí, že armáda království je vůbec nejlepší armádou celého arabského světa. Další zajímavostí je fakt, že jako první armáda světa kompletně přešla na uniformy s „digitální“ kamufláží. Základními služebními zbraněmi jsou u jordánských sil pušky M16 a M4, kromě nichž se však hodně užívají i tchajwanské typy T86 a T91 nebo produkty německé zbrojovky Heckler & Koch.

 

Spoléhání na obrněnce z Británie

Jordánská pozemní armáda disponuje jednou obrněnou divizí s pěti brigádami, kromě toho má samostatnou obrněnou brigádu, pět mechanizovaných brigád a tři lehké pěší brigády. Podporu zajišťuje šest brigád dělostřelectva a protivzdušné obrany a raketový prapor. Hlavním tankem, který v jordánské armádě slouží, je vozidlo zvané Al Hussein, což je lokální název pro britský Challenger 1.

                                                           jordánské tanky Al Hussein

                                                      (foto: Richard Blumenstein / PD)

 

Několik exemplářů dostalo novou věž Falcon, ve které se nalézá 120mm hladký kanon s automatickým nabíjením. Kromě 390 obrněnců Al Hussein slouží navíc asi 180 tanků M60 modernizovaných na verzi Phoenix a v rezervách je uloženo přes 270 vozidel Al Khalid, což je jakýsi přechod mezi typy Chieftain a Challenger. Jordánsko vlastní též několik lehkých tanků Scorpion a přes 140 osmikolových kanonových vozidel B1 Centauro. Průzkum zajišťují lehké obrněnce Scimitar a Ferret v celkovém počtu cca 150 kusů. K přesunu a podpoře pěšáků slouží 678 bojových vozidel pěchoty, mezi něž spadají mj. pásové typy Marder, AIFV-B-C25, YPR-765 PRI a BMP-2 a kolové obrněnce Ratel-20. Jordánsko vlastní též přes 800 obrněných transportérů, většinou typu M113 či různých jeho derivátů. V malém počtu jsou zařazeny také obrněnce Temsah, vzniklé konverzí tanků Centurion. Provozují se rovněž obrněné automobily Marauder, Matador, MaxxPro a Cougar v celkovém počtu asi 185 kusů. Dělostřelectvo vlastní asi 1429 systémů, mezi kterými dominuje 358 samohybných houfnic M109A1/A2 kalibru 155 mm, provozuje se také množství starších samohybných a tažených děl ráží 105, 155 a 203 mm a menší počet raketometů, a sice M142 HIMARS ráže 227 mm a WM-80 ráže 273 mm. Vedle toho vojáci disponují více než 750 minomety. Pro ničení tanků se používají zejména komplety Javelin, TOW, MILAN a Kornet. Protivzdušnou obranu vojsk zajišťuje kolem 140 raketových systémů ruské výroby sérií Strela, Igla a Osa a zhruba 350 samohybných kanonových systémů zahrnujících typy M163 Vulcan, ZSU-23-4, Cheetah a M42.

 

Letouny F-16 a helikoptéry AH-1F

Jordánské vzdušné síly provozují jediný typ nadzvukového bojového letounu, a sice americký stroj F-16 Fighting Falcon ve verzích F-16AM a F-16BM v počtu celkem 43 letounů. To však nejsou jediné bojové letouny ve službách království, protože s jeho znaky létá též menší počet turbovrtulových letounů Air Tractor AT-802U a CASA AC-235, což je ozbrojená odvozenina původně dopravního stroje CN-235.

                                      letouny F-16AM a F-16BM jordánského letectva

                                                             (foto: USAF / PD)

 

Výcvik pilotů se provádí na vrtulových letounech Sligsby T-67 Firefly (14 kusů), proudových letounech C-101 Aviojet (10 strojů) a BAE Hawk Mk 63 (12 strojů). Nejvýkonnější techniku jordánské dopravní flotily reprezentují dva ruské Il-76MF a dále se provozuje sedm taktických strojů Hercules variant C-130E a C-130H. Pomocnou roli mají lehké letouny Cessna 208B a M-28 Skytruck (celkem šest letadel). Jako bitevní vrtulníky slouží stroje AH-1F Cobra, kterých létá víc než 24 kusů. Navíc je k dispozici 14 univerzálních helikoptér AW139 a H135M a asi čtyři desítky dopravních vrtulníků mnoha typů, mezi něž se řadí především známý Black Hawk (varianty S-70A, UH-60A, UH-60L a VH-60M). Dále pak v Jordánsku létají helikoptéry AS 332 Puma, AS 350B3, Bell 205 či R-44 Raven II; jako zcela nový typ nedávno dorazil první ze čtyř těžkých dopravních Mi-26T2. Vzdušné síly používají i letadla bez osádky (vedle typů domácí výroby jsou to i německé Schiebel S-100 Camcopter) a mají na starosti protivzdušnou obranu státu. Její páteří je 40 raketových komplexů MIM-104C Patriot PAC-2 s dlouhým dosahem, po jejichž boku se ještě pořád používá 24 starších systémů MIM-23B Improved HAWK. Jordánsko v současnosti usiluje hlavně o modernizaci a zvětšení počtu letadel F-16, kterých hodlá provozovat přes 80 kusů.

 

Hrozba nejen od Islámského státu

Třetí složkou jordánských ozbrojených sil je námořnictvo, ačkoliv prakticky jde spíše o malou pobřežní stráž. Vlastní totiž jen tři hlídkové čluny od britských loděnic Vosper a čtyři plavidla americké třídy Dauntless, jejichž výzbroj zahrnuje malorážové kanony a kulomety. Ostatně už sama geografie Jordánska, jež má jenom 26 km dlouhé pobřeží, neposkytuje příliš důvodů pro udržování většího loďstva. Nebezpečí, jimž musí Jordánsko čelit, také nepocházejí z moře, ale z pevniny, jelikož sám region Blízkého a Středního Východu je nyní turbulentní snad více než kdykoli dříve. Spojenectví se Západem potvrzuje skutečnost, že Jordánsko vyslalo své letecké (a patrně i speciální pozemní) síly do operace v Libyi a následně do operace proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku. Efektivita jordánských vzdušných sil se tam ukázala jako zřejmě nejlepší ze všech sil mimo NATO. Jordánsko vyslalo omezený kontingent i do konfliktu v Jemenu, ale tím zejména projevilo solidaritu s ostatními sunnitskými monarchiemi, jelikož největší hrozbu dnes jednoznačně představuje Islámský stát. Jeho porážka na území Sýrie a Iráku má za následek zvýšení pohotovosti jordánské armády, neboť se čeká, že část islamistů bude chtít zaútočit na území království. Jordánsko je sice na poměry regionu pozoruhodně stabilní, jenže nelze ignorovat fakt, že odtamtud pochází i řada radikálů (např. nechvalně proslulý Abú Músa Zarkáví), a že v zemi stále působí sítě islámských extremistů, které jsou částečně napojené i na komunitu Palestinců. Ti tvoří zhruba polovinu populace, avšak v úřadech a ozbrojených silách je jich zřetelně nižší podíl, jelikož se pochybuje o jejich loajalitě vůči režimu. Zatím se dá říci, že jordánské bezpečnostní síly odvádějí opravdu dobrou práci, avšak faktor Palestinců, situace v Sýrii a Iráku a některé jiné hrozby znamenají, že „pilíř stability“, za který je Jordánsko často označováno, může brzy potkat velmi nebezpečné kolísání.

 

Velitelství speciálních jednotek

Vedle standardních pozemních, leteckých a námořních sil existuje v Jordánsku též samostatné velitelství zvláštních jednotek (Joint Special Operations Command), jež vzniklo již roku 1963. Náleží tak mezi nejstarší svého druhu na světě a těší se velkému respektu. Stará se o průzkum, vyhledávací a záchranné operace, protiteroristické zásahy i akce proti důležitým nepřátelským objektům. Jeho zhruba 14 000 mužů a žen je rozděleno do tří brigád, z nichž jednu představují speciální síly v užším smyslu, druhou útvary rangerů a třetí vzdušné výsadkové jednotky. Ona první brigáda obsahuje mj. rotu FCSST (Female Company for Special Security Tasks), jež má v sestavě výhradně ženy a slouží pro protiteroristické operace. Byla zřízena mj. coby odpověď na fakt, že se v čele teroristických buněk začaly objevovat ženy. Už dvakrát zavítala do Česka na ostravské Dny NATO, kde její ukázky sklidily obrovský aplaus. Velitelství zvláštních sil je vybaveno též vlastním leteckým parkem, jenž zahrnuje šest vrtulníků MD-530F, osm UH-60L Black Hawk, trojici dopravních letounů An-32 a konečně deset turbovrtulových průzkumných a bojových letounů Air Tractor AT-802U. Posledně zmíněný typ představuje vojenský derivát práškovacího stroje a může používat i přesně naváděné zbraně. Tyto letouny poskytly Spojené arabské emiráty jako příspěvek k boji proti terorismu. Jako své standardní ruční zbraně užívají příslušníci a příslušnice jordánských zvláštních jednotek především pušky od německé firmy Heckler & Koch, a sice G36C, HK 416 a HK 417. Ženská jednotka FCSST se u nás předvedla s útočnými puškami CZ 805 BREN od České zbrojovky.

 

Jordánské ozbrojené síly v počtech

Celkem v aktivní službě

100 500

Celkem v záloze

65 000

 

Pozemní síly

V aktivní službě

74 000

Hlavní bojové tanky

572

Útočná a průzkumná vozidla

294

Pěchotní obrněná vozidla

1478

Protitanková vozidla

115

Dělostřelecké systémy

1429

Protivzdušné systémy

496

 

Vzdušné síly

V aktivní službě

12 000

Bojové letouny

51

Cvičné letouny

36

Ostatní letouny

21

Bitevní vrtulníky

24

Ostatní vrtulníky

55

Protivzdušné systémy

64

 

Námořní síly

V aktivní službě

500

Pobřežní hlídkové čluny

7

 

Speciální síly

V aktivní službě

14 000

Letouny a vrtulníky

27

 

 

                                                                                              Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

 

Poslední revize článku: 31.1.2018

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.

 

 

Vyhledávání

Array

 

 

 

 

 

 

 

B O N U S