internetový armádní magazín

Perspektivy ruských námořních střel s plochou dráhou letu

23.05.2012 11:00

Převaha amerického loďstva vedla v SSSR k vytvoření specifické konstrukční školy protilodních řízených střel, optimalizovaných pro očekávaný velký střet sovětského VMF s U.S. NAVY. V současné době však tyto zbraně jen těžko najdou uplatnění, a proto nyní v Rusku probíhá rozsáhlá transformace sektoru námořních střel s plochou dráhou letu, aby ruské námořnictvo získalo výzbroj, která bude odpovídat současným požadavkům a úkolům.

 

Stav těžkých protilodních střel

V současnosti disponuje VMF třemi základními typy moderních těžkých protilodních střel, zkonstruovaných během studené války. Nejtěžší z nich je komplex P-700 Granit, umístěný na jediné dnešní ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov (Projekt 1143.5 Kreml), křižnících třídy Kirov (Projekt 1144 Orlan; ze čtyř lodí je momentálně v provozu jen Petr Veliký) a atomových ponorkách Oscar II (Projekt 949A Antej; v sestavě VMF osm plavidel). Dále jsou to střely P-500 Bazalt, instalované na dvojici raketových křižníků třídy Slava (Projekt 1164 Atlant) s tím, že třetí loď třídy Slava, křižník Varjag nese zdokonalenou variantu střely s označením P-1000 Vulkan. Konečně třetím těžkým typem střely je P-270 Moskit, jenž se nalézá na torpédoborcích třídy Sovremennyj (Projekt 956 Saryč), torpédoborci Admirál Čabaněnko třídy Udaloj II (Projekt 1155.1 Fregat) a též na raketových korvetách tříd Tarantul-II (Projekt 1241.1M Molnija) a Bora (Projekt 1239 Sivuč). Díky možné instalaci i na malé lodě a také díky své pozoruhodné rychlosti (až Mach 3) byl Moskit v minulosti extrémně obávanou zbraní. Navíc dosluhují starší rakety P-120 Malachit na korvetách třídy Nanučka-III (Projekt 1234.1 Ovod) a pobřežní obrana provozuje systémy 4K44 Redut a 4K51 Rubež, tedy pozemní protějšky lodních střel P-35 Progress a P-15M Termit ze 60. a 70. let. Zvláště provoz křižníků a ponorek s těžkými střelami je však extrémně nákladný a jejich použitelnost je dnes dosti omezená, neboť konflikt, v němž by se mohly uplatnit, se zdá jako nepravděpodobný. U typů Granit a Bazalt navíc existují oprávněné obavy o reálnou spolehlivost a nové střely už se stejně nevyrábějí, protože se rozpadla síť subdodavatelů z éry SSSR. Slabinou VMF je nedostatek protizemních střel; na rozdíl od amerického námořnictva, jehož prakticky všechny křižníky, torpédoborce a ponorky disponují střelami Tomahawk, má Rusko k dispozici jenom omezený počet ponorek s řízenými střelami s plochou dráhou letu S-10 Granat.

 

Všestranně použitelný systém Club

Řešením problémů VMF má být hlavně komplex střel Club/Kalibr, jenž v sobě zahrnuje protilodní i protizemní zbraně. Ty mohou startovat z hladinových lodí z běžných vypouštěcích trubic (Club-N) či univerzálních vertikálních šachet (Club-U), dále ponorek (Club-S), letounů nebo vrtulníků (Club-A), mobilních pozemních zařízení (Club-M) a také ze „zamaskovaných“ civilních kontejnerů (Club-K). Pro komplex pak existují tři typy řízených střel s plochou dráhou letu, z nichž nejvýkonnější je protilodní 3M54 s nadzvukovou rychlostí v závěrečné fázi letu; zbylé dvě jsou podzvuková protilodní 3M54-1 a protizemní 3M14. (Lze dodat, že některé verze systému Club odpalují i raketové nosiče protiponorkových torpéd, ale ty mají pochopitelně úplně jinou konstrukci.)

                 Club - střela 3M54E                                                   Club - střela 3M14E

           (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)                                    (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)       

      

Uceleně byly dosud zveřejněny jen údaje pro exportní podoby střel série Club (tj. se sufixem E), jejichž výkony jsou omezeny režimem MTCR, takže dolet může činit max. 300 km, ale podle velitele VMF admirála Vysockého má protizemní střela Kalibr (tedy 3M14) pro ruské loďstvo dolet až 2000 km. VMF spoléhá nejvíc na univerzální vertikální moduly UKSK (Universalnyj korabelnyj strelkovoj kompleks). Ty mají tvořit primární výzbroj nových korvet a fregat a při modernizaci budou vestavěny i do starších lodí, hlavně těch, které dnes mají Granity. Z nosiče Admirál Kuzněcov sice protilodní výzbroj úplně zmizí (ve prospěch rozšíření hangáru), ale čtyři křižníky třídy Kirov obdrží systémy UKSK. Obdobně přezbrojeny budou ponorky třídy Oscar II a možná i některé ze tří obřích raketonosných ponorek Typhoon (Projekt 941 Akula). Rusko se asi inspirovalo konverzí čtyř amerických ponorek třídy Ohio na nosiče Tomahawků a zvažuje přestavbu Typhoonů na platformy pro řízené střely s plochou dráhou letu. Ještě lze dodat, že vedle zbraní řady Club/Kalibr může UKSK vypouštět také střely Oniks.

 

Těžký Oniks/BrahMos a lehký Uran

Z širšího pohledu lze komplet Club/Kalibr považovat za střední protilodní a protizemní zbraň, která může převzít i část úkolů těžkých protilodních střel. Ty zbývající pak zřejmě přejdou na střely P-800 Oniks, jež do jisté míry navazují na onu konstrukční školu těžkých střel proti velkým hladinovým cílům.

Nyní disponuje těmito zbraněmi jen jediné plavidlo v řadové službě u VMF, a to raketová korveta Nakat (Projekt 1234.7), avšak šachty pro Oniksy má také testovaná nukleární ponorka Severodvinsk (Projekt 885 Jaseň). Díky modulu UKSK se s nimi počítá i pro zrekonstruované ponorky třídy Oscar II a křižníky Kirov a nové fregaty či korvety VMF. Exportní verze zvaná Jachont je umístěna rovněž na indonéské fregatě Oswald Siahaan a nejméně tři státy (Rusko, Vietnam a Sýrie) vlastní mobilní komplex pobřežní obrany K300P Bastion-P, využívající střely Oniks/Jachont. Pro úplnost lze ještě doplnit, že tato střela existuje též ve verzi pro vypouštění z letadel nesoucí označení Ch-61. Snad nejznámějším členem rodiny zbraní Oniks je ovšem střela BrahMos, výsledek rusko-indické spolupráce a nejlepší protilodní zbraň indického námořnictva. Existuje v podobě pro pozemní zařízení, lodě, ponorky i letadla, navíc vzniklo též provedení proti pozemním cílům.

                                                                    BrahMos

                                                     (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Vzhledem k blízké technické příbuznosti dokáže vertikální modul UKSK vypouštět i střely BrahMos, ale to se patrně bude týkat pouze lodí pro vývoz, jelikož VMF chce zůstat u typu Oniks. Výčet dnešních ruských protilodních střel uzavřeme systémem Uran, který patří do lehké kategorie. Nyní jsou tyto střely umístěny na jednom torpédoborci a několika fregatách, korvetách a člunech VMF a na několika indických lodích, dále je ve službě systém pobřežní obrany 3K60 Bal vypouštějící tyto střely a konečně také letecká obměna Ch-35.

                                                                Uran - 3M24E

                                                    (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Hypersonická budoucnost

Předcházející výklad lze tedy shrnout asi tak, že po vyřazení střel Granit a skončení životnosti plavidel se střelami Bazalt/Vulkan a Moskit budou ve výbavě VMF tři základní typy řízených střel s plochou dráhou letu, a to těžký nadzvukový Oniks, střední víceúčelový Club/Kalibr a lehký podzvukový Uran. Ale velení VMF již hledí dále do budoucnosti a očekává, že do roku 2020 by měla být k dispozici i úplně nová protilodní střela. U té je dosud oficiálně známo jen jméno Cirkon-S a informace, že půjde o zbraň hypersonickou, tedy s letovou rychlostí přes Mach 5. Dá se předpokládat, že Rusko tímto projektem naváže na své předchozí snahy v oboru rychlých zbraní s náporovými motory; kromě do služby dnes zavedených střel Moskit a Oniks to byl i komplet protizemních střel P-750 Grom (produkční index 3M25, alternativní název Meteorit) s doletem až 5000 km. Pro rychlosti hypersonické třídy však bude třeba náporový motor s nadzvukovým spalováním (scramjet), na kterém se podle řady zpráv v Rusku už několik let pracuje. Lze proto očekávat, že výsledkem vývoje bude hypersonická řízená střela proti hladinovým i pozemním cílům, jež bude existovat ve verzích pro různé odpalovací platformy. Na tomto místě je vhodné dodat, že z Indie už nějakou dobu přicházejí zprávy o vývoji střely BrahMos-II, jež by měla dosahovat rychlosti až Mach 7. Někteří analytici tedy celkem oprávněně spekulují, že tak jako byl současný typ BrahMos odvozený z ruské zbraně Oniks, mohla by být řízená střela s plochou dráhou letu BrahMos-II analogicky příbuzná s ruským programem Cirkon-S. Každopádně je patrné, že Rusku rozhodně nechybí nadšení ani technologická základna k vývoji nových typů lodních řízených střel s plochou dráhou letu.

 

 

 

 

 

                                                                                              Autor článku:  Lukáš Visingr

                                                                                Pro Militarybox upravil:  ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

 

 

Poslední revize článku: 23.5.2012                                                        

 

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text: L. Visingr

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití !!!

Vyhledávání

200001631-57b9758b31/50000000.jpg

 

 

 

 

 

B O N U S