internetový armádní magazín

Svébytná švédská tanková konstrukční škola

11.08.2012 12:30

Švédsko je nesporně státem, jenž se výrazně zapsal do dějin vojenské techniky. Pokud by měl být vybrán nejvýznamnější příspěvek, pak by se nejspíše volilo mezi protiletadlovými kanony značky Bofors a stíhacími letouny firmy SAAB - Draken, Viggen a Gripen. Kromě toho si však zaslouží zmínku i švédská bojová vozidla, která se vyznačují pozoruhodnými a často naprosto unikátními technickými řešeními. Vysoce kontroverzní tank Strv 103 je pořád objektem debat ve smyslu, jestli to byl principiální omyl a slepá ulička vývoje, nebo zda naopak šlo o geniální nápad, který se v konzervativním světě neprosadil.

 

Cesta k revolučnímu pojetí

V období po druhé světové válce tvořily páteř výzbroje švédských tankových jednotek britské tanky Centurion Mk.3 s místním názvem Strv 81 (zkratka znamená Stridsvagn, což je švédsky prostě „bojové vozidlo“), později doplněné obrněnci verze Mk.10 s místním jménem Strv 101 (později došlo k modernizaci na provedení Strv 102 a 104). Doplňovaly je lehčí tanky Strv 74 domácí výroby, které však představovaly spíše „překlenovací“ řešení, neboť jejich konstrukce vycházela ze starého typu Strv m/42 ze začátku 40. let. Proto švédská armáda rozběhla proces hledání zcela nového tanku, který by doplnil a perspektivně vystřídal Centuriony. Tři největší zbrojovky Bofors, Volvo a Landsverk zahájily práce na tanku KRV (přezdívaném též „Emil“) o hmotnosti cca 28 tun, který měl být vybaven kyvnou věží s vysoce výkonným kanonem. Od počátečních úvah o 105mm zbrani se přešlo ke 120mm dělu a finální podoba, která se dočkala výroby makety a poté i reálného podvozku, měla mít 150mm kanon. KRV by nepochybně byl jedním z nejvýkonnějších tanků na světě, ukázal se ovšem jako příliš drahý a švédská armáda začala hodnotit zahraniční typy tanků. Zlom přišel v roce 1956, kdy Sven Berge ze švédského zbrojního úřadu představil návrh tanku zcela revoluční konstrukce. Při své práci vyšel z toho, že nejpravděpodobnějším bojovým úkolem švédské armády je obrana území proti masivnímu útoku tanků sovětské armády. Vzhledem k charakteru bojů a terénu se ukazovalo, že hlavními požadavky jsou pohyblivost a nízká silueta. Výsledkem byl projekt vozidla, které nemělo věž, takže kanon byl pevně lafetovaný v čele korby. Švédská armáda byla zaujata natolik, že firmu Bofors požádala o stavbu demonstrátoru podvozku. Jeho zkoušky byly přesvědčivé, a tak byly roku 1958 objednány dva prototypy a za dva roky deset předsériových kusů; sériová produkce běžela v letech 1966-1971. Tank obdržel označení Strv 103, což znamenalo, že jde o třetí tank švédské armády s kanonem ráže zhruba 10 cm.

 

„S-Tank“ se představuje

Tank Strv 103 (někdy nazývaný také „S-Tank“) byl opravdu revolučním vozidlem, a to z řady důvodů. Na prvním místě to byla samozřejmě sama konstrukce bez věže, trochu připomínající některé stíhače tanků z druhé světové války. V čele korby byl pevně instalován 105mm kanon Bofors L/62, což byla varianta britské zbraně L7. Byl opatřen automatickým nabíjením a jeho zásoba munice činila 50 nábojů; náměr a odměr se měnily prostřednictvím změny polohy celé korby. Strv 103 byl nejen prvním tankem se samočinným nabíjením kanonu, ale také prvním, který měl hydropneumatické zavěšení kol, jež bylo navíc integrálně propojeno s automatickou převodovkou. Toto pozoruhodné řešení umožnilo nejen velmi rychlé otáčení tanku, ale rovněž rychlou změnu světlé výšky, resp. nastavování výšky odpružení jednotlivých kol, díky čemuž se celá korba mohla naklápět v podélném směru. A právě takhle se zaměřoval kanon. Mělo to zřejmou nevýhodu ve faktu, že nebylo možné přesně pálit za jízdy, ale zkoušky ukázaly, že za jízdy i klasicky pojaté tanky pálí poměrně málo a nepřesně, a proto se to nepokládalo za velký problém. Doplňkovou výzbroj tanku představovaly tři 7,62mm kulomety KSP 58, z nichž dva byly pevně usazeny v korbě koaxiálně s kanonem, třetí se nalézal na stropě v malé kopuli. Pro zaměřování střelby kanonu sloužil binokulární přístroj kombinovaný s periskopem. Pokud jde o osádku, také zde se Strv 103 projevil jako převratný typ. Automatické nabíjení umožnilo její redukci na tři muže, ale jejich uspořádání bylo velmi zvláštní a úzce souviselo s konstrukčním pojetím obrněnce. Prvním členem byl velitel, druhým byl střelec a řidič v jedné osobě a třetím druhý řidič, který plnil i funkci radisty a seděl zády ke směru jízdy. Díky zmíněné převodovce byl totiž Strv 103 schopný jezdit stejně rychle vpřed i vzad a měl stejnou průchodnost terénem (aby nepříteli stále nastavoval silný pancíř na čele). Výjimečný byl také tím, že díky své nízké hmotnosti byl plně obojživelný (stačilo jen vztyčit plovací zástěnu a ve vodě posléze obrněnec pohánělo „veslování“ pásů), zatímco ostatní tanky se brodily.

 

Čtyři varianty Strv 103

Tím ovšem seznam prvenství a unikátů obrněnce Strv 103 zdaleka nekončí. Vozidlo mělo dva samostatné motory, a sice vícepalivový dieselový agregát Rolls-Royce K60 (výkon 179 kW) a plynovou turbínu Caterpillar 553 (výkon 365 kW). Švédský obrněnec byl tedy prvním sériově vyráběným tankem poháněným turbínou, čímž o řadu let předstihl sovětský T-80U i americký M1 Abrams. V normálním provozu pracoval pouze diesel, turbína se zapojovala při vysokých rychlostech či v těžším terénu. Tank mohl být opatřen i buldozerovou radlicí, jež kromě svého primárního účelu (aby se tank mohl sám „zakopat“) zvyšovala čelní odolnost. Celkem vznikla čtyři provedení tanku Strv 103. Předsériová vozidla odpovídala variantě Strv 103A, která ještě nebyla schopna plavat a měla plynovou turbínu Boeing GT502 (223 kW); vzniklo asi 80 kusů. Základní produkční verzi tak tvořil Strv 103B, k němuž se vztahuje předchozí podrobný popis a který byl postaven v počtu cca 290 exemplářů; vozidla verze A byla posléze modernizována na standard verze B. Roku 1986 byl zahájen komplexní modernizační program, kterým prošly všechny sloužící tanky a z něhož vzešla obměna Strv 103C. Zvýšila se pohyblivost, ničivá síla i odolnost.

                           Strv 103C - poslední sériová varianta švédského bezvěžového tanku

                                                      (foto: M. Persson / CC BY-SA)

 

Na místo původního vznětového motoru přišel nový agregát Detroit Diesel 6V53T (výkon 216 kW), zvětšila se zásoba pohonných hmot, obrněnce byly vybaveny zdokonaleným systémem řízení palby (včetně laserového dálkoměru), do spektra střeliva přibyla nová britská průbojná munice a na bocích se objevily přídavné desky pancíře. Takto upravená vozidla Strv 103 sloužila do poloviny 90. let, kdy byla postupně vyřazena. Zvažovalo se sice ponechání ve výzbroji, proto vznikl i jeden exemplář modifikace Strv 103D s novým systémem řízení palby a dynamickým pancéřováním, ale nakonec zůstalo jenom u pokusu. Navzdory velkému zájmu ze zahraničí nepřišel ani žádný exportní úspěch. Testy Strv 103 uskutečněné jinými armádami (norskou, britskou a americkou) vyzněly tak, že Strv 103 má nesporně mnoho velkých výhod, ze začátku nebylo možno zjistit ani nějaký praktický problém vyplývající z nemožnosti přesné palby za jízdy, avšak s postupným vývojem zaměřovacích a stabilizačních systémů kanonů se ukázalo, že Strv 103 přece jenom začal zaostávat.

 

Období hledání a pokusů

V osmdesátých letech zahájila švédská armáda práce na úplně novém tanku, jenž měl nahradit Strv 103. A rozhodně nelze říci, že by postupovala konvenční cestou. Tank bez věže opatřený kanonem v čele korby byl natolik lákavý, že se podobné řešení zvažovalo rovněž pro nástupce Strv 103. Tak vzniklo experimentální vozidlo UDES 03, jež také postrádalo věž, ovšem kanon měl určitou možnost pohybu. V podstatě šlo už o přechod k externí lafetě, což se poté ověřilo na dalším pokusném obrněnci nazvaném UDES 19. To byl v principu podvozek z německého bojového vozidla pěchoty Marder, na němž byl posazen externí 105mm kanon (podobně sami Němci postavili analogicky pojaté vozidlo VT S-1). Onu sérii experimentálních obrněnců uzavřel bizarní typ UDES-XX-20, u něhož se pro změnu zkoumal koncept dvoudílného kloubového tanku. Švédové tedy vlastně zkopírovali řešení dvoudílného terénního obojživelného vozidla Bv 206 a aplikovali je na tank, vyzbrojený 120mm kanonem. Výsledné vozidlo mělo vynikající terénní průchodnost, ovšem pro praktické použití by prostě bylo příliš složité a nákladné.

                                          UDES-XX-20 - prototyp kloubového tanku (FU)

 

Pro perspektivní švédský tank, který se mezitím začal označovat jako Strv 2000, byly ve finále zvažovány dva koncepty. Prvním byla externě lafetovaná zbraň a druhým klasický tank s malou věží. Nakonec přece jen dostal přednost klasický pojatý stroj, jenž poté vznikl ve formě dřevěné makety ve skutečné velikosti. Strv 2000, pokud by opravdu vyjel, by byl nepochybně impozantním bojovým vozidlem. Hlavní výzbroj měl tvořit 140mm hladký kanon s samočinným nabíjením, ještě doplněný 40mm rychlopalným kanonem Bofors a 7,62mm kulometem. Tank měl vážit 55 tun. Zejména jeho příliš veliká cena ale v roce 1991 vedla k rozhodnutí koupit zahraniční tanky a Švédové si posléze vybrali německé Leopardy 2. Švédsko si pořídilo 160 vozidel Leopard 2A4 vyřazených z německé armády a provozovalo je pod názvem Strv 121, definitivním řešením však bylo až 120 vozidel Leopard 2(S) s domácím jménem Strv 122. Vycházejí z německé varianty Leopard 2A5 a díky zesílenému pancíři patří mezi vůbec nejlépe chráněné tanky současnosti.

 

Sektor lehkých vozidel

Pro úplnost je také třeba zmínit angažmá Švédska v oblasti lehkých tanků či stíhačů tanků. Na prvním místě jde o vozidlo Ikv 91 (celý název Infanterikanonvagn 91), jež vyráběla zbrojovka Hägglund and Söner v období 1975-1978 (vzniklo 212 kusů). Bylo zkonstruováno coby stíhač tanků a jako primární výzbroj neslo 90mm drážkovaný kanon Bofors L/54 v otočné věži; dále mělo dva 7,62mm kulomety. Bylo opatřeno na svou dobu špičkovým systémem řízení palby a vyznačovalo se i výtečnou pohyblivostí (max. rychlost 65 km/h). Z výzbroje bylo vyřazeno na konci 90. let, neboť jeho 90mm kanon již byl proti moderním tankům neúčinný. Zvažovalo se jeho nahrazení 105mm zbraní (vznikl dokonce prototyp takto vyzbrojeného obrněnce Ikv 105) nebo protitankovými řízenými střelami TOW, ale nakonec dostal přednost zcela nový typ. Jde o vozidlo, jež ve švédské armádě nese označení Strf 90 (plné znění Stridsfordon 90), avšak ve světě je známo zejména jako CV90. Jde o produkt stejné firmy, která vyvinula Ikv 91, ačkoliv ta se mezitím stala součástí nadnárodní značky BAE Systems a nyní se jmenuje BAE Systems Hägglunds. Obrněnec CV90 je dnes zpravidla řazen mezi nejvýkonnější bojová vozidla světa. Základní konstrukce představuje bojové vozidlo pěchoty a vyskytuje se ve verzích nazvaných CV9030, CV9035 a CV9040, kde poslední dvě čísla udávají ráži automatického kanonu, který tvoří hlavní výzbroj. Od počátku se ale počítalo i s vývojem daleko silněji vyzbrojené obměny určené pro roli stíhače tanků a vozidla pro palebnou podporu. Původně se jednalo o provedení CV90105 se zbraní ráže 105 mm, definitivní podobu však představuje až vozidlo CV90120-T, jež nese 120mm kanon švýcarské zbrojovky RUAG. Sekundární zbraní je jeden kulomet ráže 7,62 nebo 12,7 mm, podle použité úrovně pancíře se hmotnost pohybuje mezi 26 a 35 tunami, nejvyšší rychlost činí 70 km/h. Obrněnec CV90 coby bojové vozidlo pěchoty si již našel cestu do armád šesti zemí (Švédska, Norska, Dánska, Finska, Nizozemí a Švýcarska); rovněž lehký tank CV90120-T přitáhnul značný zájem a očekává se, že i tento produkt švédské konstrukční školy bude slavit velké úspěchy na světovém trhu.

 

 

 

 

                                                                                 Autor článku:  Lukáš Visingr

                                                                   Pro Militarybox upravil:  ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

 

Poslední revize článku: 11.8.2012

 

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text: L. Visingr

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!

Pro přiložené fotografie platí uvedená separátní pravidla užití !!!

 

 

Vyhledávání

200001631-57b9758b31/50000000.jpg

 

 

 

 

B O N U S