internetový armádní magazín

Systém palebné podpory

23.08.2017 22:30

Moderní asymetrické konflikty přináší celou řadu zajímavých jevů. Čím dál většího významu nabývají bojové systémy, které jsou nějak atypické. V mnoha případech se jedná o systémy, které vznikly jako pouhá improvizace, ale které se překvapivě dokázaly prosadit i na moderním bojišti. Mezi ně lze zařadit i různé prostředky přímé palebné podpory pěchoty. Nebývalou popularitu si pak dokázaly získat systémy palebné podpory, vzniklé osazením lehkých kanonů na podvozek běžného nákladního automobilu.

Vznik této poněkud specifické kategorie je do jisté míry reakcí na vznik příbuzné kategorie bojových prostředků, tzv. tacticals. Tacticals představují různé lehké terénní osobní automobily, většinou v provedení pick-up. Ty jsou pak osazeny pěchotními zbraněmi, především kulomety různých typů a ráží. Tacticals se staly typickým bojovým prostředkem různých kvazi vládních ozbrojených sil, jako je dnes například Islámský stát; všelijakých povstaleckých a partyzánských skupin atd. Postupně se ale dostaly i do výzbroje regulérních armád celé řady států; především pak těch, které bojují s povstaleckými jednotkami a které si nemohou koupit moderní, ale zároveň mnohem dražší bojovou techniku.

Praxe ukázala zásadní nevýhodu tacticals. Vzhledem ke své nízké hmotnosti se hodí pouze pro osazení lehkými pěchotními zbraněmi, především kulomety. Pokud jsou osazeny zbraněmi vyšších ráží, tj. především malorážovými kanony, pak jejich účinnost paradoxně klesá. Lehké kanony mají totiž mnohem větší zpětný ráz, při jejich palbě se vůz neúměrně otřásá, což téměř znemožňuje přesnou střelbu. Takovéto prostředky proto na fotografiích a filmových záběrech působí možná fotogenicky, jejich reálná účinnost je ale velmi nízká.

Na druhou stranu lze pozorovat jiný, neméně zajímavý jev. Rostou požadavky na výkon jak samotných prostředků palebné podpory, tak i zbraňových systémů, jimiž jsou tyto prostředky osazeny. Je to jev do jisté míry logický, protože pokud např. stojí proti sobě jednotky vyzbrojené tacticals a chce-li daná armáda protivníka "přestřílet", pak logicky musí použít zbraň vyšších výkonů a tedy i vyšší ráže. Pokud má systém palebné podpory disponovat účinnější výzbrojí a být skutečně efektivní, musí využívat těžší, stabilnější podvozek nákladního automobilu.

Stejně tak jsou ale nákladní automobily osazené lehkými kanony reakcí na některé nedostatky moderních bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů. Ty samozřejmě mají i nadále své místo v moderních armádách, pro některé operace jsou ale nevyhovující. Jejich výzbroj je často zbytečně výkonná (v případě BVP) či naopak je nedostatečná (v případě OT, vyzbrojených pouze kulomety). V jejich neprospěch poněkud paradoxně hovoří i jejich technická vyspělost a z ní vyplývající vyšší cena. V důsledku toho OT a BVP bývají zaváděny v relativně nízkých počtech, které pak armádám nepostačují. Jejich náhradou či spíše doplňkem se tak stávají právě nákladní automobily s lehkou kanónovou výzbrojí.

 

Nákladní automobily s lehkou kanónovou výzbrojí

V průběhu posledních desetiletí se objevila celá řada konstrukcí nákladních automobilů, osazených lehkou kanónovou výzbrojí. I v této kategorii je ale zřejmý technický vývoj. Od prvních, neumělých konstrukcí, vzniklých pouhým osazením lehkého kanonu na ložiště nákladního automobilu, se postupně dospělo až k moderním sofistikovanějším konstrukcím. Ty většinou disponují přídavným pancéřováním, zvyšujícím šance na přežití osádky. Častým prvkem se stává použití přídavných vzpěr, významně zvyšující stabilitu vozidla při palbě. Jednoznačným trendem je i zvyšování ráže osazených systémů, které ale – jak bude dál zmíněno – má i své limity.

Jednou z prvních konstrukcí lehkých systémů palebné podpory se staly ruské automobily URAL-4320, osazené lehkými kanony Zu-23. Ty úspěšně použila už kdysi sovětská armáda při svém tažení v Afghánistánu a později i ruská armáda v Čečensku, kde tyto systémy zaznamenaly celou řadu úspěchů. Ukázalo se tak, že tyto jednoduché systémy palebné podpory mají místo i v moderních armádách.

Podobně byly kanony Zu-23 osazeny na celou řadu jiných nákladních automobilů, vzhledem k jejich nízké hmotnosti je ostatně možné je osadit na prakticky jakýkoliv nákladní automobil. Došlo tak k jejich osazení na nákladní automobily řady KAMAZ, dále na čínské automobily Shaanxi SX 2150, ale třeba i německé Man či Magirus-Deutz M35. Zejména při konfliktech v Sýrii a na Ukrajině se objevila celá řada obdobných variant a proto nebudou dále rozebírány.

Zajímavým lehkým systémem palebné podpory je srbský typ M-55AX, využívající podvozek lehkého nákladního automobilu TAM-110, na který byl osazen tříhlavňový kanon M-55 20 mm, spřažený i s lehkými PLŘS. Přestože tento typ byl intenzivně nabízen na export, dosud nedosáhl žádné zakázky. Jako nevyhovující přitom byla hodnocena především nízká ráže použitých kanonů. Později byl proto místo zastaralého M-55 osazen kanon Zu-23, ale ani v této podobě systém M-55AX nezískal žádného zákazníka – a to přesto, že srbský průmysl v posledních letech zaznamenává značné exportní úspěchy a i sama srbská armáda výrazně posiluje. I zkušenosti srbského průmyslu tak ukazují, že trend směřuje jednoznačně k vyšším rážím.

Tento trend potvrzuje i další srbská konstrukce, která do tohoto přehledu částečně nepatří, protože nejde o nákladní automobil osazený protiletadlovým kanonem. Jedná se o starší československý PLDvK  vz.53/59 Praga, využívající dva kanony 30 mm osazené na speciálním kolovém podvozku. PLDvK vz.53/59 představují již zcela zastaralý typ, pro protiletadlové úkoly jsou nevyhovující. Vysoce je ale oceňována jejich schopnost působit proti pozemním cílům. Proto byly po dlouhých letech uložení v rezervě zmodernizovány a opět vráceny do služby – a byly upřednostněny právě před výše zmíněným, mnohem modernějším typem M-55AX. Jako jeden z hlavních důvodů tohoto kroku bývá přitom uváděna právě vyšší účinnost ráže 30 mm oproti ráži 23, resp. 20 mm.

Ráže 30 mm se tak čím dál více prosazuje. Dalším příkladem je např. francouzský typ ACMAT ve verzi 6x6, osazený dvěma kanony 30 mm. Uvést lze i poněkud atypický improvizovaný prostředek palebné podpory, který se objevil během občanské války v Libyi, a který představuje kombinaci nákladního automobilu KAMAZ a převzatého námořního systému AK-230, používajícího 2 kanony 30 mm.

Současný trend ovšem směřuje k ještě vyšším rážím než je 30 mm. Postupně tak vývoj dospěl až k nákladním automobilům osazeným 57 mm automatickým kanonem. Zřejmě nejzajímavějším typem je nedávno představený íránský typ Bahman. Ten představuje de facto mírně upravený ukrajinský nákladní automobil KrAZ-63-22. Na něj byla osazena otočná věž, která vychází z věže letitého sovětského protiletadlového systému ZSU-57-2 a obsahuje dva kanony S-60 57 mm.

Íránský systém je bezesporu pozoruhodný, zjevně se v něm odrazily zkušenosti íránské armády z jejího angažmá v Sýrii. Přesto je otázkou, zda je tento systém životný, zda může představovat inspiraci pro jiné armády (ostatně ani jisté, zda se tento systém dostane do výzbroje samotné íránské armády). Systém Bahman je až příliš velký a tedy i velmi nápadný; je také těžký, což jeho použití v roli palebné podpory pěchoty poněkud komplikuje. Jako poněkud zbytečné se jeví i použití hned dvou kanonů 57 mm. Je zřejmé, že pro převážnou většinu úkolů by postačoval pouze jeden kanon.

Podobný systém palebné podpory byl spatřen u kurdské YPG během občanské války v Sýrii. Jedná se o nákladní automobil International Truck, osazený jedním kanonem S-60. V tomto případě se ale jedná jen o čistě provizorní konstrukci, která nepřešla do sériové výroby.

Vznik systému palebné podpory s 57 mm kanonem autor předpokládá také v Rusku. Tam byl před časem zkonstruován věžový modul AU-220 M, používající kanon 57 mm (de facto modernizovaný S-60 s novou municí). I když je tento modul primárně určen pro jiná vozidla (BVP), lze předpokládat, že odlehčená varianta tohoto modulu bude využita i pro osazení na podvozek nákladního automobilu.

Je otázkou, kam se vývoj bude ubírat dál. Je zřejmé, že další zvyšování ráže je do značné míry zbytečné a že 57 mm automatický kanon představuje jakousi krajní mez. Kanon 57 mm je až příliš těžký a pro jeho nesení musí být využit podvozek těžkého nákladního automobilu, jak ukazuje ostatně i příklad íránského systému Bahman. Otázku také vyvolávají vyšší rozměry a hmotnost munice, které v těchto prostředcích může být převáženo pouze nižší množství. Neméně významným handicapem 57 mm munice je i vyšší cena. Ta je v případě munice kanonů S-60 dosud k dispozici ve velkém množství díky přebytkům z dob studené války; je však zřejmé, že tento stav nemůže trvat do nekonečna. Moderní výkonná 57 munice, převážně ruského nebo švédského původu, je pak výrazně dražší a její použití pro palbu proti pozemním cílům je neekonomické. Pro většinu úkolů je navíc 57 munice až zbytečně výkonná. Je proto otázkou, zda není vhodnější jít do jisté míry zpět, k dělům nižší ráže. Jako vhodný kompromis mezi lehkými kanony 20-25 mm a těžšími kanony 57 mm se nabízí automatický kanon ráže 40 mm.

 

Automatické kanony ráže 40 mm

Automatické, protiletadlové kanony 40 mm jsou dnes v kategorii prostředků palebné podpory poněkud opomíjeny. A dalo by se říci, že neprávem. Tyto kanony jsou přitom dosud velice rozšířené. Je to především díky vynikajícím kanonům L-60 aL-70 švédské firmy Bofors.

Kanony Bofors L-60 a L-70 představují geniální, nadčasovou konstrukci. Kanon L-60 přitom byl zkonstruován již v třicátých letech minulého století. Svou největší slávu si vydobyl za druhé světové války, kdy byly vyrobeny tisíce těchto kanonů a kdy byly úspěšně použity prakticky na všech bojištích. Jeho kariéra přitom pokračovala i po druhé světové válce – a pokračuje až dosud. I dnes tak kanony Bofors L-60 masivně slouží a jsou stále vysoce oceňovány.

Prakticky totéž se dá říci i o kanonech L-70, zkonstruovaných po druhé světové válce, které představovaly přímé rozvinutí kanonů L-60. Kanony L-70 nebyly vyrobeny v tak velkém množství, přesto také dosud slouží v tisícových počtech. Kanony Bofors L-60/70 tak dnes slouží v armádách více než 70 států.

Pochopitelně, z dnešního pohledu jsou kanony Bofors L-60/70 již zastaralé. Jako zastaralá se jeví sama jejich konstrukce, použité materiály atd. Proti moderním letounům jsou již neúčinné, ale jejich schopnost působit i proti pozemním cílům je velká. Kanony Bofors jsou užívány např. v letounech palebné AC-130.

Kanony Bofors 40 mm se dostaly i do výzbroje obrněných vozidel. Jde především o švédské bojové vozidlo pěchoty CV-90. ,

Existují ovšem i moderní kanony 40 mm. Zajímavým příkladem je např. kanon 40 CTAS firmy CTA International, osazený např. na britských vozidlech Ajax. Nevýhodou tohoto kanonu je ovšem jeho vysoká cena. Velmi drahá je i jeho munice. Poněkud paradoxně jsou tak kanony Bofors pro úkoly palebné podpory mnohem vhodnější.

Pro kategorii pozemních systémů palebné podpory kanony 40 mm dosud nebyly "objeveny". Tato situace ale patrně nebude trvat příliš dlouho. Jakousi první vlaštovkou se stal nedávno představený srbský systém PASARS 16. Ten představuje kombinaci modifikovaného pancéřovaného nákladního automobilu FAP 2026, na který byla osazená věž vybavená kanonem Bofors a protiletadlovými střelami RLN-IC, které vycházejí z leteckých protiletadlových střel R-13.

Srbský systém představuje technicky pozoruhodnou konstrukci. Přesto je otázkou, zda bude skutečně úspěšný. Poněkud problematicky působí především sama jeho konstrukční filosofie, kdy tento systém je koncipován primárně jako protiletadlový, jeho schopnost působit proti pozemním cílům je vnímána jako druhotná. Pro svou protiletadlovou úlohu je přitom již zastaralý. Rakety RLN-IC představují jakési provizorium a snahu využít přebytečné rakety R-13 srbské armády. Naopak vysoce lze hodnotit velmi zdařilý podvozek. Především ale systém PASARS-16 představuje originální, průkopnickou konstrukci a naznačuje, kudy se bude vývoj ubírat. Je proto pravděpodobné, že další, obdobné konstrukce se v blízké budoucnosti objeví.

 

Systém palebné podpory s 40mm kanonem

To, jak by měl hypotetický nový systém palebné podpory s 40mm kanonem vypadat, nám naznačují zkušenosti s výše zmíněnými, již zavedenými systémy, ale i zkušenosti z asymetrických konfliktů poslední doby.

Je třeba si uvědomit, že daný systém by působil primárně jako prostředek palebné podpory pěchoty, jeho využití proti vzdušným cílům by bylo sekundární. Z toho do značné míry vyplývá, jaké by měl mít klíčové vlastnosti.

Systém palebné podpory by měl být co nejvíce mobilní. Měl by být rychlý, schopný pohybovat se i v složitějším terénu. Měl by být ale i snadno přepravitelný. Neměl by proto být příliš těžký a rozměrný (jak je tomu v případě íránského systému Bahman).

Mělo by jít o systém jednoduchý, nenáročný. Neměl by klást příliš velké nároky na obsluhu. Měl by být koncipován tak, aby jej mohli obsluhovat i méně vycvičení vojáci.

Mělo by jít také o systém levný. Je třeba si uvědomit, že o tento systém by měly zájem především ty státy, jejichž armády mají omezené rozpočty a nemohou si dovolit modernější sofistikované, ale zároveň velmi drahé zbraňové systémy.

Jak ukazují zkušenosti z výrobou tacticals, zkonstruování takového prostředku palebné podpory by nemuselo být nijak náročné. De facto se jedná jen o osazení kanonu na podvozek nákladního automobilu.

Bylo by ovšem chybné jít cestou pouhého kopírování běžných tacticals, která většinou vznikají jen v různých polních dílnách. Pokud má být nový systém palebné podpory úspěšný, pokud má být schopen čelit provizorním konstrukcím, pak by měl být technologicky pokročilejší a sofistikovanější. Neměl by být přehnaně složitý, na druhou stranu by měl vykazovat i určitou technickou a technologickou úroveň. Vyšší kvalita a spolehlivost by pak byla i významnou obchodní výhodou, kdy takovýto systém by mohl být zajímavý i pro armády středně vyspělých států.

Jako nosič systému palebné podpory by měl být zvolen podvozek běžného, dostupného nákladního automobilu. Jako optimální by bylo použít nákladní automobil střední kategorie, patrně v uspořádání 6x6. Takový automobil by měl být dostatečně výkonný a robustní, aby dokázal absorbovat zpětný ráz, vzniklý palbou kanonu. Tyto podmínky ale splňuje celá řada nákladních automobilů. Ze stejných důvodů by navíc bylo vhodné automobil vybavit pomocnými vzpěrami, které by sice prodlužovaly reakční dobu systému, na druhou stranu by zajišťovaly potřebnou stabilitu.

Vzhledem ke zkušenostem z asymetrických konfliktů poslední doby se jako nutnost jeví vybavit toto vozidlo pancéřováním – anebo alespoň jeho kabinu. Takovýto krok by ale patrně nebyl problémem, ostatně tento prvek je dnes běžný i u běžných armádních nákladních automobilů. Pancéřování by pochopitelně zvyšovalo posádce schopnost přežití a činilo tak systém přitažlivějším pro celou řadu armád.

Zásadní otázkou je samo uložení 40 mm kanonu. U většiny systémů palebné podpory jsou jejich kanony většinou uloženy prostým osazením na korbu. Toto řešení je výrobně jednoduché, má však celou řadu nevýhod. Tou největší je minimální ochrana obsluhy, která je plně vystavena palbě protivníka. Jak ukazují zkušenosti z Jemenu či Iráku, tyto ztráty jsou často tak vysoké, že již přestávají být akceptovatelné.

Některé armády tento problém řeší tím, že zbraně osazené na tacticals doplňují provizorním pancéřováním. Tento přístup má ale celou řadu nevýhod. Většinou je toto pancéřování vyrobeno z méně kvalitních materiálů, nižší je i technická úroveň výroby. Takovéto pancéřování má také velké rozměry, které činí vozidlo mnohem nápadnějším. Významnou nevýhodou je i jeho vysoká hmotnost.

Také v případě vozidla palebné podpory, vyzbrojeného 40mm kanonem, lze využít prosté osazení. Mnohem vhodnější by ale bylo osadit 40mm kanon do bezosádkové, dálkově ovládané věže, řízené obsluhou z bezpečí pancéřované kabiny. Právě toto osazení by pak představovalo jakousi přidanou hodnotu, zajišťující vozidlu palebné podpory převahu nad běžnými systémy palebné podpory, ale i nad výše popsaným srbským systémem PASARS 16.

Jak ukazují zkušenosti, zkonstruování takovéto bezosádkové věže by nebylo nijak problematické. Mohlo by se vyjít z konstrukce jiných, obdobných věží, byť ty jsou většinou určeny pro zbraně nižších ráží. Lze ale připomenout, že obdobné bezosádkové, dálkově řízené věže byly schopny vyvinout i různé povstalecké skupiny v Sýrii, disponující jen minimálním technickým zázemím.

Vozidlo palebné podpory by pochopitelně muselo být vybaveno i patřičným systémem řízení palby, detekčními prostředky atd. Při jejich výběru by ale měl být kladen důraz především na jednoduchost, spolehlivost a nízkou cenu. Příliš komplikované a drahé komponenty by vzhledem k charakteru úkolů systému palebné podpory byly zcela zbytečné a nepříjemně by zvyšovaly jeho cenu.

Otázkou je, jestli by takovýto systém, využívající protiletadlový kanon, by měl být osazen také PLŘS. Je ale třeba si uvědomit, že primárním úkolem tohoto systému by byly především úkoly palebné podpory, schopnost působit proti vzdušným cílům by byla druhotná. Osazení PLŘS se tak jeví jako nadbytečné. Patrně by ale nebyl problém toto vozidlo doplnit také lehkými přenosnými PLŘS, jako jsou např. ruské Igla či francouzské Mistral.

Výsledkem by byl relativně levný, lehký, nenáročný systém palebné podpory. Byl by schopen působit proti celé řadě cílů – jak proti živé síle protivníka, tak i proti lehce pancéřovaným vozidlům. Šlo by tedy o systém velice univerzální – a přitom cenově přijatelný.

Byl by takovýto systém palebné podpory životaschopný?  Především je nutno podotknout, že po systémech palebné podpory je čím dál větší poptávka. Tyto systémy se zkrátka osvědčily – a to prakticky ve všech současných konfliktech. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo něco měnit. Nic ani nenaznačuje, že by v dnešním světě mělo válečných konfliktů ubývat; bohužel je tomu spíše naopak.

Velkou výhodou systému palebné podpory by byla jeho konstrukční nenáročnost. De facto jen kombinuje již existující prvky, tj. 40mm kanon a podvozek nákladního automobilu. Nebyl by tak potřebný náročný a drahý vývoj jako v případě zcela nového systému. Díky tomu by systém palebné podpory byl i relativně levný, což by jeho atraktivitu jen umocňovalo. 

Zřejmě největší devizou daného systému by bylo použití kanonu Bofors L-60/70. Jak již bylo řečeno, tento systém je dosud velice rozšířený. Je ve výzbroji celé řady armády, v případě dalších armád je v záloze. Tyto armády pak často pro své přebytečné kanony Bofors hledají vhodné využití. Systém palebné podpory využívající stávající 40mm kanony by pak pro ně byl ideální cestou.

Podobně tak pro zkonstruování systému palebné podpory s 40mm kanonem hovoří i obrovské zásoby 40mm munice. Pro 40mm munici mají armády vybudovány i kompletní logistické zázemí, což dál zvyšuje atraktivitu systému. Výhodou pak je i fakt, že 40mm munice je dál vyráběna a vyvíjena.

Na světě je celá řada států, které mají ve své výzbroji 40mm kanony Bofors – a zároveň se potýkají s nějakým vnitřním nepřítelem v asymetrickém konfliktu. Typickým příkladem je např. Nigérie bojující proti sektě Boko Haram, Indonésie potýkající se s islámským extremismem a další. Pro tyto státy by systém palebné podpory, využívající 40mm kanon Bofors L-60/70, byl přímo ideálním řešením. Systém palebné podpory by tak mohl být nejen technicky zajímavým typem lehce obrněné techniky, ale mohl by být velmi úspěšným obchodním artiklem.

 

 

 

                                                                                              Autor článku: David Khol

 

Diskusní téma: Systém palebné podpory

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Vyhledávání

Array