internetový armádní magazín

Tanky KLDR

12.04.2012 13:00

Ozbrojené síly Korejské lidově demokratické republiky jsou předmětem stálého zájmu celého zbytku světa. Jejich početní síla (více než milion vojáků) je řadí co do velikosti na čtvrté místo ve světě. Tyto ozbrojené síly disponují obrovským arzenálem obrněných vozidel, velmi silným dělostřelectvem a také velmi silnou protivzdušné obranou. Většina provozované techniky je však zastaralá. Přesto se ve výzbroji armády KLDR najde dost zbraní, jež oprávněně přitahují pozornost. Na prvním místě jsou to balistické střely, které by mohly sloužit pro přepravu hlavic s náplní zbraní hromadného ničení, ale analytici se stále více zabývají také např. severokorejskými tanky.

 

Nejstarší obrněnce

Podle současných odhadů vlastní armáda KLDR přes 4000 tanků, z nichž se asi 3500 řadí mezi hlavní bojové tanky (Main Battle Tanks). Z hlediska původu jde o vozidla sovětské výroby, popř. jejich čínské nebo severokorejské kopie a modifikace. Pořád mezi nimi figurují tanky T-34; nejedná se ovšem o stejné provedení, jež se proslavilo za druhé světové války. Produkce a vývoz „téček“ totiž pokračovaly ještě několik let po válce a novější verze mají např. silnější motor, nová pojezdová kola, infračervené systémy pro noční vidění či modernější vysílačky. Ještě v 80. letech byly T-34 celkem úspěšně použity v bojích v Angole, kde jihoafrické vojáky a evropské žoldnéře šokovalo, že známá 66mm pancéřovka M72 LAW má potíže s proražením čelního pancíře T-34. Sovětský svaz vyřadil T-34 z výbavy rezervních útvarů až v polovině 80. let a ještě dnes existuje možná až dvacet zemí, v jejichž armádách lze T-34 najít, nejvíce v Africe a Asii. Dále má KLDR velký počet sovětských tanků T-54/55 a jejich čínských kopií Type 59; tyto obrněnce jsou vyzbrojeny 100mm kanónem a předpokládá se, že část z nich byla upravena nebo modernizována, např. mohly obdržet výkonnější motory, dynamický pancíř nebo nové zaměřovací přístroje. Přes svoji zastaralost mohou tyto tanky mít pořád jistou bojovou hodnotu, jelikož ve složitém terénu Korejského poloostrova by mohly za vhodných podmínek čelit i mnohem novějším typům (v tomto konkrétním případě americkým M1 Abrams či jihokorejským K1 ROKIT). V přímém střetu v otevřené krajině by ovšem proti moderním západním typům neměly šanci uspět.

 

T-62 a Chonma-ho

Severní Korea vlastní přes 800 tanků T-62 (opatřených dělem ráže 115 mm) a zdokonalených T-62M, které mají silnější pancéřování a výkonnější motory (a některé navíc mohou z kanónu odpalovat protitankové rakety s laserovým naváděním). Tyto obrněnce byly koupeny nejen ze samotného Sovětského svazu, ale nejspíše také od Sýrie. Odvozeniny T-62 obdržely v Severní Koreji název Chonma-ho (Nebeský kůň), avšak není zcela jisté, které z nich jsou modernizace dovezených T-62 a které pocházejí z domácí produkce. Je ale nesporné, že KLDR kopie T-62 opravdu sériově vyrábí; uvádí se, že zvládá produkci asi 90 % všech komponentů, ale zároveň existují i důkazy, že některé prvky kupovala v zahraničí na civilním trhu (některé zdroje tvrdí, že získala např. dieselové motory ze Slovenska). Bylo identifikováno nejméně pět verzí tanku Chonma-ho. Provedení Chonma-ho I je zřejmě jen odlehčená kopie T-62 se slabším pancířem a úprava Chonma-ho II má navíc laserový zaměřovač nad kanónem. Obrněnec Chonma-ho III dostal na věž nové závěsné pancéřování, zatímco verze Chonma-ho IV má na věži dynamický pancíř a dýmové granátomety. Největší pokrok ale reprezentuje Chonma-ho V, jenž je opatřen novými bloky dynamického pancíře, dýmovými granátomety, částečně překonstruovanou věží a podle některých pramenů také 125mm kanónem s automatickým nabíjením. Nové fotografie také dokazují, že u některých severokorejských modifikací T-62, resp. Chonma-ho se změnila i doplňková výzbroj; původní T-62 má 12,7mm kulomet, zatímco na některých tancích KLDR jsou namísto nich lafetovány 14,5mm kulomety a navíc lehké protiletadlové střely Wha-Sung, což je kopie přenosného sovětského systému Strela-2. Odhaduje se, že Severní Korea vyrobila minimálně 1000 obrněnců Chonma-ho a že v případě války na Korejském poloostrově by tyto stroje představovaly páteř její útočné síly. Kromě KLDR používá tanky Chonma-ho ještě Írán, který v 80. letech odebral kolem 150 kusů. Lze také doplnit, že Chonma-ho představují základ série samohybných děl Juche-po, která používají prodloužený podvozek tanku a ve věži nesou různé typy kanónů a houfnic ráží 122, 130 a 152 mm.

 

Záhadný Pokpung-ho

Od počátku 90. let se objevovaly informace, že KLDR vyvíjí nový typ tanku, nepanovala však shoda na tom, co je podstatou tohoto vývoje. Existovaly zprávy, že Severokorejci koupili jistý počet tanků T-72, takže se odhadovalo, že by nový obrněnec mohl být kopií T-72. Dokonce se vyskytly i informace, že KLDR získala od Ruska jeden exemplář T-80 či T-90 nebo že Čína jí poskytla technologie svého nového tanku Type 88. Tyto zprávy byly pravděpodobně založeny na skutečnosti, že severokorejské delegace při svých návštěvách Ruska a Číny navštívily také továrny, kde se zmíněná vozidla vyrábějí, a tyto obrněnce jim byly předvedeny. Ale v každém případě je faktem, že patrně od roku 1992 severokorejské zbrojovky vyrábějí nový tank, který nese jméno Pokpung-ho (Bouře). O jeho vzhledu a vlastnostech se mohlo velmi dlouho pouze spekulovat, protože první fotografie se objevily až v roce 2010. V říjnu téhož roku byly tanky Pokpung-ho oficiálně předvedeny na vojenské přehlídce, na kterou byly pozvány i týmy západních sdělovacích prostředků. Na základě těchto fotografií a zpráv jihokorejských tajných služeb lze soudit, že Pokpung-ho je zřejmě stále částečně založený na konstrukci Chonma-ho, do níž však byla integrována řada nových prvků, dost možná z nových ruských nebo čínských vozidel. Pokpung-ho se od Chonma-ho na první pohled odlišuje novým podvozkem, který má o jeden pár pojezdových kol více (celkem tedy šest), a odlišně tvarovanou věží, která je patrně svařovaná, nikoli odlévaná. Věž je opatřena přídavnými pancéřovými deskami a rovněž bloky dynamické ochrany. Výzbroj tvoří 125mm kanón s automatickým nabíjením, koaxiální 7,62mm kulomet, dálkově ovládaný 14,5mm kulomet na stropě věže a čtyři dýmové granátomety. Systém řízení palby údajně kombinuje ruské a čínské prvky se západními, jež se Severokorejcům podařilo koupit od Íránu. Odhaduje se, že KLDR zhotovila zhruba 200-250 kusů Pokpung-ho, jež tvoří výbavu elitní 105. gardové divize Ry-Kyong-Su; ta by měla v případě překvapivého severokorejského úderu proti Jižní Koreji vést útok na její hlavní město Soul.

 

Lehké a plovoucí tanky

Dnešní zpravodajské odhady uvádějí, že KLDR provozuje přes pět stovek lehkých tanků; není ovšem jisté, zda jsou do tohoto počtu zařazeny také lehké tanky Type 62 (nesmí se zaměňovat se sovětskými T-62), které představují svého druhu kuriozitu. Na rozdíl od většiny soudobých lehkých tanků se nejedná o plovoucí průzkumná vozidla, ale skutečně o lehké tanky ve starém smyslu slova; Čína je vyvinula pro operace ve složitém terénu jižní Číny a jihovýchodní Asie. Zjednodušeně lze říci, že Type 62 je zhruba o pětinu zmenšená varianta obrněnce Type 59 (to je kopie sovětského T-54/55). Místo 36 tun váží jen 21 tun a je vyzbrojen dělem ráže 85 mm a dvěma kulomety. Vedle KLDR byl exportován do dalších rozvojových států Asie i Afriky. Ve výbavě severokorejské armády jsou ale také tři „typické“ plovoucí lehké tanky. Prvním z nich je dobře známý sovětský PT-76, vyzbrojený 76mm dělem. Druhým je Type 63 čínské výroby, který vychází z čínského obrněného transportéru a nese 85mm kanón stejného typu jako Type 62. Konečně třetím je vozidlo vyvinuté přímo v KLDR, jehož oficiální jméno není známo, ale které se zpravidla označuje jako PT-85, Type 82 nebo Type 85. Je odvozené od licenční kopie čínského transportéru VTT-323 a také nese kanón ráže 85 mm. Z těchto tří zmíněných typů je určitě nejpočetnější čínský Type 62, protože PT-76 už se nejspíše nacházejí jenom v rezervě a domácí Type 85 jsou pozorovány velmi vzácně (existuje jen několik málo snímků), z čehož se obvykle usuzuje, že se tato konstrukce asi příliš nevydařila. Předpokládá se, že severokorejská doktrína (postavená na sovětské koncepci „hloubkové operace“) pokládá lehké plovoucí tanky nejen za průzkumné, ale i výslovně útočné nástroje. Jak známo, koncept „hloubkové operace“ obsahuje hlavní masivní úder tankových a mechanizovaných jednotek, který je však doplněný i diverzními výsadkovými akcemi vedenými na křídla nebo týl nepřítele; právě při takovýchto akcích se mohou lehké tanky velmi vhodně uplatnit.

 

 

 

                                                                                   Autor článku: Lukáš Visingr

 

 

 

 

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

 

Vyhledávání

200001631-57b9758b31/50000000.jpg

 

 

 

B O N U S