internetový armádní magazín

TBMP T-15 Armata - ruský obrněnec s izraelskou inspirací

11.01.2016 10:00

Na Rudém náměstí mohl 9. května 2015 celý svět spatřit ruská obrněná vozidla nové generace včetně dlouho očekávaného tanku T-14 na platformě Armata. Stejný podvozek ovšem využívá i další typ, jehož nezvyklé tvary a koncepce jej zaručeně řadí mezi nejvíce futuristické obrněnce současnosti, a to těžké bojové vozidlo pěchoty T-15.

                                                                        T-15 Armata

                                                              (foto: MO RF / CC BY-SA)

 

V současnosti začíná nenápadně nabírat význam specifická kategorie obrněných vozidel, která se obvykle označují jako těžké obrněné transportéry či těžká bojová vozidla pěchoty. Hlavním rysem jejich konstrukcí je fakt, že jsou založena na šasi tanků, což přináší daleko vyšší úroveň odolnosti, fakticky shodnou se samotnými tanky. Druhým častým znakem je přesunutí motoru dopředu, což teoreticky může dále zvyšovat odolnost vůči čelnímu útoku a jednak dovoluje umístění velkých výstupních dveří pro pěchotu v zadní části vozidla. Hlavním propagátorem a uživatelem této koncepce je Izrael, jenž takto vytvořil vozidla Achzarit (šasi kořistních sovětských tanků T-54/55), Namer (šasi tanků Merkava) a několik derivátů tanku Centurion.

                                           izraelský těžký pásový obrněný transportér Achzarit

                                                             (foto: Bukvoed / CC BY-SA)

 

Obdobné prostředky se objevily i v několika dalších zemích, jako je např. Jordánsko či Ukrajina. Nejnovějším přírůstkem této kategorie je ruský typ T-15 na těžké pásové platformě Armata, jenž pochází od zbrojovky Uralvagonzavod. Nový, trochu neobvykle působící obrněnec má utvořit základ revolučně strukturovaných kombinovaných pozemních jednotek, které v ruské armádě přijdou na místo dnešních tankových a motostřeleckých rot a praporů.

 

Proměny armádních požadavků

Ruská cesta ke konstrukci těžkých OT/BVP ale nebyla jednoduchá ani přímočará. Počátky lze vysledovat až do roku 1985, když vedení sovětské armády poprvé zformulovalo požadavky na "těžké bojové vozidlo pěchoty" (BMPT - bojevaja mašina pěchoty ťažolaja). Reagovalo tak na kvalitativní i početní expanzi nových protitankových řízených střel (PTŘS) ve státech NATO, jelikož nová generace těchto samohybných či přenosných zbraní díky své pohyblivosti, doletu a účinnosti hlavic znamenala pro sovětské tanky zvyšující se hrozbu. Spektrum odpovědí bylo značně široké a zahrnovalo mj. rozvoj dynamického pancéřování a komplexů aktivní ochrany, ale hlavním nástrojem aktivního boje proti "tankoborníkům" se mělo stát právě BMPT. Tehdy bylo poptáváno vozidlo na šasi nejrozšířenějšího typu tanku, tzn. T-72, které bude nést zbraně přibližně ve stejné kategorii jako klasické BVP (tedy především rychlopalný kanón, kulomety, rychlopalné granátomety a PTŘS) a dopraví také malý pěchotní roj (dva až čtyři muže), avšak po stránce odolnosti bude plně odpovídat tanku, aby mohlo působit v úzké součinnosti s tanky (což pro klasické BVP může znamenat hrozbu). Na odpovědi začala pracovat Uralská konstrukční kancelář dopravního strojírenství (UKBTM) a také Čeljabinský traktorový závod, jenž vyrobil i několik zajímavých prototypů s označeními Objekt 781, 782 a 787. Žádný se ale nedostal do služby a po rozpadu SSSR byl celý koncept zásadně přepracován, na čemž měly největší podíl zkušenosti z Afghánistánu a Čečenska. Primárním úkolem nového obrněnce se měla stát účast v asymetrických konfliktech, tedy boj proti partyzánům či teroristům. Požadavek na převážení pěchoty byl vypuštěn a změnil se také význam zkratky BMPT, a sice nově na "bojové vozidlo podpory tanků" (bojevaja mašina podděržki tankov).

 

Zpátky k obrněnci pro pěchotu

Na základě nových specifikací vytvořila UKBTM na bázi tanku T-90 vozidlo Objekt 199, pro které se pak začalo užívat oficiální označení BMPT a přezdívka "Terminator". Jedná se však stále o vozidlo dosti kontroverzní, ačkoliv některé z jeho slabin byly vyřešeny u zdokonalené podoby BMPT-72 Terminator-2 (na bázi tanku T-72).

                                                                       BMPT Terminator

                                                              (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Každopádně však získal podporu názor, že opuštění původní koncepce (a přeneseně také významu zkratky) BMPT bylo chybou a že je nutné vyrobit těžké bojové vozidlo pěchoty, které bude dopravovat výsadek pěšáků. Dnes už si ale jen málokdo vzpomene, že jeden takový obrněnec byl v Rusku opravdu zkonstruován, a sice když UKBTM a Omský závod dopravního strojírenství (OZTM) v polovině 90. let předvedly vozidlo BTR-T na základě tanku T-55. V jeho případě však nebyl proveden přesun motoru dopředu, což jeho potenciál značně snižovalo (byť se objevily zprávy o zájmu Bangladéše o přestavbu části tanků na provedení BTR-T). Odborníci z UKBTM, nyní patřící do struktur zbrojovky Uralvagonzavod, z toho vyvodili poučení, jež bylo v souladu i se specifikacemi ruské armády, a proto byla vize těžkého bojového vozidla pěchoty zapracována i do projektu nové těžké obrněné platformy Armata, jejímž základním typem je tank T-14. Od počátku tedy bylo avizováno, že jeho "sesterským" typem bude právě těžké bojové vozidlo pěchoty. Kvůli snaze o přehlednost se však rozhodlo, že zkratka BMPT bude i nadále používána pro specializovaná "bojová vozidla podpory tanků" (tj. bez možnosti dopravit pěšáky), kdežto "opravdová" těžká bojová vozidla pěchoty budou označována zkratkou TBMP. Ta se proto užívá rovněž pro obrněnec, jenž patří do rozvětvující se rodiny vozidel na platformě Armata, dostal vývojové jméno Objekt 149 a do služby v ruské armádě bude zavedený pod jménem T-15. Navrhli ho konstruktéři z UKBTM a sériová výroba pochopitelně poběží v Nižním Tagilu.

 

Nové umístění pohonné soustavy

Poučení z projektu transportéru BTR-T a nepochybně i inspirace úspěšnými izraelskými konstrukcemi pak vedla k tomu, že nové vozidlo má prostor motoru a převodovky umístěný vepředu. Jde vlastně o využití jedné ze základních charakteristik platformy Armata, která dovoluje instalaci motoru i jinam než jenom dozadu (tzn. jako u tanku T-14). Další příbuzný - obrněné vyprošťovací vozidlo BREM T-16 má např. motor umístěný uprostřed, ačkoli řešení přenosu hnací síly se shoduje s tankem T-14, což znamená umístění hnacích rozet vzadu. U vozidla T-15 si však přesun motoru a převodovky dopředu vynutil obrácení podvozku, jenž má tedy hnací pár rozet umístěný vepředu a napínací kola vzadu. Vedle toho tvoří podvozek i sedm párů pojezdových kol a čtyři páry horních nosných kladek. Motor je samozřejmě tentýž jako u tanku T-14, a proto se jedná o dvanáctiválec 2V-12-3A (12N360) s válci uspořádanými do X a výkonem cca 1119 kW (1500 koní). Nedávno se ovšem objevila informace, že u sériových vozidel řady Armata by se měl výkon zvýšit ještě zhruba o 300 koní, tj. asi na 1342 kW. Shodná je též automatická převodovka s primárním mechanickým a pomocným hydrostatickým okruhem (ten pracuje při potřebě většího krouticího momentu). Převodovka má osm stupňů a integrovaný obraceč, díky kterému lze jezdit stejně rychle vpřed i vzad, a navíc může celý systém přenosu výkonu zůstat shodný bez ohledu na umístění motoru (a odtud pramení některé poznámky, že T-15 jezdí oproti T-14 v podstatě "pozpátku"). Prostor motoru a převodovky zabírá pochopitelně celou přední část vozidla, čímž teoreticky poskytuje určitou dodatečnou ochranu vůči čelnímu útoku a současně umožňuje pro bojové vozidlo pěchoty výhodněji optimalizovat uspořádání prostorů osádky a výsadku.

 

Prostory pro osádku a výsadek

Za pohonnou soustavou se tedy nalézají místa tříčlenné osádky. Na rozdíl od tanku T-14, pro jehož osádku se v horní straně korby nalézají jen dva příklopy (protože střelec sedí vlastně pod hlavní kanónu), má každý ze tří členů osádky T-15 samostatný příklop. Jejich rozmístění je ještě částečně věcí spekulací. Vpředu vlevo po směru jízdy sedí řidič, po jeho pravici je stanoviště velitele, a za tímto stanovištěm je pak místo třetího člena osádky - střelce-operátora. Tak bylo rozmístění osádky dosud prezentováno na přehlídce a v pořadech ruské televize. Je asi nelogické, aby střelec-operátor, který většinu času upírá svůj zrak na obrazovku zaměřovače měl vyvýšené stanoviště s nejlepším rozhledem periskopy, a to bylo navíc umístěno až za velitelem, mimo jeho dozor (podobné klamání s rozmístěním osádky proběhlo na přehlídce i u vozidel Kurganěc-25 a Bumerang, budoucnost ukáže).

       Umístění osádky ve vozidle T-15. Řidič vlevo, vpravo dvě pozice v tandemu pro velitele a střelce.

                                                             (foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)                                                   

 

Teprve za prostorem osádky, je nad zadní části korby umístěn dálkově ovládaný zbraňový modul.  Většinou se uvádí, že T-15 dopraví devět osob výsadku, avšak standardní počet členů roje by měl v praxi patrně činit osm osob, pro které by měly být v sériové podobě obrněnce k dispozici odpružené a chráněné sedačky; zatím ale mají tato sedadla spíše "nouzový" charakter. Ve vozidle je místo ještě pro devátou osobu, a to poblíž místa střelce-oprátory (?), které je nouzové, možná určené pro velitele jednotky, koordinátora apd. Velké dveře v zadním čele korby se otevírají směrem dolů a vytvářejí rampu pro výstup či nástup vojáků, což je vzhledem ke značným rozměrům T-15 v podstatě nezbytnost. Naopak velkou výhodu vyplývající z rozměrů T-15 představuje fakt, že dveře jsou dost široké na to, aby jimi dokázali projít dva vojáci současně. Uvnitř rampy jsou integrovány menší klasicky otvírané jedkřídlé dveře se střílnou pro útočnou pušku. Celý prostor osádky a výsadku ve vozidle T-15 by měl být chráněn stejně silně jako ona obrněná "kapsle", ve které sedí osádka tanku T-14. S ním se má shodovat i většina přístrojového vybavení, např. digitální systém řízení a soustava kamer zajišťujících kruhový rozhled. U tanku ovšem nenajdeme jednu položku výbavy T-15, jež naznačuje záměr užívat vozidlo i pro městské bojové operace, a to systém pro optickou detekci odstřelovačů ("antisnajper").

 

Nezvyklá, avšak účelná ochrana

Jak bylo zmíněno, odolnost těžkého bojového vozidla pěchoty T-15 má zcela odpovídat té, jíž se těší tank T-14. Základem je pochopitelně vrstvený pancíř, v němž se objevuje nová ocelová slitina 44S-SV-Š od ústavu NII Stali. Kromě toho disponuje T-15 značně rozsáhlou soustavou přídavného (modulárního) pancéřování korby. Při nacvičování Přehlídky vítězství v roce 2015 bylo možno tato vozidla vidět v několika fázích instalace ochrany, jež má evidentně dvě vrstvy; první tvoří solidní pancéřové desky (nejspíše se jedná o kovový a keramický kompozit, jehož technologii získal NII Stali z Izraele) a druhou bloky dynamické ochrany. Ta nese označení Malachit a lze se na ni (údajně) spolehnout i z hlediska odolnosti proti nejvýkonnějším západním průbojným střelám s jádry z ochuzeného uranu. Opravdu zvláštní je ovšem provedení pancéřování na čele vozidla, jež svým klínovým tvarem poněkud připomíná izraelský typ Achzarit a může vzbudit i falešný dojem obojživelnosti T-15. Ve skutečnosti se ale jedná o (podobně jako u zmíněného izraelského obrněnce) o důsledek instalace motoru do přední části a o snahu co nejvíce zvětšit odolnost. Motor vepředu si logicky žádá i výfuky vepředu a hlavně proto má ochrana boků přední části korby T-15 onen podivný "střechový" tvar, protože právě pod ní se nacházejí výfuky (ze stejného důvodu má tank T-14 na bocích své zádě mřížové, nikoli solidní pancéřování). Vedle toho je obrněnec chráněn dvěma systémy aktivní ochrany. První z nich jménem Afganit spadá mezi systémy "hard-kill" a jeho deset vrhačů je rozmístěno tak, že pokrývají přední polosféru. Druhý systém patří do skupiny "soft-kill" a zahrnuje čtyři dvanáctihlavňové vrhače (dva pohyblivé na bocích a dva pevné vertilální na zádi), které pokrývají celé okolí vozidla. Odpalují granáty produkující dým, klamné cíle a elektromagnetické impulsy.

 

Perspektivní posilování arzenálu

Výzbroj stávající podoby T-15 demonstruje snahu ruské armády o unifikaci, neboť se shoduje s výzbrojí bojových vozidel pěchoty na středních platformách Kurganěc-25 a Bumerang. Zde jen stručně uveďme, že modul nese 30mm kanón 2A42 s 500 náboji, dále 7,62mm kulomet PKTM s 2000 náboji a čtyři protitankové řízené střely Kornet-D s dostřelem až 10 km. Na modulu se nachází také dva hranaté senzorové bloky; první je pevně spojen věží a střelci, zatímco druhý (vyvýšený) se může volně otáčet a nabízí kruhový rozhled veliteli. Soustava řízení palby zvládá samočinné sledování pohyblivých cílů i palbu na dva cíle současně. Nyní už je ale nepochybné, že tato sestava výzbroje T-15 (a patrně i dalších ruských pěchotních obrněnců) představuje jen dočasné řešení, a že (přinejmenším) u některých vozidel ze sériové výroby bude výzbroj daleko silnější. Hlavní slabinu sestavy totiž představuje kanón 2A42, který není na větší vzdálenost právě nejpřesnější a vyznačuje se i nízkou účinností proti "měkkým" a vzdušným cílům. Na definitivní podobě modulu Epocha by se tudíž mohl objevit vyvíjený automatický kanón ráže 45 mm, který je konstruován na teleskopickou munici, tj. na munici se střelou ukrytou v nábojnici (některé zdroje mluví o beznábojnicové munici). Ředitel firmy Uralvagonzavod Oleg Viktorovič Sijenko a jeho náměstek Vjačeslav Gilfanovič Chalitov ovšem potvrdili, že se výhledově počítá s ještě silnější zbraní, o které se dnes ostatně hodně hovoří. Jde o 57mm automatický kanón, v současné době prezentovaný např. v modulu AU-220M Bajkal. Na perspektivních ruských bojových vozidlech pěchoty by tato zbraň měla zajistit palbu na cíle do vzdálenosti až 8 km, a to jak pozemní (proti nimž se již vyvíjí naváděná munice), tak vzdušné, a to včetně bezpilotních, které dnes ruská armáda považuje za zvláště silnou hrozbu.

 

Další rozšiřování nabídky verzí

S evolucí výzbroje T-15 těsně souvisí také téma dalšího rozšiřování rodiny vozidel Armata, protože podle vedení podniku Uralvagonzavod má na této platformě vzniknout víc než dvacet typů vozidel. Vedou se debaty o tom, zda na této platformě vznikne speciální bojové vozidlo podpory tanků (tzn. ekvivalent BMPT Terminator/Terminator-72); vzhledem k problematické koncepci tohoto typu a k faktu, že samo T-15 vlastně má de facto zbraně tomuto obrněnci odpovídající, to nyní vypadá jako méně pravděpodobné. Velmi zajímavá je zpráva o vývoji "útočného dělostřeleckého komplexu" se zbraní ráže 152 mm s možností přímé i nepřímé palby. Počítá se i s dalšími dělostřeleckými komplety (mj. zřejmě s minometem ráže 120 mm série Nona/Věna) či se systémem raket země-vzduch, jímž by mohl být derivát systému Sosna-R. Mezi vozidly s motorem vpředu (tedy s koncepcí T-15) se dnes nejvíce mluví o velitelské variantě TBMP-KŠ. Ale již od chvíle, kdy se objevily první snímky tanku T-14 na podvozku Armata, se debatuje i o tom, proč Rusové nepoužili koncepci s motorem vpředu i pro samotný tank, podobně jako Izrael u tanků řady Merkava. Argumenty pro a proti tomuto designu přesahují rámec tohoto článku, ale na šasi Armata by se takový typ vozidla zcela jistě postavit dal. Jelikož se už hlásí řada zájemců o vozidla řady Armata (kromě už známé Indie údajně také Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Katar), nelze vyloučit, že některý z případných uživatelů bude takový obrněnec poptávat a že tank s motorem vpředu nakonec nabídku ruského průmyslu skutečně obohatí. Vozidla rodiny Armata by se měla na světový trh se zbraněmi dostat někdy po roce 2020.

 

Bojové vozidlo plamenometníků BMO-2

Z již konkrétně avizovaných vozidel na platformě Armata stojí za zmínku prostředek BMO-2, jenž se bude uspořádáním podobat typu T-15, resp. bude mít motorové oddělení v přední části korby. V současnosti se ve výbavě Vojsk radiační, chemické a biologické ochrany (VRChBZ) nachází tzv. bojová vozidla plamenometníků BMO-1 a BMO-T. První je v podstatě jen menší úpravou BMP-2, kdežto druhé představuje vlastně těžký transportér na bázi T-72B; obě slouží k dopravě vojáků s ručními reaktivními plamenomety RPO Šmel.

                                        ruské bojové vozidlo plamenometníků BMO-T na bázi T-72

                                                           (2 x foto: V. Kuzmin / CC BY-SA)

 

Právě jejich náhradou se má stát obrněnec BMO-2 na platformě Armata, jenž má přepravit dvoučlennou osádku, šest mužů týmu plamenometníků a 42 kusů zbraní RPO. A pokud obě soudobá vozidla řady BMO nesou jako organickou výzbroj jenom kulomety, pak připravované BMO-2 bude mít i věž obsahující 30mm samočinný kanón, 7,62mm kulomet PKTM a dalších 24 trubic se zbraněmi RPO, jež se tak budou moci používat i pod ochranou pancíře vozidla.

 

Nová metoda organizace jednotek

Nástup T-15 a dalších vozidel na platformě Armata znamená, že bude k dispozici široká škála prostředků s odolností, jež se vyrovná tankům. To přináší elementární změnu oproti dnešnímu stavu, kdy stojí na jedné straně tanky a některé jejich deriváty (např. ženijní stroje) a na straně druhé daleko méně odolná bojová vozidla pěchoty a rozmanitá podpůrná technika. To logicky znamená, že v řadě situací nemohou tanky operovat společně s ostatními vozidly, která by tak byla vystavena neúměrnému nebezpečí. Typová řada Armata to ovšem od základu mění, a tak byl již navržen i nový způsob taktické organizace jednotek s těmito vozidly. Jeho základem je tzv. "modul", který velikostí odpovídá zhruba rotě a obsahuje jeden až dva tanky, tři až čtyři těžká bojová vozidla pěchoty, jedno "útočné vozidlo s dělem ráže 152 mm, dále vozidla zajišťující ochranu proti nejrůznějším hrozbám (zřejmě s 57mm kanóny), vozidlo pro velení a průzkum a vozidlo zásobovací. Pokud se několik těchto "modulů" spojí a doplní vozidly např. pro ženijní práce, radiochemický průzkum či elektronický boj, vzniká další stupeň, nazývaný "platforma" a odpovídající přibližně praporu. Samozřejmostí musí být i perfektní informační spojení všech vozidel v této struktuře, což prokazuje snahu realizovat princip "networking" (síťování). Zajímavé ale je, že tento nový systém organizace nevzniknul v generálním štábu ruské armády, nýbrž ve firmě Uralvagonzavod, kde ho vytvořil zástupce generálního ředitele Vjačeslav Gilfanovič Chalitov. Jakousi první demonstraci této koncepce obsahovaly vlastně již dynamické ukázky na výstavě RAE 2015, byť v nich byly použity dnes zavedené typy vozidel.

 

Parametry vozidla TBMP T-15 (Objekt 149)

Osádka + výsadek

3 (4) + 8 (9) osob

Bojová hmotnost

49 tun

Délka korby

9,5 m

Šířka samotné korby

3,5 m

Šířka s pancéřováním

4,8 m

Celková výška

3,5 m

Max. výkon motoru

1119 (1342) kW

Max. rychlost na silnici

75–80 km/h

Max. rychlost v terénu

45–50 km/h

Max. dojezd na silnici

500 km

Garantovaná životnost

14 000 km

Autonomie na bojišti

72 hodin

  

 

 

                                                                                                     Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                                      Pro Militarybox upravil: Ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

Poslední revize článku: 11.1.2016

 

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr 

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.

 

Vyhledávání

Array

 

 

 

 

 

 

 

 

B O N U S