internetový armádní magazín

Vozidla speciálních jednotek

06.01.2013 16:05

Jednotky speciálního určení představují v ozbrojených silách velice specifický fenomén, který je předmětem velkého zájmu a obdivu. Kromě jejich zvláštního určení a tvrdého výcviku budí pozornost také jejich nezvyklá výbava včetně dopravních prostředků. Speciální jednotky mají k dispozici širokou škálu vozidel, která jsou někdy účelovými modifikacemi běžných vozidel, kdežto jindy jde o prostředky konstruované přímo dle požadavků těchto náročných zákazníků. Slouží např. pro průniky za nepřátelské linie, hloubkový průzkum, značkování cílů, přepadové a demoliční mise a v neposlední řadě pro zásobovací, evakuační a záchranné akce. Následující text nabízí stručné seznámení s touto neobyčejnou technikou, jejíž nabídka sahá od skládacích jízdních kol po vyzbrojené nákladní automobily.

 

Armádní horská kola

Není příliš známou skutečností, že speciální jednotky řady zemí už mnoho let používají lehká, zpravidla skládací horská kola. Největšího mistrovství ve využívání tohoto prostředku dosáhly zřejmě zvláštní síly Švýcarska, ale postupně se připojilo i nemálo zemí NATO. Různé analýzy a zkoušky ukázaly, že nasazení jízdního kola představuje z hlediska lidské síly nejefektivnější prostředek pro přesun vojáků na vzdálenosti řádově jednotek až desítek kilometrů; kola navíc nabízejí i celkem dobrou průchodnost v těžkém terénu, v němž je většina motorových vozidel bezmocná. Za nejúspěšnějšího výrobce vojenských horských kol platila malá švýcarská firma Condor, jež byla téměř monopolním dodavatelem pro švýcarskou armádu. V současnosti však přitahuje největší pozornost horské kolo Paratrooper od prestižní americké značky Montague. Vývoj tohoto zajímavého prostředku byl zahájen pod označením Tactical Mountain Bike, a to přímo podle požadavků Pentagonu. Horské kolo Montague Paratrooper je koncipováno velmi odolně, ale současně lehce. Váží jen 14 kg a lze je za půl minuty složit do rozměrů 91×71×30 cm a umístit do brašny na záda, popř. s ním seskočit na padáku. Jednoznačně vojenské využití dokládá i možnost umístit na řidítka držák pro útočnou pušku. Po úspěšných testech zakoupily americké ozbrojené síly značný počet těchto kol a následovaly armády několika členů NATO. Paratrooper záhy zamířil také na civilní trh a lze jej zakoupit i v České republice. Je známo, že řada výrobců jízdních kol již prodává nebo vyvíjí obdobná horská kola a nabízí je i speciálním silám; jedním ze zajímavých trendů je instalace pomocných elektromotorů, jež mohou značně usnadnit a urychlit přesuny na dlouhé vzdálenosti.

 

Motocykly a čtyřkolky

Další stupeň jednostopých vozidel patřících do výbavy speciálních útvarů reprezentují terénní motocykly. Nejrozšířenější jsou motorky typu „enduro“ od známých značek Suzuki, Honda, Kawasaki a Cagiva. Některé z nich mohou nést dokonce i lehkou výzbroj, např. kulomety, popř. k nim lze připojit sajdkáru. Jako příklad úspěšného motocyklu pro speciální jednotky lze jmenovat americký typ M1030, což je úprava japonského typu Kawasaki KLR650 opatřená dieselovým motorem, díky němuž má dojezd na silnici asi 650 km.

články militaryboxu, M1030M1

                                         americký dieselový motocykl M1030M1

                                                       (foto: USMC / PD)

 

V posledních letech ve výbavě speciálních útvarů ohromně vzrostl význam další kategorie lehkých terénních vozidel, a sice čtyřkolek (anglicky se obvykle označují jako All-Terrain Vehicles nebo zkrátka „quads“), tedy dvoustopých vozidel ovládaných řidítky. Do své výbavy je zavedly nejprve americké zvláštní jednotky, dnes už je však najdeme v arzenálu mnoha ozbrojených sil (a to včetně Armády České republiky). Čtyřkolky nejčastěji slouží pro průzkumné, spojovací a evakuační úkoly. Ve srovnání s motocykly mají větší nosnost, a proto je lze úspěšně používat i k dopravě lehčích nákladů; samozřejmě mohou přepravovat i lehkou výzbroj (během nasazení české armády v Afghánistánu se velmi osvědčily 30mm automatické granátomety AGS-17). Největšími výrobci čtyřkolek pro vojenské zákazníky jsou společnosti Polaris a Can-Am (dříve Bombardier), které dnes již nabízejí typy speciálně konstruované pro použití v ozbrojených silách. Stojí za zmínku, že vedle čtyřkolek se začínají objevovat rovněž „šestikolky“, tedy vozidla obdobné konstrukce, ovšem se dvěma nápravami vzadu pod ložnou plochou; díky tomu samozřejmě mají zřetelně větší nosnost.

 

Rychlá vozidla „buggy“

Pokud se přesuneme do sektoru automobilů, pak přehled vozidel pro speciální jednotky zajisté nelze začít jinak než „rychlými útočnými vozidly“ (Fast Attack Vehicles), která se svého času těšila mimořádné popularitě. Na pohled zpravidla připomínají „buginy“ z pouštních závodů, a to rozhodně ne náhodou, jelikož právě z těchto závodních aut byla kdysi odvozena. Jedná se o velice lehké vozy s trubkovou konstrukcí a silným pružinovým zavěšením kol, obvykle hnané výkonnými benzínovými motory, díly nimž dosahují rychlosti až 200 km/h. Pancéřování bývá pouze lehké (pokud vůbec nějaké), ale výzbroj rozhodně slabá nebývá. Nejčastěji ji nesou dvě lafety, jedna instalovaná vpředu před spolujezdcem (typicky pro 7,62mm kulomet) a druhá na trubkovém rámu nad zadní částí vozu, kde výzbroj (kromě těžkých kulometů a granátometů to mohou být třeba protitankové řízené střely nebo bezzákluzová děla) ovládá stojící nebo sedící střelec. Bezesporu nejznámějším producentem těchto vojenských „bugin“ je americká značka Chenowth, jež kdysi provedla onu transformaci závodního vozu na vojenský prostředek FAV, jehož jméno pak dalo označení celé této kategorii. V současnosti se FAV označuje i jako DPV (Desert Patrol Vehicle) nebo LSV (Light Strike Vehicle) a nyní se sériově vyrábí zdokonalená varianta ALSV (Advanced Light Strike Vehicle).

články militaryboxu, DPV

                                                                         DPV

                                          (foto: US Navy SEALs / A. Abrahamson / PD)

 

Kromě amerických speciálních sil už se tyto vozy dostaly do výbavy řady zahraničních armád. Dalším významným dodavatelem je značka Flyer (dnes součást skupiny Marvin), jejíž výrobek rovněž dostal jméno LSV; modernizovaná verze se jmenuje Flyer II ALSV. Z vozidel mimo USA lze namátkou zmínit třeba britské typy Cobra a Saker, francouzský VRA či jordánský Desert Iris.

články militaryboxu, Desert Iris

                                                                      Desert Iris

                                                           (foto: USAF / Harris / PD)

 

Obdobnými vozidly disponují také výsadkové síly Ruska a Číny. Za uvedení stojí i dva jakési „krajní póly“ v sektoru „bugin“; na jednom konci se nalézá extrémně lehký Prowler značky ATV Group, který se svou konstrukcí trochu podobá čtyřkolkám, a na druhém konci je to těžký izraelský Desert Raider, jenž vyniká šestikolovým uspořádáním.

 

Úpravy užitkových vozů

Speciálně konstruované „buginy“ se obvykle považují za „lehčí“ část nabídky automobilů pro zvláštní jednotky. Těžší kategorii pak reprezentují vozy, jež vznikly jako modifikace běžných užitkových terénních aut. Oproti „buginám“ sice nejsou tak rychlé (pohání je takřka výhradně dieselové motory), ale zpravidla disponují lepším pancéřováním a mají větší dojezd a nosnost. Pochopitelně opět vozí pestrou výzbroj, např. lehké i těžké kulomety, samočinné granátomety, malorážové kanony a protitankové i protiletadlové řízené střely. Na prvním místě je rozhodně nutno uvést britský Land Rover Defender, což je snad nejúspěšnější terénní vozidlo všech dob (sériová produkce začala v roce 1948 a cca 80 % vyrobených kusů je dosud v provozu). Land Rover je rovněž nejčastějším základem vozidel pro speciální jednotky a pro tuto roli je určena řada jeho úprav, zpravidla na bázi provedení 110 či 130 (číslo udává rozvor náprav v palcích). Je to třeba verze SOV (Special Operations Vehicle) pro americké Rangers, WMIK (Weapons Mount Installation Kit) britské armády a v neposlední řadě i vozidla Cowboy a Kajman, která jsou užívána v Armádě ČR. Druhým terénním vozem, jenž je často modifikován na automobil pro zvláštní síly, je německý Mercedes-Benz třídy G.

články militaryboxu, Mercedes-Benz G Interim Fast Attack Vehicle

                  Mercedes-Benz G Interim Fast Attack Vehicle (IFAV) americké námořní pěchoty

                                              (foto: USMC / M.R.Picklo / PD)

    

Jeho úpravu si pořídila dokonce i americká námořní pěchota, ovšem dnes nejpokročilejší variantou je vozidlo LIV(SO) alias Serval pro speciální jednotky Bundeswehru. Poměrně málo se ví, že Land Rover i Mercedes-Benz G existují také v šestikolové verzi (tu najdeme třeba ve výzbroji australských jednotek SAS). Odlehčené verze pro speciální síly se samozřejmě dočkal rovněž vysoce úspěšný vojenský automobil HMMWV (nazývá se GMV, Ground Mobility Vehicle) a objevují se podobné modifikace také dalších vozů této kategorie, jako je francouzský Renault Sherpa, italské IVECO LMV, rakouský Steyr-Daimler-Puch Pinzgauer, britský Alvis Supacat HMT (o jeho verzi jménem Jackal, kterou používá britská armáda, se uvažovalo i pro zvláštní síly Armády ČR) či švýcarský MOWAG Duro. Někdy jde „jen“ o odlehčené provedení, jindy je využit pouze podvozek, na který přijde nová karoserie.

 

Nejtěžší kategorie vozidel

Jestliže výše popsané typy automobilů vycházejí z víceúčelových užitkových aut, pak vozidla nazývaná „doprovodná“ či „konvojová“ bývají odvozena ze středních nákladních vozů. Jak už naznačuje pojmenování, fungují zpravidla jako doprovod zásobovacích kolon či průzkumných odřadů, dopravují zásoby paliva a vody, případně slouží jako zdroj mohutné palebné podpory. Přestavba běžného valníkového nákladního automobilu na doprovodné vozidlo probíhá tak, že se odstraní střecha a okna řidičské budky (prostor řidiče a spolujezdce je pak zcela otevřený) a doplní se pancéřování a lafety pro zbraně; výsledek potom poněkud připomíná improvizované „gun-trucky“ amerických vojáků v Iráku nebo Afghánistánu. Typickým vozidlem sloužícím v této roli je německý Mercedes-Benz Unimog, dříve se hodně uplatňovaly i nákladní vozy britské firmy Bedford, Američané zase pro takové akce přestavěli automobily M1078 LMTV (Light Medium Tactical Vehicle) od značky Stewart & Stevenson. A pochopitelně je třeba zmínit dvojici unikátních automobilů Tatra 815, které byly podobným způsobem upraveny pro české zvláštní jednotky v Afghánistánu. Dostaly oficiální název Tatra 815 SOT a nedávno se staly předmětem jedné z mnoha kauz v českém resortu obrany, protože armáda nebyla schopna říci, kam se poděly po rozpuštění jednotky SOG. Nakonec se našly ve skladu v Rančířově a nejméně jeden se snad přesune do vojenského historického muzea. Ještě je třeba doplnit, že mezi „těžkou váhu“ vozidel ve výbavě speciálních jednotek patří i obrněná auta kategorie MRAP (Mine Resistant, Ambush Protected), která se vyznačují vysokou úrovní odolností proti minám a jiným výbušným nástrahám, např. typy Force Protection Cougar nebo BAE Systems RG-31. Stejně tak zvláštní útvary používají i obrněné transportéry, jako je třeba osmikolový Stryker. Tato vozidla však byla původně určena pro jiné úkoly a nelze je pokládat za prostředky pro speciální síly v pravém slova smyslu.

 

„Nenápadné“ automobily

Všechny předchozí kategorie vozidel se dají prakticky označit za „ryze vojenské“; při pohledu na takový vůz opatřený pancéřováním a výzbrojí nikdo nepochybuje o jeho účelu. Vedle toho však zvláštní jednotky používají ještě jednu kategorii automobilů, která se od předchozích liší právě tím, že onen „jasně vojenský“ dojem nebudí. V angličtině se označuje jako „low-profile vehicles“, kde se ovšem onen „nízký profil“ nevztahuje k fyzické výšce, nýbrž k „nápadnosti“ automobilu; česky by tedy asi nejvíce odpovídal pojem „nenápadná vozidla“. Každopádně jde o vozy opatřené pancéřováním (a)nebo výzbrojí, ovšem takovým způsobem, aby jejich reálný účel nebyl příliš zřejmý. V oblastech asymetrických konfliktů (jako je Afghánistán nebo Irák) či během protiteroristických operací v západním světě bývá často mimořádně důležité, aby se speciální jednotky mohly pohybovat za co možná nejmenší pozornosti okolí, a proto do jejich výbavy patří též pancéřované (a)nebo vyzbrojené úpravy běžných civilních automobilů. Jedná se o užitkové terénní valníkové vozy (nejběžnější jsou typy od japonských firem, např. Toyota Land Cruiser, Toyota Hilux, Mitsubishi L200 nebo Nissan Navara), velkoprostorová užitková auta „amerického“ střihu alias SUV (Sport Utility Vehicles; nejčastěji vozy firem Chevrolet a Ford) a konečně i běžné cestovní limuzíny (značky Mercedes-Benz, BMW či Audi). Obvykle jsou opatřena pancéřovými pláty pod karosérií i na podvozku, což je chrání nejen před účinky střelby, ale též před výbušnými nástrahami. Výzbroj, pokud je montována, může být umístěna na snadno snímatelných lafetách nebo za skrytými střílnami. Konstrukcí takových vozů, nebo lépe řečeno přestavbou běžných civilních automobilů na obrněné „speciály“ se zabývá mnoho specializovaných firem. V českém prostředí si zaslouží zmínku firma SVOS z Přelouče, která provádí nejen konverzi automobilů Land Rover Defender pro Armádu ČR, ale podílela se i na přestavbě vozů Toyota pro české speciální síly.

 

 

 

 

                                                                                      Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                        Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

Poslední revize článku: 6.1.2013

 

 

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text: L. Visingr

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva !!!

Pro přiložené fotografie platí uvedená separátní pravidla užití !!!

Vyhledávání

200001631-57b9758b31/50000000.jpg

 

 

 

 

B O N U S