Ruská kanónová pobřežní obrana

Páteř obrany pobřeží po staletí reprezentovaly speciální pobřežní kanóny, jež se však většinou přesunuly do šrotu či do muzeí. Jejich roli vesměs převzaly protilodní řízené raketové střely, stále však existují i zajímavé výjimky.

Ve výbavě ruského námořnictva se nalézají čtyři typy systémů pobřežní obrany s protilodními řízenými střelami, a to Redut, Ruběž, Bastion-P a Bal. Vedle nich ale slouží ještě jeden typ zbraně, který může na první pohled působit koncepčně zastarale, avšak v ruské doktríně má své pevné místo. Jedná se o mobilní komplet A-222 Běreg, který používá kanóny ráže 130 mm pro palbu na námořní cíle. Nesporně impozantní zbraň ovšem přece jen stárne, a proto se již seriózně uvažuje o jejím perspektivním nástupci, ačkoli v odborné komunitě trvají intenzivní diskuse o tom, jak by měl vlastně vypadat.

Čtvrt století čekání na nový systém

Mezi významné imperativy sovětské a ruské bezpečnostní politiky tradičně patří obrana břehů před nepřátelskými loděmi. Již v době druhé světové války byl k těmto účelům upraven kanón SM-2-1 ráže 130 mm, původně užívaný na palubách lodí. Výsledkem se stala zbraň SM-4, jež se v této podobě následně užívala hodně dlouho, ačkoli byla patrná její zastaralost, protože šlo o zbraň na tažené lafetě, jíž chyběl kvalitní systém řízení palby. V polovině 70. let tedy vznikl záměr vytvořit nový a plně samohybný pobřežní obranný systém se 130mm dělem, který bude používán zejména pro pokrývání "mrtvé zóny" (tzn. oblasti minimálního dostřelu) raketových pobřežních systémů. Zadáním byla v roce 1976 pověřena kancelář OKB-2, tj. vývojová složka slavného volgogradského výrobního závodu Barrikady, která potom dostala jméno CKB Titan (v současnosti FNPC Titan-Barrikady). Vývojová fáze projektu byla hotova roku 1980, ovšem závod Barrikady byl vytížen produkcí jiných zbraní, a tak byl první exemplář nového systému s označením A-222 Běreg postaven až v roce 1988. Testy probíhaly na Krymu do roku 1992 a veřejnosti byl komplet předveden na veletrhu IDEX 1993 v Emirátech.

                                            všechny tři typy vozidel komplexu Běreg

                                              (foto: Ministry of Defence RF / ? / FU)

Ruské námořnictvo jej oficiálně zavedlo do služby v roce 1996, jenže první sériový systém byl dodán až v roce 2003, tedy více než čtvrt století po formulaci požadavků. V útvarech pobřežní obrany dnes slouží asi 36 komplexů A-222 Běreg a podle zpráv od ruského ministerstva obrany lze soudit, že většina je zařazena u jednotek Černomořské a Baltské flotily.

Modifikace 130mm lodního kanónu

Komplex A-222 je tvořen třemi typy vozidel, která jsou postavena na osmikolovém podvozku MAZ-543M, o jehož pohon se stará dieselový agregát D-12A-525A s výkonem 390 kW. Jako střelecká část komplexu funguje vozidlo A-222B1, na jehož zádi je umístěna mohutná věž, při jejíž výrobě se využily prvky z věže samohybné houfnice 2S19 Msta-S. Ve věži je montováno dělo s drážkovanou hlavní ráže 130 mm o délce 54 násobků ráže. Jde o variantu zbraně, jež se nachází v lodní věži AK-130 (ZIF-94), avšak na rozdíl od původní varianty má dělo kompletu A-222 také masivní úsťovou brzdu a ejektor plynů. Dvojice zbraní ve věži AK-130 může vést palbu celkovou rychlostí až 90 ran za minutu, zatímco největší kadence děla vozidla A-222B1 je okolo 14 ran za minutu. Rozsah odměru činí 120 stupňů na každou stranu (osa je směrem vzad), rozsah náměru je mezi –5 a +50 stupni. Rychlost změn odpovídá 10 stupňům za sekundu u odměru a 2 stupňům za sekundu u náměru. Vozidlo přepravuje zásobu 40 unitárních nábojů, mezi nimiž je hlavním typem náboj A3-UF-44, jenž obsahuje trhavou střelu A3-F-44 o hmotnosti 33,4 kg, z níž tvoří výbušná náplň 3,55 kg. Úsťová rychlost dosahuje hodnoty 850 m/s, efektivní dostřel je 20 km a maximální činí 23 km. Vedle toho se dodává též cvičné střelivo a protiletadlové granáty s distančními zapalovači. Běreg má totiž schopnost pálit i na vzdušné cíle vzdálené až 15 km a v případě potřeby dokáže efektivně postřelovat i pozemní cíle. Jeho hlavní úkol však samozřejmě reprezentuje ničení hladinových objektů, a to do max. rychlosti až 200 uzlů, což je více než 370 km/h (jedná se údaj společnosti Rosoboronexport). Palbu lze vést jednotlivými ranami nebo salvami s kadencí od 4 do 12 ran za minutu.

Mobilní středisko pro řízení palby

Vozidlo A-222B1 má čtveřici opěr, které jsou vysouvány před zahájením palby kvůli zajištění stabilizace, a jeho osádku tvoří celkem osm osob. Ve dvoumístné kabině po levé straně přední části sedí řidič a velitel, kdežto ve věži mají sedačky velitel věže, střelec a čtyři nabíječi. Jde o dosti neobvyklé, ale potřebou rychlé palby vynucené řešení. Dva z nabíječů tudíž sedí přímo u závěru a starají se o vlastní nabíjení, kdežto zbylí dva sedí za nimi u dvou prostorů se zásobou nábojů a zajišťují jejich podávání.

                                          střelecké vozidlo A-222B1 komplexu Běreg

                                              (foto: Ministry of Defence RF / ? / FU)

Místo velitele věže disponuje kompletní sadou přístrojů pro řízení všech systémů i vším potřebným pro vedení nepřímé palby, a proto může A-222B1 vést bojovou činnost v případě nutnosti i úplně autonomně, což ale není standardní režim. Komplet A-222 Běreg byl totiž vytvořen tak, aby několik palebných vozidel A-222B1 spolupracovalo a vedlo palbu na základě údajů z mobilního velitelského střediska, jímž je vozidlo A-222C1. To se vyznačuje mohutnou skříňovou nástavbou, ve které se za sebou nachází pět oddělení, a sice energetické, anténní, vysokofrekvenční, spojovací (tady mají sedačky spojař a řidič-údržbář) a operátorské (zde mají svá sedadla velitel celého kompletu, velitel střediska, staršina, údržbář a operátor přístrojů).

                           mobilní velitelské středisko - vozidlo A-222C1 komplexu Běreg

                                               (foto: Ministry of Defence RF / ? / FU)

Ústředním prvkem celého vozidla A-222C1 je systém řízení palby BR-136 Podača, do něhož patří radar Garpun, televizní kamera, laserový dálkoměr, optický zaměřovač a výkonný balistický počítač. Systém může detekovat cíl na vzdálenost kolem 35 km, sledovat současně až čtyři cíle a navádět střelbu na dva z nich. Nástavba A-222C1 disponuje i účinným elektromagnetickým stíněním a soustavou chlazení.

Autonomie po dobu jednoho týdne

Třetí součástí kompletu Běreg je vozidlo podpory A-222D1, známé také pod zkratkou MOBD (mašina obespečenija bojevogo děžurstva). Stará se o zajištění elektrické energie, paliva, vody a potravin pro celý komplet a jeho obsluhu, a to po dobu až 7 dní. Převáží dva dieselelektrické generátory o výkonu po 30 kW, nádrže na naftu a pitnou vodu, zásoby potravin a obsahuje též jídelní prostor pro čtyři osoby a dvě malé "ložnice", jednu pro čtyři a druhou pro dva muže.

                                            vozidlo podpory A-222D1 komplexu Běreg

                                               (foto: Ministry of Defence RF / ? / FU)

Vozidlo A-222D1 je vybaveno také sadou pro radiační a chemickou dekontaminaci a skladovacími schránkami pro výstroj a jiné potřeby osádky. Každé z trojice vozidel systému A-222 může nést rovněž malou střeleckou věžičku s kulometem PKT a zásobou 500 ran, avšak v praxi se tento prvek obvykle instaluje jen na skříňovou nástavbu podpůrného vozidla A-222D1. Celý komplet A-222 Běreg standardně tvoří čtyři až šest palebných vozidel A-222B1, jedno velitelské vozidlo A-222C1 a jedno až dvě podpůrná vozidla A-222D1. Všechna vozidla se většinou přesunují společně a na určené pozici přecházejí do bojového režimu, což podle podmínek zabere 3 až 30 minut.

                                                         komplex A-222 Běreg v akci

                                             (foto: Ministry of Defence RF / mil.ru / CC BY)

Stále častěji zaznívají hlasy volající po zahájení vývoje nástupce kompletu Běreg, neexistuje ovšem shoda na ráži, jelikož je zvažován i přechod na kalibr 152 mm. Mluví se také o variantě použít pásový podvozek, což by přinášelo i zvýšení odolnosti. Pokud (resp. až) na nějakého nástupce komplexu Běreg dojde, je vysoce pravděpodobné, že půjde o nějakou aplikaci koncepce, která se již uplatňuje u nové samohybné houfnice Koalicija-SV.

Komplex Běreg byl společností Rosoboronexport nabízen i na export, ale žádný zákazník nebyl získán.

                                                                                            Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                              Pro Militarybox upravil: ing. Zbyněk Novotný

Poslední revize článku: 6.5.2018

Doporučený článek na MILITARYBOXU : Ruská raketová pobřežní obrana

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.